Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Harry Potter a dědictví krve

3. kapitola: A je to venku

3. kapitola: A je to venku   

   „Je to syn…   No… Prostě jedné důležitě osoby v této válce. Víc ti opravdu říct nemůžu. Teď a tady rozhodně ne“ zakončil Sírius s vráskami na čele. „A jestli máš jeho fotku tak to znamená jen jedno…“ Harry málem přestal dýchat. Že by se konečně dozvěděl jméno toho koho teď vidí na fotce. Proč ji vlastně dostal? A co moc ví Sírius a nechce mu to říct?! „ Síriusi. Řekni kdo to je. No tak. Nic ti to neudělá! Jen jméno“ začal žadonit Harry. „ Už jsem řek. Ne teď. Né tady. A hotovo. Moje poslední slovo“ domluvil Sírius. Sehnul se zaklapl kufr, vzal ho a odešel ke schodům. Harry si jen zhluboka povzdechl. Jestli bude takto dál pokračovat, tak se toho moc nedozví. Musí si vymyslet nějakou taktiku co na jeho kmotra zabere na 100%.    

    Harry sešel za Síriusem dolů. Už tam čekal a s velkým zaujetím pozoroval kmotřencův kufr. „Už můžeme jít. Jsem hotový“ řekl Harry. On měl na sobě bílou košily a modré džíny, které mu překvapivě padli. Rozcuchané vlasy jako obvykle nešly učesat. „Naschle a příští rok na prázdniny“ houkl Harry do obýváku. Sírius se jen zašklebil a vzal kufr do ruky a zatáhl za kliku a vykročil do prosluněného letního dne. Harry se naposledy podíval po předsíni a vykročil ven.    

   Došel až k Síriusovi na chodník. Ten tam stál a rozhlížel se kolem. Jakoby po něco hledal. „Copak?“ Optal se kmotřenec svého kmotřence. „Nic jen. Opatrnosti není nikdy nazbyt“ zakončil Sírius s úsměvem. Harry mu úsměv oplatil. „Jak se vůbec dostaneme tam kam chceme. A kam vůbec chceme, když nevím kam chceme. Takže, když nevíme kam chceme tak nevíme kam se dostat. Nemám pravdu?“ Dokončil Harry. Sírius se na něj jen chvíli díval s otevřenou pusou a pak jí zaklapl a dotázal se: „Prosím pomaleji. To, že jsem starší neznamená, že můj mozek je výkonnější. To opravdu ne. A pokud jsem pochytil dobře začátek tak ses ptal jak se tam dostaneme“ Harry se na nic nezmohl jen na přikývnutí. „No dostaneme se tam…..“Najednou vše kolem zčernalo. To mohlo znamenat jen jediné.Síriusova  dobrá nálada zmizela jak po mávnutí kouzelného proudku. No to se mohlo stát taky, že. „Harry! Uteč! Rychle“ zavrčel na něj Sírius a sevřel hůlku ještě pevněji. Harry těkal pohledem po chodníku. Mezi domy, garážemi a sem tam stromky. „Ne. Nenechám tě tady“ řekl mu na oplátku Harry  a vytáhl svou schovanou hůlku, kterou měl v zadní kapse svých džínů. Přes to, že ho Pošuk proti tomu varoval minulé léto. Nepomohlo to. Dělal to pořád. A nehodlal s tím přestat.  Náhle těsně kolem Síriuse prolet fialoví paprsek. On sebou cukl a automaticky poslal nějakou kledbu zpátky. 

   „To bylo těsný“ poznamenal Sírius a strčil Harryho za auto, které stálo blízko nich. Harry to prudké postrčení od kmotra nečekal a neustál to a místo aby se schoval za auto tak zahučel pod něj. Cítil jak si sedřel kůži na pravém koleni. Když se přitiskl víc k betonu uviděl i Síriusovi nohy. Povzdech si. Svou hůlku ale dál svíral v pravé ruce připraven k boji. Slyšel jak kouzla míjejí i trefují smrtijedy, kteří útočili. Najednou ho popadl strach o kmotra. Nesmí ho ztratit. Jeho ne. Zoufal si. Nevěděl co má dělat.  

***

 

   V temné kopce bylo vlhko a plísně. Uprostřed cely seděla osoba v tureckém sedu. Své vlasy měl mastné a hozené dozadu. Oči zavřené. Přes jeho lehce bledší obličej se táhly malé i větší jizvy. Svůj modrý kabát měl potrhaný místy i ohořelý. Kalhoty měl špinavé a také někde roztržené. Košile sem tam byla cára. Z díry na druhé straně vylezla krysa. Mladík otevřel oči a ohrnul nos. Nenáviděl krysy, vlhko a plíseň. Bohužel pro něj se toto vše sešlo pohromadě. Jak úžasné od jeho hostitele. Nejedl pomalu měsíc. Byl zvyklí nic dlouho nejíst. Jenže dlouho znamenalo týden maximálně dva ale víc ne. Povzdechl si. Zavřel zas oči a hledal mysl se, kterou se chtěl spojit. Které poslal tu fotografii. V jeho rodině to bylo tradicí. Každý z jeho rodině si našel mysl se, kterou by si rozuměl. Pak mu poslal svou fotku. Tedy prý to byli nejdřív portréty. Jenže tady si to nemohl dovolit. Sice věděl, že to vlastně rozhodne jestli ten člověk dovolí jestli ho může ochraňovat. Věděl jen, že to je chlapec, který v životě neměl mnoho štěstí. Neměl rodinu. Tedy měl ale ta ho - podle toho co zjistil – neměla moc ráda. Jeho domov byli Bradavice. To mu stačilo. Dokonce ví jak vypadá. Černé vlasy skoro po ramena, zářivé oči schované za brýlemi. Ochraňoval jeho mysl před Voldemortem. Nechtěl. Přímo se mu to hnusilo, že někdo tak zkažený chce se vnořit do tak čisté mysli jako toho chlapce. Najednou sebou trhl. Cítil, že mysl toho chlapce je zmatená a vystrašená. A, že má strach o svého blízkého.Musí mu pomoc, ale jak? 

***

 

„Ježiš ať mi někdo pomůže!“ Zaprosil Harry.

 

Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo