Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

3. kapitola: Nezapomenutelné

K povídce: Pro tebe vše, drahoušku!  

3. kapitola: Nezapomenutelné  

   Začal kašlat. (:D) Pitomý kašel! Asi jsem opravdu neměl courat venku, když je podzim. Říkal si v duchu Harry. Konečně když dokašlal a uklidnil se podíval se pořádně na Voldemorta. Vypadal jako v Tajemné komnatě. Jenže je teď starší. No pořád lepší než vzhled, který měl po tom co vystoupil z lektvaru na hřbitově.

   Zato Voldemort byl naprosto mimo obraz. Harry se hrozně rozkašlal. Jestli něco chytil…Musí zavolat Severuse, aby ho prohlédl a dal mu nějaké lektvary. Nemůže připustit, aby Harry trpěl, když tomu může zabránit.     Znovu obrátil pohled na chlapce. Ten si ho se zájmem prohlížel. Asi se mu líbí jak teď vypadám. Pomyslel si Voldemort.

Chlapec se už, už nadechoval, aby vyslovil svou otázku, ale to nadechnutí vyvolalo další záchvat kašle.

     Voldemort zvedl pravou ruku a chtěl chlapce pohladit. Ale uprostřed pohybu se zastavil. Má na to nárok? Má nárok se dotknou něčeho tak krásného? Ale přesto neodolal.   

   Dlaň položil na chlapcovu hlavu. Vlasy pod rukou byli nádherně jemné. Jako hedvábí. Pomyslel si Voldemort. Taky se pod dotekem nádherně leskly. Viděl jak Harry pod jeho dotekem ztuhl a obrátil na něj oči. Ach ty oči! Mohl bych se do nich dívat věčnost a přesto by mě to pořád bavilo. Nebo se v nich i utopit. 

    Ale Harry se přesto chtěl na něco zeptat. Cítil jak se chystá nadechnou. Ne. Nemůže kvůli otázce prožít další záchvat kašle! 

   Umlčel ho tím, že mu dal ukazováček pravé ruky na rty. Vypadalo to jako křížek. Rty pod prstem vydechly. Byl to úžasný pocit cítit ty nádherné plné rty. Sice se jen dotýkali jeho prstu ale i přesto…  

 „Chceš se na něco zeptat, viď?“ Optal se Voldemort hřejivým hlasem. Nechtěl, aby chlapci naskočila husí kůže. 

   Harry jen pokýval hlavou. „Proč si zde?“Další kývnutí.Voldemort se zhluboka nadechl a vydechl. „Protože jsem tě chtěl zabít,“ odpověděl po pravdě. Pátravě se chlapce podíval. 

  Harryho zorničky se stáhly a stiskl ruce v pěst. Vypadal jako divoká kočka před skokem. Divoký dojem mu ještě dodával pocit, že je lepší uhnout.  

  Voldemort ale chtěl pokračovat. „Jenže teď tě zabít už nechci.“ Řekl Voldemort. Harry ale stále vypadal nerozhodnutý. A tak radši dodal. „Opravdu! Já se do tebe….“  Zakroutil hlavou. Sobě si to dokázal přidat, že se do Harryho zamiloval, ale říct to osobě ke, které to cítíme. Ne. To jednoduché opravdu není.  

   Najednou ucítil něčí prsty, jak mu lehce pohladily vlasy. Spíš jen tak, aby si to vyzkoušel. Voldemort otočil hlavou a podíval se na Harryho. Ten už seděl a pravou rukou mu hladil vlasy. Voldemortův ukazováček už dávno nespočíval na jeho rtech. Sjel spolu s nedořečenými slovy. Harry si dodal odvahy a sedl si vedle Temného Pána. Voldemortovi se rozšířily oči překvapením. Ty prsty v jeho vlasech. Hmm. Příjemné. Dotyk lehký jak motýlí křídla. Harry se znovu nadechl. Tentokrát to nevyvolalo záchvat kašle tak mohl pokračovat: „ Ty ses do mě….“ V jeho hlase byla otázka na, kterou možná znal odpověď, ale také jak Voldemort doufal, že tam je i odpověď pro tuto otázku. A zní. Ano. Ne nemohl mu to říct. Alespoň né teď.  Tak jo. Ale jak odlákat pozornost?

   Pohled mu padl na jejich oběd. No jistě! Jak mohl zapomenout! Oběd.     „Máš hlad?“ Další otázka místo odpovědi. Pomyslel si Harry. Ale musel uznat, že hlad měl. A velký. Naposledy jedl snídani v pět ráno a to je dost dlouho. Takže jen přikývl.  

 Voldemort se usmál. Natáhl se pro tác. Najednou mu něco došlo. Ti skřítci. Proto se na něj dívali jak na blázna. On místo večeře řekl oběd. No tím se vše vysvětluje. Harryho přítomnost ho tak vyvedla z míry, že až ztratil pojem o čase. Sám nad svou hloupostí se ušklíbl.  

    Podíval se na Harryho, ale ten se díval na něco za ním. Voldemort se tam také otočil a uviděl…   

  Nádherný západ slunce. Zlatá koule se koupala v červáncích. Bylo to překrásné. Najednou ucítil, jak se Harry vedle něj zavrtěl a snaží se vstát.  Voldemort v tom mu chtěl už, už zabránit, ale bylo pozdě.  

  Harryho nohy měkce stouply na koberec. Pomalu a opatrně šel až k oknu. Když k němu došel, otevřel jej. Pokojem se náhle roznesl podzimní vzduch. Sice studený, ale stále trochu teplý.  

  Harry stál uprostřed okna, otočil se na něj a natáhl pravou ruku. Chtěl, aby k němu šel. Vypadal nádherně. I západ slunce za ním bledl. Chlapec se ještě rozpustile usmál. Voldemort se nenechával dlouho pobízet. Rychle vstal a přistoupl k chlapci jako by se bál, že Harry si to ještě rozmyslí. Ten si to ale nerozmyslel.   

   Voldemort ho objal. Čelem k sobě. Z Harryho se mu až zatajil dech. Harryho vlasy se obarvili lehce do červena od červánků. Lehce pootevřené rty se nabízely k polibkům.   

  A Voldemort neodolal. Přitiskl svoje rty k chlapcovým rtů. Byli opravdu měkké. Poddajné. Ach. Co by dal kdyby se mu dobrovolně otevřely. Posteskl si Voldemort. Ale rty k jeho překvapení se otevřely. Hbitě prostrčil jazyk dovnitř. Ach!  

  Harryho chuť byla nezapomenutelná. Chutnal….Teď ani nevěděl. A nechtěl o tom přemýšlet.  

  Najednou cítil jak Harryho tělo v jeho náruči ochablo. Málem by spadl na zem, kdyby ho nezachytil. Voldemort si ho znovu přitáhl do náruče. Toto nikdy nezažil. Je to jejich první polibek! Je to nezapomenutelné.  

  Polibek skončil. Ale nahradil ho vášnivější, dravější, ale stejně jemný a láskyplný.

Když Voldemort chtěl Harryho odnést do postele stalo se něco, co nečekal. Vůbec to nečekal a proklínal se za to. Stalo se, že… 

Konec 3. kapitoly! 

Jo a děkuju Mysty za ten beta-red. I když jsem tam měla hrooozně chyb. Měla jsem prostě den pod psa.

Poslední komentáře
17.07.2009 17:58:17: souhlas! vy už jak já lidi.... to je hrůza *no yo, darky, aspoň vidíš, jaký to je, ty to děláš v jed...
05.04.2008 16:54:17: takové napínáky ........ smiley${1}smiley${1}smiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo