Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Harry Potter a dědictví krve

6. kapitola: Good bye 1. část

   Kledbu, která se nepromijí. Avada Kedavra. Podíval se na zelený paprsek jak k němu letí. Viděl to jak ve zpomaleném filmu. Najednou se něco změnilo. Jakoby správný kolík zapadl do té správné dírky. Zvedl levou ruku a v hlavě se mu objevila dvě slova. „ Kila hae!“ Paprsek se nejdřív zastavil a pak jakoby se….rozpadal, drobil se. Nejdřív pomalu. Odlamovaly se malé kousky. A pak se to zrychlovalo. Harry měl pořád tu ruku nataženou před sebou. Paprsek zmizel. Ani prach po něm nezůstal. Smrtijed, který ho poslal se na něj nejdří díval nechápavě pak v jeho očích za maskou bylo vidět jak mu začíná docházet co se vlastně stalo a pak couvl a krok.

Dva.

Tři.

A přemístil se. Ostatní se na něj vyděšeně podívali a přemístily se za ním. Jen jeden zůstal. Stál tam. Nebo stala?  

Byla to Belatrix. Oči upírala střídavě na Síriuse v bezvědomí a Harryho, který ji pozoruje. Levou ruku mezitím svěsil poděl těla a na táhl pravou ve, které držel svou hůlku. Jeho oči jí pozorovali. Nedokázala uhnout pohledem ačkoliv si to tak přála.

Jeho oči byli…zelené jak nejdražší smaragdy, hluboké jak dno oceánu a rozbouřené jak moře při bouři. Při té kombinaci se otřásla. Nebezpečná kombinace. Ale bylo v nich také mír, láska a velké odhodlání bránit svého kmotra. Jediného z rodiny kdo mu zbyl. Bránit ho do posledních sil. 

***  

Muž stál u zdi. Čelem k ní. Díval se do kamenů porostlé sem tam mechem, vlhké a slizké. Brrr. Tady to opravdu nemusí. Jesti ho zas lord Voldemort zas „pozve“ na prázdniny sem určitě odmítne. Ale teď se musí věnovat daleko závažnějším problémům než to, že se mu tu vůbec ale opravdu vůbec nelíbí. Teď šlo především o chlapce. Musel něco udělat prostě musel! Poskytnout mu kouzlo aby ho zachránil. A musel mu ho poskytnou jinak by zemřel! Opakoval si stále dokola. Ale jestli jeho „milý“ hostitel zjistí, že to kouzlo nepochází z chlapcovi hlavy ale jeho… Bude je čekat smrt. Oba. A tentokrát nebude úniku. Už nebude. Otevřel oči, které před chvíli zavřel. Jeho první  pohled okamžitě získala zeď. Ano potlesk!Povzdech si. Takto to dál nejde. 

***

Vypadala opravdu hrozivě. Přesně jak ji popisovaly. Pomyslel si Brumbál, když viděl jak se naklání nad Fredem a Goergem. Ti byli stále rudí jako jejich vlasy. No jak jinak. On by byl taky. Ach jen kdyby ti dva věděli koho poslouchaly! To by už vzali nohy na ramena a utekli by ne Severní nebo Jižní pól. A tam se schovali a nikdy opravdu nikdy nikomu nedali o sobě vědět.Ale to oni neví, protože je u toho zrovna vyrušila. No co se dá dělat. To pro někoho v této místnosti na 100% nedopadne dobře.

 

Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo