Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

25. kapitola: Pro větší dobro

Brumbál nenávidí Harryho a Toma pro jejich lásku. Harry má další záchvat.

Kapitola je věnována Belle a všem ostatním, kteří na ní čekali xD

25. kapitola: Pro větší dobro

Brumbál složil hlavu do dlaní. Hodiny právě odbily nový rok. Další rok. Byl ve své Bradavické pracovně, za svým stolem a se svými vzpomínkami... Rozrušeně praštil do stolu. Nestávalo se mu každý den, že ho dohonily podobné pocity, ale v poslední době se to stávalo častěji. Nebylo fér, že Harry může zůstat u Toma, zatímco on musel svého milovaného Gella dát do toho strašlivého vězení, kde jeho jediná láska zemřela. Bylo nevýslovně nefér, že on se svou láskou mohl být jen pár chvil – jemu to tak alespoň připadalo – a oni jen pár let později můžou být spolu – legálně.

Harry se, narozdíl od něho, nechal okouzlit láskou a možná i chtíčem a následoval svou lásku, zatímco on se bezhlavě zamiloval, ani vlastně nevěděl do koho. Vlastně ano. Okouzlujícího mladíka jménem Gellert Grindelwald. Krásné plavé vlasy na ramena, oči barvy hořké čokolády, ve kterých se mohl utopit. Dlouhé štíhlé prsty, které ho dováděli k šílenství, laskaly, psaly úhledným písmem a vískaly ve vlasech. Věděl o něm vlastně jen to co chtěl Gell. Pak jim vztah začal skřípat. Časté Gellertovo zmizení a znovuobjevení. Slova, která chtěl vzít zpět, ale nešlo to. Hořký rozchod a pak ho měl zabít... Trvalo mu pět let, než se rozhoupal a dostihl ho. Pět dlouhých let trhal a drásal svoje srdce. Dohonil ho, ale nedokázal zabít. Nedokázal na svou lásku vztáhnout ruku. Omráčil ho a dostal do Nurmengardu. Pro větší dobro... Jaká ironie.

Psal mu dopisy a přemlouval ho, aby se vzdal svých plánů...

Ovšem roky ubíhaly a Gell byl stále stejně tvrdohlavý.

Pak přišel Tom. Tom Rojvol Raddle. A o chvíli později první válka. Krutá, bezostyšná a tak moc připomínající to, co chtěl tehdy udělat Gell. Jenže jeho láska byla ve vězení. Radila mu, jak se Tom asi bude chovat, ale odmítala říct, že už víckrát na mudlu nevztáhne ruku. Oba byli starší a myslel si, že i moudřejší. Ale tvrdohlavost nezmizela... Pak přišla věštba. A konec války. Konec strašné války, ovšem za strašnou cenu. Světlo, které se objevilo jako Harry Potter.

Čas plynul...

Stal se ředitelem.

Stal se členem Starostolce.

Gell pořád trval na svém. Och. Když byl mladý, tak ho jeho tvrdohlavost štvala, ale teď z ní byl nešťastný.  A pak... Smrt. Gellert Grindelwald zemřel. Zemřel ve svém vlastním vězení. Albusovo srdce bylo rozdrásáno na kusy a navždy zamrzlo. Tu noc, když mu přiletěla sova – pršelo.

Zlá předzvěst.

Zlá předtucha.

Prý zemřel za zápal plic. Tehdy probrečel celou noc jako malé dítě. Vyčítal si vše. Že ho nenechal utéct, že ho nedonutil podepsat jeho slib, že ho nechal zemřít samotného. O dva dny později si do vězení přijel pro jeho tělo. Jeho tvář byla bledá a.... a byl mrtvý. Nechal dozorce jít. Nechtěl aby ho viděli na dně. Jen párkrát si tam sáhl. A tohle byla jedna z těch chvil. Jeho jediná láska byla  mrtvá... Nechal ho převést na rodinný hřbitov. Pohřbil ho v tichosti a spolu s rakví zůstalo v zemi i jeho srdce.

Pak přišla druhá válka. Povstání Toma a následná smrt jednoho studenta. Popletal byl bohužel až příliš hloupý a naivní. Myslel si, že temnota nemůže povstat znovu. Ach jak se mýlil! Jedno zlo je pryč, ale vystřídá ho další a možná ještě horší.

Další rok se snažil Korneliuse přivést k rozumu a uchránit svého zlatého chlapce. Jedno se mu povedlo, ve druhém zklamal. Kornelius, když na konci roku uviděl Toma na vlastní oči, uznal, že se mýlil. Ale chlapec přišel o kmotra a vyslechl si tu prokletou věštbu. Po prázdninách se vrátil do školy... Bohužel na něj nikdo nedával příliš pozor – z části, protože chlapec chtěl být sám a z části proto, že nikdo vlastně pořádně neměl čas. Remus se s ním sešel vždy mezi úplňky a snažil se ho přivést na jiné myšlenky. Pomáhalo to... dokud si chlapec neuvědomil, že jeho kmotr je nenávratně pryč. A pak... jednoho podzimního odpoledne zmizel. Hledali ho všude, ale nenašli. Pak dostal od špeha zprávu, že by mohl na hrádku La Fangig. Přišel ho osvobodit. Odešel bez chlapce a s několika zraněnými členy řádu. Ta malá holčina se činila, i když na to vůbec nevypadala.

Jeho špeh pracoval dál a on si pomalu uvědomoval, že Harry není pod kouzlem...nebo možná ano, ale ne tak, jak myslel. On se zamiloval! To, co tolik nechtěl se stalo znovu. Moc dobře věděl, že to bude zkáza minimálně jednoho z nich, ale nejspíš na to doplatí oba. Jak čas plynul a informátor informoval  začínal si uvědomovat, že chlapec nechce být na opačné straně. Chce být tam kde si myslí, že má bytost, která mu rozumí. A to podle všeho bylo na straně zla. Ano. Možná to byla pravda, ale kvůli tomu nechá zemřít miliony nevinných lidí! Jenže v hlouby duše věděl, proč je chce tak moc rozdělit.

Starý muž za velkým dubovým stolem se ušklíbl. Musí ty dva od sebe dostat... než to zajde až příliš daleko... pro větší dobro!

 

 

 

ddd

 

 

 

 

Černovlasý chlapec hleděl z okna. Seděl na staré secesní židli a v ruce držel kartáč. Probudil se uprostřed noci s tísnivým pocitem na prsou. Ale nekašlal. Zahleděl se na postel, která byla dva metry od něj. V ní oddechoval Pán Zla. Spánek měl klidný. Kéž by ho měl i on. Znovu se podíval ven. Oslavili nový rok. S oslavou skončili někdy kolem dvou ráno. Potom se uložili ke spánku. Usnul přitulený k Tomovi.

Kartáčem si prohrábl černé vlasy. Hvězdy bledly... blíží se ráno. Měsíc bude zachvíli v úplňku. Vzpomněl si na Remuse. Musí to být strašné...

Najednou ucítil známí tlak na prsou a poznal, že teď již kašlat bude. Kašel ze vydral z hrdla a začal ho dávit. Dal si rukáv od pyžama před ústa, aby alespoň trochu ztlumil svůj záchvat. Najednou ucítil, jak se rukáv pomalu začíná mokřit. Tušil že je to krev, ale nechtěl si to přiznat. Kašel se pomalu blížil konci, když ucítil kolem svých ramen a na zádech čísi teplé ruce. Dodávaly mu pocit jistoty a bezpečí. Dokašlal a odtáhl rukáv od úst. Byl nasáklí krví. Paže si ho přitáhly blíž. Ucítil na svém rameni hlavu a slyšel utěšující slova: „To bude dobrý...“ Opřel se zády o pevné tělo za sebou. Pomalu se uklidňoval. „Co mám dělat?“ Optal se nešťastně. Jakoby cítil, že se Tom křivě usmál. „To je na tobě. Jen na tobě. Ale budu s tebou. To si pamatuj.“ A na to ho otočil k sobě a políbil. Přejel chlapci jazykem přes rty. Harry ho ochotně vpustil dovnitř.

Kartáč mu vypadl z rukou a s tichým „žuch“ dopadl na zem. Ale ani jeden z mužů si toho nevšímal.

Když oběma došel vzduch, odtáhli se od sebe. Tom se jemně usmál a zlehka políbil chlapce na jizvu ve tvaru blesku. „Pojď spát. Zítra... tedy dnes máme dlouhý den. Oba. Tak pojď.“ Přesvědčoval jemně mladíka a táhl ho k posteli. Když chlapce ukládal vedle sebe do měkkých a nadýchaných peřin,  ještě mávl hůlkou aby odstranil krev na rukávu a zhasnul světla. Pak tichounce zašeptal. „Spi dobře, Harry.“ Když už skoro spal uslyšel tichou odpověď: „Ty taky, Tome.“ Po chvíli ucítil Harryho ruku na břiše a jeho tělo na svých zádech.

Konec 25. kapitoly.

ddd

Poznámka autorky: Tak. Už se nemusíte bát, budu psát xD Co nejdřív by jste měli tu očekávat taky kapitolu k dědictví.
Děkuji taky své beta-readce za tak brzkou opravu a že se kvůli mě tak obětovala :-* . Však ona ví ~.^ .
Tentokrát další kapitola nebude limitovaná ze dvou důvodů
1. nevim číslo xD
2. za to že jste byli tak stateční a počkaly na kapitolu xD
Ale né že ty komentáře psát nebudete *tytytyty*
Jo a. Pokud nějaká postava žila a já jsem ji zabila nebo pokládala za mrtvou nebo naopak. Tak pískněte do komentů. Ztrácim přehled xD

Poslední komentáře
15.05.2010 15:04:33: hoj. chtěla jsem se zeptat jestli v téhle povídce budeš vůbec pokračovat. ráda bych věděla jestli s ...
13.11.2009 19:18:31: doufam ze brzy pridas kapcu
28.08.2009 12:07:02: Tohle je moc nádherná povídka!! Doufám, že se dočkám dokončení teto povídky, protože by byla škoda, ...
17.08.2009 23:42:06: Moc pěkná kapitolka
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo