Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

slash HP/LV

Svátek lásky

 Za beta-read děkuji  Redmoony.  Co já bych si bez tebe počala xD

___________________________________________________

U krbu v Nebelvírské společenské místnosti seděli v objetí chlapec a dívka. Chlapec s ryšavými vlasy a pihami jemně pusinkoval hnědovlasou dívku do vlasů. Společně si užívali 

jak  teplo společného objetí tak ohně, který sálal až ke křeslu .

Pihovatý chlapec lehce povzdechl: „Nevíš, Hermiono,  kam to Harry dnes vlastně jde? V koupelně trávil snad hodinu a pořád se snažil učesat si vlasy, prohraboval se v kufru a  brblal, že to se mu nelíbí a nakonec, že nemá co na sebe!“ Obrátil svou pozornost k dívce, která se mu hihňala v náručí. Chlapec pozvedl obočí a hleděl na Hermionu. Dívka se snažila zmírnit svůj tichý smích, ale nakonec to dopadlo tak, že se smála nahlas-až málem spadla na zem. Když se konečně uklidnila, na tváři lehký ruměnec,  povzdechla si. „Rone, to OPRAVDU nechápeš, že Harry má dnes rande?! Proto ten shon. Někdy si opravdu myslím, že jsi natvrdlý.“ Chlapci zrůžověly uši a raději obrátil svou pozornost na schody vedoucí do chlapeckých ložnic. „Dobře. Ale za kým jde? Vždyť s nikým nechodí!“ Hájil se dál. Dívka se mírně zarazila, ale nedala se vyvést z míry. „No tak je z mudlovského světa. Třeba ji potkal, když byl u příbuzných. Co ty víš? Pokud si vzpomínám, tak první týden školy se choval jak na obláčku. Každou druhou sobotu se vytratí a vrací se v neděli večer. Opravdu nevím, proč sis toho nevšiml.“ Vyčítala mu čarodějka. Ron si povzdechl.

Najednou oba zaslechli, jak někdo schází po schodech dolů. Otočili setím směrem. Byl to Harry Potter, jenže vypadal jinak než normálně. Oblékl si zelenou košili, černé kalhoty a lehké zelené sako se stříbrným vyšíváním. Vlasy měl rozpuštěné, takže mu jako lesklý vodopád spadali až na ramena. Na očích neměl brýle, ale kontaktní čočky. Celý působil jako krásný princ z pohádky.

Ron překvapeně zamrkal a Hermiona se rozzářila. Harry dílem překvapeně a dílem nejistě zamrkal. Když bylo na chlapcův styl trochu moc husté  ticho, tak se otázal: „Jak vypadám?“ A otočil se dokola. Hermiona se vymanila z Ronovi náruče,  přihnala  se k němu a dala mu ruce na ramena. Harry byl o kousek vyšší, ale to bylo v tuto chvíli jedno. „Vypadáš úžasně Harry, ale teď řekni. Za kým jdeš? Přece by jsi se takhle nevystrojil, jen kdyby jsi šel večeři do Velké síně, ne?“ Pronesla dívka s jiskřičkami v očích. Chlapec si povzdechl. „To máš pravdu. Za někým jdu.“ Dívka nakloní hlavu a usměje se. „A má tě ta osoba ráda a ty jí?“ Optala se a Harry lehce zčervenal. „Já ji dokonce miluji a doufám, že ona mé pocity opětuje, alespoň z části. A to by měla, když souhlasila s dnešní schůzkou, ne?“ Pronese  lehkou otázku s nejistotou nad poslední větou. Hermiona pozvedla obočí a Ron raději mlčel, vůbec  nerozuměl, o čem se ti dva bavili. A možná je to i dobře.

Černovlasý chlapec se nejistě podíval na hodinky. „Já musím. Držte mi palce!“ S tím prošel portrétem Buclaté dámy. Hermiona pokrčila rameny a zatnula ruce v pěst na znamení štěstí.

 

Harry Potter se tiše kradl chodbami Bradavického hradu. Byla první květnová noc. Všude po chodbách to vonělo růžemi a něčím, co se nedalo dost dobře popsat. Chlapec se zastavil před sochou Jednooké čarodějky. Tiše odklopil její hrb a vklouzl dovnitř.

 Proplížil se chodbami až do sklepa Medového ráje. Tam si vyndal z kapsy u saka prsten vypadající jako stočený  had. Dvě smaragdové oči se na něj jakoby dívali. Chlapec si povzdechl a nandal si prsten  na prst.

 

Ve sklepení Medového ráje zbyla jen příjemná levandulová vůně parfému.

 

Objevil se uprostřed nádherné zahrady plné květin. Pod kvetoucí třešní stál muž. Tmavě hnědé prameny vlasů měl skoro až na lopatky. V bílém tričku a černých kalhotách vypadal hříšně dobře. Chlapec se k němu vydal. Muž zřejmě uslyšel, ucítil či si uvědomil blízkost těla, kterého nevýslovně přitahovalo. Na chlapce v zeleném se upřeli dvě rudé oči, za kterými se skrývalo samotné peklo i nebe zároveň. Harry se lehce nervózně usmál, ale dál kráčel k Lordu Voldemortovi v mladší podobě. Ten napřáhl ruku a když k němu Harry přišel ještě blíž, tak si ho přitáhl těsně k sobě. Chlapce lehce vyjekl překvapením, ale když ucítil na svých rtech jemný polibek jakékoliv protesty ho přešly. Poddal se těm rtům a když žádali o vstup do jeho úst nezaváhal ani na okamžik.

 Temný Pán jezdil svým jazykem po jeho zubech a když oběma došel dech, jemně ho kousl do rtů. Chlapci se udělaly mžitky před očima a kdyby ho nejmocnější černokněžník planety nedržel, tak by spadl na zem. Lord Voldemort se lehce zasmál, přitáhl si chlapce blíž k sobě a zašeptal mu do  ucha: „Dnes nikam nepůjdeš!“ Byl to rozkaz či prosba? Harry se rád a dobrovolně poddal obojímu.

Jen třešeň byla svědkem jejich polibku. A neznamenalo náhodou, že když se zamilované osoby políbí pod rozkvetlou třešní 1. května, je zaručeno dlouhé trvání jejich soužití, lásky a důvěry? To se ti dva nejdřív budou muset přesvědčit, jestli to co je svírá není z jedné strany touha dobývat a z druhé až příliš velké snění.

 

Když si poté leželi v náručí, zeptal se chlapec muže: „Máš mě alespoň trochu rád?“ Z jeho očí bylo možno vyčíst nejistota, která ho ovládala. Rudé oči se nebezpečně zablýskly, ale jejich majitel neřekl nic. Jen objal chlapce pevněji. Nemohl si dovolit takový přepych  odhalovat své pocity někomu jinému. Harry si povzdechl.

Usnul s hlavou na rameni Temného Pána a vůní rozkvetlých třešní.

 

Ve velké síni nebylo moc lidí, když si rozvážně sedal ke stolu. Většina lidí spala a většina lidí, kteří spali, nespali sami. Černovlasý chlapec si povzdechl a přejel si rukou po rtech. Ještě pořád cítil žádostivé polibky, kterými ho častoval Temný Pán.

Pomalu se rýpal v jídle. Nakonec, když jeho vajíčka na talíři byli ve skupenství dosud nepoznaném, rozhodl se odejít. Ale zrovna když se zvedal, přiletěla sova s Denním Věštcem. Chlapec si vzal od sovy noviny a podíval se na úvodní stránku. Ztuhl.

 Stránka totiž hlásala:

Vy-víte-kdo vyhlásil týdenní mír!!!

Zatím není známo z jakého důvodu, ale pro stranu dobra je to jen dobře. Její řady totiž nebezpečně zřídly, zato řady stoupenců Vy-víte-koho se neustále zvětšují. Proto se neví,  proč ten mír. Snad něčí přičinění, nebo si s námi chce  Vy-víte-kdo jen pohrát?

Více na straně 1-3

 

Chlapec byl dokonce překvapen do té míry, že na chvíli přestal dýchat. Šťastně se usmál. Takže Temnému Pánovi není lhostejný? Srdce mu radostně zaplesalo.

Ale po chvilce radosti přišla i hořká pravda. Po týdenním míru přijde opět válka. Nechutná, krvežíznivá žena, která všem bere životy a ukazuje jim, jak jsou k ničemu. Jak moc jsou zranitelní. Jenže to je až za týden. A on alespoň ví, že člověk, kterého miluje ho má alespoň trochu rád.

Před něj se snesla další sova. Tentokrát černá. Nenesla nic kromě jedné větvičky, na které se skvěly květy třešně. Chlapec si větvičku vzal.

Jedinou třešňovou větvičku, jenž je důkazem, že včerejší noc nebyla snem...

 

 

Konec

 

Poslední komentáře
08.03.2010 18:41:02: Oh, to je krásně napsané... =)
02.09.2008 08:40:06: Dobrý nápad na jejich soužití! Sháním povídku s tímhle párem, která bude uvěřitelná a co nejvíc p...
10.05.2008 12:19:03: nádherné jemné roztomilé rozkošné prostě božííííííííííísmiley${1}smiley${1}
07.05.2008 18:47:31: klááásné moc jse mi to líbilo také miluji tnhle pár tom a harrysmiley${1}smiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo