Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

7. kapitola: Nebezpečí, které se plíží...

Povídka: Pro tebe vše, drahoušku

 

Upozornění: Gomen ale nemůžu si pomoct. Musím psáááát! Snad se nezlobíte…

 

             cat XD 

 

7. kapitola: Nebezpečí, které se plíží...

Voldemort měl podezření, že se věci nevyvijí tak jak by měli. Nejdřív se ocitli v lese, narazili na Mitsuki s teď po nich někdo střílí šípy…

 

Jestli se vše kolem něho nezbláznilo, zblázní v nejbližší chvíly…

 

Harrymu se pomalu otevíraly oči…

 

Severus byl nervóznější čím dál víc…

 

Voldemort shlédl na Harryho ve svém náručí. Všiml si, že se pomalu probouzí…

 

Zamotává se to víc než by mělo. 

 

Mitsuki došla až k Voldemortovi. Její nevyzpytatelný obličej mluvil za vše.  Jsou v průseru. A to pořádném…

 

Mitsuki pokynula Severusovi aby popošel k nim blíž.  Voldemort se dočasně zdržel (předci nebudu o Pánovi Zla psát, že se schovával ^^ ) za dost široký i vysoký strom.

 

Harry byl už naplno probuzený a tedy vnímal své okolí. Ale byl tak vyčerpaný, že už ani nechtěl znovu otevírat oči…

 

Severus došel ke svému Mistrovy. Takhle na něj byl zvláštní pohled… S Harrym, kterého měl v náručí. Vypadal starostlivě… Blbost! Odehnal zbývající myšlenky z hlavy a začal se soustřeďovat na to co mu zatím říkala Mitsuki.

 

Než vůbec jejich průvodkyně začala do stromu se zabodla sprška šípu… Přešla je bez sebemenšího povšimnutí. „Jak jste zjistili jsme ve vážném nebezpečí“ její hlas byl až podezřele klidný a stejně klidný zůstal „ten kdo po nás střílí“ další sprška šípů a Harryho snaha se předsi jen probudit a otevřít oči „jsou asi lovci. Pořádají hon nebo co… Ale lovci nás teď nemusí vůbec zajímat…“  Skončila jak jinak než klidným hlasem. „Tak co tedy?!“ Nevydržel Voldemort. Mitsuki má z něčeho obavy a jestli má ona tak on tedy taky… Mitsu se podívala Temnému Pánovy do očí než odpověděla: „Mělo by nás snad zajímat co loví, ne? Když lovci se chovají takto…“ Kývla hlavou ke směru odkud přilétaly šípy „Tak to musí být něco nebezpečného. Skoro vždy loví sami nebo v menších skupinkách ale podle toho kolik jich slyším musí jich být hodně…“ 

 

A znovu obrátila hlavu – pro tentokrát – na Harryho. „Probudil se.“ Utrousila a zavřela oči.

 

Voldemort svou pozornost přesunul na Harryho. Jestli je pravda co říkala teď Mitsuki – nepochyboval o tom – tak jsou v nebezpečí. Harry opravdu otevíral oči. Ale v zápětí je zas zavřel.

 

Harry celou dobu slyšel jejich rozpravu. A někde v hlouby duše věděl, že jim může pomoci. Jen přijít jak na to…

 

Pomalu se vyprostil z Voldemortovy náruče a ten ho opatrně postavil na zem. Harry se podíval kolem sebe. Po pravé ruce uviděl zamyšleného Severus. Jakmile ale ne něj pohlédl i Severus zvedl pohled. Podíval se na dívku, která celou dobu mluvil. Stála předním a měla zavřené oči. Cítil z ní magii a taky něco co nedokázal popsat… Dívka otevřela oči a setkala se s Harryho zelenýma a hlubokýma očima. Harry zamrkal. Samozřejmě, že si všiml, že dívka má dlouhé bílé vlasy a je oblečená do bílé košile a červených kalhot ale její oči ho překvapily. Byli Červené až rudé. A vyzařovalo z nich  to co právě nedokázal popsat…

 

Ucítil, že ho zezadu někdo objal kolem pasu. Otočil se a vůbec ho nepřekvapilo, že to je Voldemort. Ten se lehce natáhl pro motýlí polibek na Harryho ústa.

 

Mitsuki se rozhodla…

 

Severus se zamyšleně díval jak se Voldemort sklání nad Harryho pro polibek.

 

Voldemort si užíval tu chvilku co se dotkl Harryho rtů.

 

A Harrymu se trochu zamotala hlava.

 

„Vím jak z toho ven.“ Ozvala se Mitsuki a upoutala pozornost všech.

 

„Jak?“ Zeptal se Severus.

 

„Musíme na kraj lesa a tam už je hrádek.“ Začala vysvětlovat. „Je to tímhle směrem.“ A ukázala na mýtinu porostlou vysokou trávou.

 

„Tak jdeme!“ Zavelel nekompromisně Voldemort a vykročil.

 

Harry se podíval na Severuse a pak na dívku. Nakonec pohlédl na Voldemort, který šel přes mýtinu. Bezradně pokrčil rameny a rozeběhl se za Voldemortem.

 

Severus samozřejmě nedobíhal jen trochu zrychlil krok a Mitsuki se najednou objevila pár metrů před Voldemortem….

 

Šli trochu ostřejším tempem a Harry za chvíli nemohl. Ještě před chvílí spal a najednou musel rázovat po lese…

 

Voldemort zastavil a otočil se na Harryho. Vycítil, že chlapec už nemůže. Severus prošel kolem nich a zastavil u Mitsu, která nějakým způsobem vždy byla ve předu.

 

Harry zvedl oči k Voldemortovi. Ten mu pohled opětoval. Najednou mu pohled sklouzl na chlapcovi rty. Před chvíli se jich dotkl a přesto… Chtěl se jich dotknout znovu! Jenže tentokrát žádný motýlí dotek ale polibek jaký si daly ještě v sídle…

 

Sklonil se k němu a ovinul paže kolem Harryho štíhlého pasu.

 

Chlapec na chvíli přestal dýchat a položil obě ruce na Voldemortův hrudník.

 

Temný Pán už byl je kousíček od těch sladký rtů…

 

Harrymu se tajil dech.

 

Rty byli od sebe jen pár milimetrů…

 

Najednou se kousek od nich ozvalo zavrčení…

 

Ani jeden si toho nevšímali…

 

Existovali jen oni dva…

 

Mitsu hodila ostražitý pohled ve směru zavrčení a Severus nemohl odtrhnout oči od toho divadla.

 

Harry vydechl a najednou ucítil na svých rtech něžní dotek.

 

Jenže tohle mi nestačí! Pomyslel si Voldemort a jemně se dotkl jazykem chlapcových rtů.

 

Chlapec zalapal po dechl a vpustil jazyk dovnitř…

 

Voldemort ještě zesílil stisk svých paží a hladově se ponořil do Harryho úst.

 

Zavrčení se přibližovalo…

 

Polibek skončil a Harry otočil hlavu tam kde se ozvalo zavrčení a strnul.

 

Zvíře, které se dosud ukrývalo ve stínu se připravilo ke skoku.

 

Harry se rozšířili zorničky a udělal krok ke zvířeti.

 

Voldemort se otočil za Harrym a stihl jen vykřiknout: „Harry!“ Severus také vykřikl ale ani jeden ani druhý nestihly nic udělat, protože zvíře skočilo…

 

 

       

                 cat XD

       Hezká písnička...

      

   Jinak komenty mi udělají radost....

Poslední komentáře
17.07.2009 18:44:49: ... a bylo to malé kotě! XD néé sranda! páni tak schválně co bude dál?
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo