Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

mimo téma

Sníh

Moje pocity...
Sníh

Sedím venku na hřišti v houpačce. Houpu se dopředu a dozadu, dopředu, dozadu, dopředu….

Začíná mi být už zima, mrzne. Všude zima, ale něco chybí…

Ano.

Sníh.

Tyto Vánoce není sníh.

Jak jsou Vánoce bez sněhu, tak… tak… to prostě nejsou Vánoce. Kdyby v oknech nebyla vánoční výzdoba a před pár dny nebyl Ježíšek, řeklo by se, že teprve zima začíná.

Kouknu se před sebe. Pískoviště. Hrála jsem si tam. Teď, dřevo na okrajích je pokryto jinovatkou. Vlastně ne jen pískoviště, ale i tráva, lavičky, stromy. Ach, kdyby ta jinovatka šla vyměnit za sníh…


Zhluboka se nadechnu a zhoupnu se dozadu. Ledový vzduch se žene do plic.

Opravdu je velká zima. Jsem na té houpačce jen v bundě s kožíškem a černých manšestrových kalhotech.

Vydechnu.

Přede mnou se udělá obláček páry.

Bílá.

Ach.

Jak bych chtěla mít bílé Vánoce!

Najednou mě něco zastudilo na nose.

Zdvihla jsem k nosu ruku. Je na něm studená kapka.

Kouknu k obloze a ono… sněží!

Z oblohy se sem tam snese vločka!

Vstanu z houpačky. Seděla jsem tam příliš dlouho. Málem jsem tam přimrzla…

Ale teď už to je jedno, protože sněží.

Bílý sníh se začíná stále víc a víc sypat z oblohy.

Začnu se točit dokola.

Ten bílý a tak očekávaný sníh se mi sype to dlouhých vlasů.

Tenhle pocit jsem chtěla cítit celý rok a konečně jsem se dočkala!

Takto šťastná jsem nebyla už dlouho. Vlastně. Ani mi nikdo nedal poslední dobou příležitost.

Jsem sama. Točím se dokola. Na opuštěném hřišti mezi paneláky a jsem velice šťastná a kolem mne tiše padá sníh.

Kolem mne se postupně a pomalu, ale přece jen hromadí sníh na zemi.

Dočkala jsem se něčeho, s čím jsem tyto Vánoce ani nepočítala.

Sněhu.
Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo