Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Harry Potter a dědictví krve

8. kapitola: Alexandr Fontaris

místě, kde se ozvala rána, stála postava. Nebyla vidět, protože všude vířil prach. Jak se ale prach usazoval, bylo vidět, kdo to tam stojí. Harry zalapal po dechu. Byl to ten muž, kterého viděl na fotografii. Jenže teď měl ušmudlané oblečení, ve vlasech měl pár pavučin, byl hubenější a z jeho očí vyzařoval bojovnost a odhodlání. Popošel blíž. Bylo vidět, jak opatrně došlapuje na pravou nohu. Jak se k nim pomalu blížil, viděl, jak má na levé tváři dlouhý šrám. Musel být čerství. Ještě krvácel. Vlasy měl také slepené krví.

   

„Ty ještě žiješ?!“ Vyplivl nenávistně Voldemort. Asi ho předtím mučil. Pomyslel si Harry. Ale to už Voldemort vytahoval hůlku na konečný úder.

  Jeden švih a bude konec…

Fialovlasý muž stál zpřímený a bez zachvění…

„Ava-„ Začátek té strašné kledby….

Harry se trhavě nadechl. Nevěděl co má udělat…

„-da“ Voldemortovi červeně blízalo v očích….

  Dveře za mužem se rozrazily.

  Teď v nich stála úplně bledá Belatrix. Proběhla kolem muže, Harryho si ani nevšimla a poklekla před Voldemortem. „ Pane! Můj pane!“ Klečela u jeho nohou a žmoulala mu lem černého hábitu.

Ten se na ni díval… No… Harry nevěděl jak to popsat.

 

  „Tak co se stalo?!“  Obrátil se na ni. „Chtěl jsem abych sem dostal Pottera. Mám ho tady. A teď mi chceš naznačit, že si to nebyla ty?! Že si neuposlechla můj rozkaz!? Jak se mi opovažuješ ještě přijít na očí!?“ Soptil Voldemort a vytrhl ji lem svého hábitu.

   

„Pane. Já jí viděla! Byla tam!“ Její hlas byl lehce poznamenán strach a obdivem. Pak se otočila na fialovlasého muže. A ukázala na něj prstem. „Jeho matka! Viděla jsem ji. Byla živá! Ale musel to být přízrak nebo co?! Že to není možné, aby byla ještě naživu. Že né!!!“ Při tom monologu zase chytila lem jeho hábitu a zuřivě s tím třásla.

„A říkala, že máte propustit někoho kdo Vám nepatří a patřit nebude! Určitě mluvila o něm!“ Jednou rukou žmoulala Voldemortův hábit a druhou ukazovala na muže.

  Ten mezitím došel až k Harrymu. „Jsem Alexandr Fontaris. Podle toho jak se tváříš, tak ses asi už setkal s mojí matkou, že?“ Představil se a usmál se na Harryho. Tím se celá jeho tvář rozjasnila.

Ale také se ukázaly dva špičaté a určitě velice ostré zuby. Je to upír! Pomyslel si Harry, ale necouvl. Proč taky. I když. Podle učebnic jsou upíři velmi nebezpeční a zvláště, když jsou hladový. A jestli je někdo zavřený v nějaké smradlavé kopce měsíc a výš určitě je hladový. Ale určitě cestou zakous nějakého smrtijeda. Tedy Harry v to doufal.

Jako kdyby upír věděl kudy se jeho myšlenky upírají, tak se ještě jednou usmál a sklonil se k Harrymu ještě blíž. Až se skoro dotýkali nosy. Teď mohl chlapec vidět jeho fialové hluboké oči.

Upír se přesunul k Harrymu pravému uchu. Lehce do něj foukl - Harry se mimoděk zachvěl – a zašeptal. „Neboj. Tebe nekousnu.“ A odtáhl se od Harryho ucha a narovnal se.

   

 Byl asi o půl hlavy vyšší než Harry. Jak teď stály blízko sebe, tak si Harry všiml náušnice v pravém uchu. Byla stříbrná a ve tvaru kříže. Fialové vlasy mu sahaly na lopatky. Kabát měl špinavý a místy dokonce roztrhaný. Ale košile vypadala celkem zachovale. Stejně jako kabát dopadli i kalhoty. Vše bylo laděné do fialové.

   

Oba zase začali sledovat Belatrix a Voldemorta, jak se o něčem zuřivě dohadují. Najednou se ti dva podívali na Harryho a upíra.

Voldemort luskl prsty a do sálu se začali přemísťovat smrtijedi. Harrymu došlo, že je zle. Jen upír byl v klidu.

Otočil se na Harryho. „Říkej mi Alexandr nebo jednoduše Alex ano?“ Řekl mu teď již Alex. „To myslíte na takovéhle věci zrovna teď?! Jestli sis nevšiml tak na nás jdou smrtijedi!“ Pohár trpělivosti na Harryho straně asi přetekl. „No vidíš! Už si tykáme. Pokrok. Ale máš pravdu vypadneme odsud.“  S těmi slovy vytáhl z pod košile zlatý křížek na černé šňůrce. Vzal ho do ruky a něco zašeptal – Harry ho neslyšel, viděl jen jak pohybuje rty – a křížek se rozzářil bílým světlem. Alex popadl volnou rukou Harryho kolem pasu.

„Chyť se mě kolem krku.“ Zašeptal mu Alex do ucha. Harry poslechl. Smrtijedi byli nebezpečně blízko…

    ***

Lady Andariel  Fontarisová zatím klečela u Síriuse Blacka. Sáhla mu na krk. Puls měl takže ho jen dopravit k Brumbálovi a vyzvednou si syna. Nějak tušila, že Harry je s Alexandrem. Podívala se na Blacka. Povzdechla si. Vzala Síriuse do náruče a vstala s ním. „Je docela těžký.“ Řekla si jen tak pro sebe.

 

 

 

                    Alexandr

Za bete-read děkuju Mysty.

 

Zamyslela se. Kolem ní se začalo tvořit bílé světlo. Za pár vteřit místo bylo prázdné…
Poslední komentáře
16.08.2014 22:12:45: Ahoj, budeš s povídkou pokračovat? Moc se mi líbí a chtěla bych aby měla i další díly smiley Kampak js...
16.10.2011 12:42:11: (představ si jak si jdeš klidně po ulici a pak zmerčíš divnou holku která za tebou doslova sprintuje...
24.07.2010 19:06:37: chce to další kapitolu smiley${1}
21.03.2010 16:48:35: zajímavý příběh. Bude pokračování??
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo