Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Harry Potter a dědictví krve

Nový příspěvek

   Vernon se díval přímo do očí… Síriuse Blacka. Ten svoje černé vlasy měl teď sepnuté dozadu, takže vynikal jeho úzký obličej. Z tmavě modrých očí se nedalo nic vyčíst. Byl oblečený v černém hábitu. Trošku pobledlý vypadal jako někdo, kdo nevyšel hodně dlouho z domu. Opravdový  uprchlík. Vernon nabral místo červené barvy křídově bílou. Harry před Síriusem musel smeknou. Toto se mu ještě v životě nepovedlo. Co udělá jeden člověk, co je JEN mým kmotrem, to by se svět divil! Pomyslel si Harry při pohledu na ty dva.   

   Sírius překročil práh a pořád nespouštěl oči z Vernona. „Hledám Harryho Pottera,“ pronesl do hrobového ticha Sírius. Jak se zdálo, chtěl si hrát na zlého padoucha a pod ruku mu přišla náhodná oběť. Vernon zbledl ještě víc. Nad tím jen Harry pozvedl obočí. Nemyslel si, že ještě bledší barva vůbec existuje. Ale zdá se, že ano. No vše je možné, že. Harry ani nevěděl, jestli to, co si pomyslel, je ironie, nebo konstatování. Asi oboje. „Je na-na-nahoře! Jděte si pro něj! Ale nás necháte na pokoji, nebo… uvidíte!“ Pohrozil Vernon pravým ukazováčkem Síriusovi. Ten se jen zasmál. Nebyl to ani jemný smích, ani chladný. Prostě… pro tuhle situaci vhodný.  

   Sírius se otočil ke schodům a uviděl nahoře Harryho. Nad tím se musel jen usmát. Jeho kmotřenec musel být všude a vědět vše. Celý James! Harry se na něj jen usmál a odešel si do pokoje pro věci. Tak toto Síriusovi vykouzlilo úsměv na rtech. Harry mohl vypadat stokrát jako James, ale takhle se usmívala Lily, když šla s Jamesem na závěrečný ples. On svým rodičům byl opravdu strašně podobný.     Harry se napůl cesty do pokoje zastavil. Ten kufr sám neutáhne a kouzlit o prázdninách nesmí. Vrátil se zpět ke schodů. Sírius se zatím bavil tím, že si hrál s hůlkou, kterou bedlivě pozoroval Vernon. „Síriusi, promiň, že tě ruším v zábavě, ale potřebuji pomoct s kufrem, neuzvednu ho,“ zakončil Harry. Sírius se na něj otočil s tím výrazem, který se určitě naučil v Bradavicích – a o co jako de- . „ Že váháš,“ odpověděl a začal stoupat po schodech za Harrym. „Právě že  váhám, Síriusi,“ oplatil mu Harry. Jen si nesmíš domyslet, o čem váhám Síriusi, pomyslel si Harry v duchu.   

   Došli až do Harryho pokoje. Jeho kmotr si ten pokoj se zamračeným výrazem prohlédl. No co by čekal, že. Postel, skříň, noční stolek, okno, Hedvičina klec + v ní Hedvika a otevřený kufr.   

   Harry došel ke kufru a podíval se na to, co bylo úplně nahoře. Fotografie neznámého muže. Sehnul se, vzal fotku do ruky a zahleděl se na ni. Sírius se mu podíval přes rameno a strnul. „Kde si vzal tu fotografii?!“ vykřikl Sírius naštvaně i překvapeně zároveň. „Ty toho muže znáš?“ zeptal se Harry překvapeně. „Nóóó,…víš…“ zakoktal se Sírius. „Ano, znám ho, je to….“ 

***    

   „Jak to Brumbále myslíte, že nevíte, kde je?! Nemohl se jen tak propadnout!“ Křičela nějaká žena v dlouhém zdobném černém hábitu na Brumbála. Byli v kuchyni v hlavním štábu Fénixova řádu. Kolem stáli jeho členové v kruhu a nějací lidé s podobným hábitem, jako měla ta žena. Ti byli klidní na rozdíl od členů řádu. Ti se nervózně vrtěli, přešlapovali a těkali pohledy z té tajemné ženy na Brumbála. „Uklidněte se…,“ snažil se jí Brumbál utišit. Ta po něm šlehla pohledem, který naznačoval, že se rozhodně neuklidní ani za nic. „Já se Brumbále nehodlám uklidnit, protože klidná jsem. Jen né na vaše poměry. Kdybych se rozčílila, typla bych si, že tu nezůstane kámen na kameni a vaše hlavy na vašich krcích,“ dokončila žena s mrazivým podtónem, který nedával možnost ani odepírat ani přikývnou.

   Z řady lidí, kteří přišli podle všeho se ženou, vystoupil vysoký mladík s tmavě hnědými vlasy, které měl svázané černou kůží. Hnědé oči mu nevyzpytatelně  blýskaly. Mohlo mu být tak… 20–21? Starší, ale ne. „Mami. Klid. Najdeme ho,“ pronesl klidným hlasem. Otočil se na Brumbála a už, už chtěl něco říct, když v tom…

 

 

Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo