Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

23. kapitola: Šťastné a veselé!

 „A co by jsi chtěl k Vánocům, Harry?“ Optala se Mitsuki a zahnuli za roh. Harry překvapeně vydechl, když tam uviděl Luciuse. Blonďaté vlasy měl svázané  černou stužkou. Na sobě černý kožich a kalhoty téže barvy. Byl opřený o zeď a díval se na ně jak táhnou těžké tašky. Toho si ihned všiml démon a osopil se na Luciuse: „A to nepomůžeš? Alespoň Harrymu?“ Dodala jemně a tak zabrnkala Malfoyovi na city. Aristokrat se usmál a přešel k chlapci.

 

Ten chtěl říct, že není cukrová panenka, když se hrozně rozkašlal.

 

Bylo to jakoby si měl vykašlat plíce. Úplně cítil jak se mu plíce pomalu zvedají a stoupají krkem nahoru. Najednou ucítil na zádech ruku a kašel skoro hned po doteku. Zvedl pohled a uviděl nad sebou Mitsuki. Ta se tvářila lehce zamyšleně a nerozhodně.

 

Harry se už chtěl zeptat co to bylo ale jen co otevřel pusu aby položil otázku znovu se hrozně rozkašlal. Lucius se podíval po démonovi. Ten vypadal o co tady šlo a proč. Než se Lucius zeptal a Harry dokašlal odpověděla: „To kouzlo. Pomalu Harryho požírá. Zevnitř.“ A otočila se od nich. „Měli bychom jít už domů. Máme moc práce a já možná objevím odpověď nebo lektvar na odvolání tohohle kouzla.“ Ale to už se na ně otočila a najednou zmizela.

 

Harry se lehce vyprostil z Luciusova sevření, do kterého dostal, když měl druhý záchvat kašle. Otočil se na svého ochránce. „Mitsuki má pravdu. Máme horu dárků, starostí s Brumbálem, a hodně receptů, které musíme ukuchtit. Teď rozhodně není čas na soucit.“ Ale to už chytl Luciuse za ruku a ten je přemístil do hradu Mitsuki...

 

 

 

acacac

 

 

 

Hrad Pána Zla Temný Pán se díval na hromádku masa, která ještě před 17. hodinama byla živá, dýchající osoba, která ho zradila. Ještě jednou se podíval na tu hromádku a děkoval Bohu... Démonu, že dokáže zabavit jeho andílka na tak dlouhou dobu jako 3 hodiny a doufal, že jim to ještě vydrží. On sám si potřebuje vyřídit nějaké věci. A i kdyby přišli, poslal za nimi Luciuse aby je ještě na chvilku zabavil. No. Temný Pán si to dovede zařídit. „Goyle!“ Štěkl na svého smrtijeda a ten okamžitě přispěchal ke svému Pánovi. „Ukliď tu věc a ať mě nikdo neruší!“ Už chtěl vstát, když ho něco napadlo. „Počkej!“ Smrtijed ztuhl uprostřed pohybu a ostatní smrtijedi se také neodvažovali ani dýchat. „Pošli milého pana Traitora* Brumbálovi. Určitě bude rád, že se mu jeho „přítel“ vrátil...ehm...celý.“ Na to se otočil a odešel. Smrtijedy tam nechal stát.

 

 

acacac

 

 

 

Hrad Mitsuki, kuchyně a obývák Harry stál vedle Mitsuki v bílé zástěře a pozoroval ji. Ta právě hnětla těsto na pracinky. Chlapec je několikrát měl v Bradavicích a moc mu chutnaly, jen teď nějak věděl, že tohle bude úplně něco jiného. Mitsuki byla též v bílé zástěře, jen na jejích koncích měla volánky. Bílé vlasy byly svázané dozadu a čelo měla lehce orosené, až se jí ofina na něj lepila a rudé oči lehce blýskaly. „Tak co mám dělat?“ Otázal se chlapec, když tam tak postával už pět minut. Mitsuki se na něj podívala a opřela se o desku stolu s těstem. „Mnooo.... Už máš zabalené všechny dárky?“ Na to se Harry zatvářil lehce provinile. „Došel mi papír...“ Odpověděl a podíval se jinam. Mitsuki se usmála a mávla rukou. Tam se najednou objevila krabice plná balicích papírů. Harry překvapeně zamrkal. Myslel, že Mitsuki neumí kouzlit... „Copak, drobku?“ Optala se a zase se vrátila k těstu, které pomalu vláčnělo pod jejími prsty. „Já myslel, že neumíš kouzlit.“ Přiznal chlapec popravdě. Mitsuki se na něj znovu podívala, ale nepřestala hníst těsto. „Neumím, tedy nemůžu používat hůlku. Ale kouzlit bez hůlky jde. A vlastně. Kde je psáno, že ke kouzlení potřebuješ hůlku? Hůlka je pomůcka pro kouzelníky, aby usměrnili svou moc. Já nejsem kouzelník. Ale démon. Takže vlastně, když to vezmeš kolem a kolem a kolem a kolem a kolem, tak jsem taky kouzelník, ale opravdu to musíš vzít kolem a kolem a pořád dokola.“ Zasmála se Mitsuki a naplno se věnovala těstu. Harry popadl několik hezkých papíru a odešel do haly s křesly, ohněm a úžasnou kožešinou. Když Harry dorazil k velkému krbu a pod ním byla kožešina tak se na ni rozkošnicky natáhl. Měl by balit dárky ale tohle bylo prostě úžasné. Ani se nenadál už spal.

 

 

„Mitsuki!“ Tmavovlasý muž stál v kuchyni a dožadoval se pozornosti démona. Bělovláska k němu zvedla pohled, tentokrát s plechem cukroví, které strkala do trouby. Na kuchyňském stole už byli nějaké druhy cukroví a nádherně to tam vonělo. Démon mu nevěnoval pozornost dokud cukroví nestrčil do trouby a nastavil stupeň pečení. Pak až se vrátil k Pánovi Zla.

 

Pokynula mu ať si sedne ke stolu a nabídla mu i nějaké cukroví. Tom odmítl a zahleděl se na démona. „Kde je Harry?“ Optal se zpříma. „Spí na kožešině u krbu,“ Odpověděla nenuceně a ochutnala co to vlastně upekla. Tom vystřeli ze židle a vydal se do haly. Už několikrát tu byl ale Mitsuki ho nikdy nenechala toto sídlo prozkoumat celé. Možná na tom bylo i něco dobrého...

 

Jen co dorazil do haly uviděl černovlasé klubíčko na bílé kožešině jak v klidu oddechuje. Opatrně a hlavně tiše k němu došel a sedl si vedle kožešiny. Kolem uviděl několik kousků roztrhaného vánočního papíru, několik zabalených dárků, nákupních tašek a snad stovky metrů ozdobných vázátek. No. Tyhle Vánoce budou 100% jiné, než ty ostatní. Znovu upřel pohled na svého andílka. Černé vlasy měl rozhozené kolem obličeje a rudé rty se mu vždy mírně pootevřeli při výdechu a nádechu.

 

Tom se na něj chvilku ještě díval ale pak se vrátil v myšlenkách do starostí o jejich budoucnost. Brumbál mu rozhodně nesmí křížit plány s jeho miláčkem. Ať si to zkusí a zabije každého kdo se o to pokusí. Už poslal varovaní, že je toho schopen. Pan Traitor na to doplatil.

 

Chlapec na kožešině zavrtěl. Lehce se nadzdvihl na loktech a otevřel své dvě velké smaragdové oči. Skoro byl na stejné úrovni tváří jako Tom. Mdle se usmál a připlížil svá ústa k Pánovým.

 

Tom se usmál a políbil ta vábivá ústa. Polibek byl jemný a milující. Temný Pán nechtěl svého andílka vystrašit svou nenasytností vůči jeho osobě. Pravda. Toužil po něm. Tak moc...

 

„Ehm.“ Ozvalo se ze dveří. Oba se tam otočili. Ve velkých dveří stála Mitsuki s tácem oběda. „Nechci vás rušit. Ale uvařila jsem oběd a vypadalo, to že asi nepřijdete, tak jsem to donesla.“ Nato se objevila přímo u nich a položila tác na dřevo, které tvořilo podlahu. „Snad vám to bude chutnat...“ Na to zmizela a zůstal po ní jenom tác a lehká vůně levandule.

 

Harry se usmál na Toma a přitáhl si tác blíž k sobě a nakonec si ho dal i na kolena. „Dáš si?“ Optal se ale to už odklopil pokličku na talíři.

 

Když Tom uviděl co bylo na talíři trochu mu zakručelo v břiše. Ale komu ne, když on jedl naposledy ráno a teď měl jeho andílek na klíně skvěle vypadající ryba, která prozíravě bylo už naporcovaná, rozdělané na malé kousíčky a vykostěná. K tomu byla příloha salát na stejném talíři. Harry se jemně usmál a nabodl na vidličku kousek té ryby. Temný Pán poslušně otevřel pusu na nechal se krmit. Princip byl jednoduchý. Jednou dostal sousto Temný Pán a to druhé Harry.

 

Ani jeden si toho nevšiml ale talíř se pomalu vyprazdňoval až na něm zbyl jediný soustíčko ryby ale i to bylo snězeno Tomem. Harry se nevinně usmál a natáhl se pro další polibek Temného Pána.  Ten mu s radostí vyhověl. Polibek by něžní a věčný.

 

 

 

 

 

acacac Kuchyně

 

„Tak Luciusi. Vyklop to. Co je s tebou. Už skoro dva měsíce vypadáš jako tělo bez duše. Zasněně koukáš do okna a nevrčíš ani na níže postavené smrtijedy. Tak co? A hlavně mě nevykládej hovadiny jako, že si se stal milovníkem zvířátek a slabších lidí, a že si vegetarián, jo?“ Bělovlasý démon byl opřený o velký vál a čekal až se mu dopečou vánočky. Mezitím si udělal čas a odchytil si Luciuse a dal se do svého podoby Vrba znak: vše jí řekni a svěř se. Opravdu si někdy tak připadala ale co nadělá. Jednou už se zeptala a jednak možná tušila pravý důvod, ale chtěla aby to řekl Lucius. Přece jen. Klepy jsou dobré, ale zdroj a hlavě ten ústřední. To se nedá nahradit, ne?

 

Lucius se nádech. Nejdříve nádech...výdech a podíval se démonovi do očí. „Já se zamiloval...“ Řekl a raději se podíval jinam a pokračoval: „Do Harryho. Do milence Pána Zla. Do toho překrásného stvoření, které existuje. Do zakázaného ovoce, které je.“ Dokončil a dqal si hlavu do dlaní. Mitsuki na něj chvíli hleděla a pak se rozhodla jednat. Přešla k Luciusovi a přiměla ho, aby se jí podíval do rudých očí. „Luciusi.“ Začala mírně. „Někdy není rady ani pomoci. A ty si v tuto chvíli úplně zmatený a bezradný.“ Neptala se, konstatovala. „Já bych ti mohla poradit, ale jsem si jistá, že ty jsi na to aby jsi se rozhodl sám co chceš a co je správné, rozhodneš sám. Já tě jenom mohl popostrčit aby jsi si uvědomil, že jsi překrásný mladý čaroděj, který dokáže svou ladností a kouzelnou povahou každého koho potkáš. Ale uvědom si, prosím. Tam  kde je láska. Nebourej to. Nebourej zeď, která je postavena láskou. Ať je jakákoliv, Luciusi. To je rada, kterou ti mohu dát. Kdyby jsi své myšlenky víc uspořádal, tak přijď. Ano?“ Domluvila a řeč, kterou měla a Lucius se cítil prazvláštně. Závěrečná otázka ho vyvedla lehce z míry. Nakonec kývl a zvedl se. Byl skoro u dveří, ale pak si na něco vzpomněl. „Mitsuki?“ Démon se otočil. „Najdi lék na tu ‚nemoc‘, kterou má Harry. Trpí. A já ho nechci vidět trpět. Myslím, že ani ty ne.“ S tím vyšel z místnosti a nechal tam Mitsuki samotnou.

 

Mitsuki se ještě chvíli dívala na jeho vzdalující záda   a pak mávla rukou. Na desce stolu se objevila velmi tlustá a stará kniha. Měla ji ráno, předtím než ji Harry vyrušil s ehm...problémem. Našla tam co hledala a dokonce má ve své zásobičce i dotyčný lektvar.

 

Ach. Kdyby ty zásoby viděl Severus nejspíš by se zbláznil štěstím a už by ho v životě odsud nedostala.

 

No nic. Zpátky k léčbě. Ten lektvar je útěchou i nebezpečím. Smrtí i životem. Jestli ho Harry bude chtít vypít bude to jen jeho volba. A ničí jiná. Povzdechne si. Už bude muset vytáhnout tu vánočku.

 

 

 

acacac

 

 

Obývací hala

 

Harry seděl opřený zády o Toma a tiše koukali do plamenů, které sváděli už předem vyhraný boj o netknutá polena dřeva. Seděli na kožešině v tiché porozumění. Nic je nerušilo. Chvilka míru, za které byl Pán Zla vděčný. Až se totiž armády dobra a zla už tyto chvilka budou vzácné a možná už vůbec ne. ‚Dobrá‘ strana na ně dorážela. Něco chtěli a to něco byl určitě Harry. Jeho magie. Neskutečná. Vypadalo to že magie z černovlasého anděla srší jako gejzír. Byl by pro toho starého blázna nedocenitelný. Harry má předpoklady stát se nejmocnějším kouzelníkem na celé Zemi. Všichni by se mu klaněli a kořili. I on sám by byl u nohou svého anděla. Jenže i kdyby toto chlapec věděl, neudělal by to. Jeho srdce bylo přiliž dobré.

 

Jemně pohladil černovlasou hlavu na svém hrudníku. Smaragdové oči se k němu zvedly s důvěrou. Ne. Harry není schopen někomu ublížit a vůbec ne být vládce (pozn. Au. big boss, nemohla jsem odolat XD ) celé Země. Toto něžné stvoření, které měl v náručí by neublížilo ani mouše. A to nevěděl, že to nebyla zas až taková pravda. Harry byl schopen čehokoliv, kdyby někdo vztáhl ruku na Toma a nebo někoho jiného jemu blízkého. Ale teď si oba vychutnávali blízkost toho druhého, tak proč narušovat auru nevinnosti a  cudnosti kolem andílka Temného Pána, že?

 

„Tome?“ Otázal se mladík svého milence. „Ano broučku?“ Zeptal se Temný Pán a políbil chlapce do vlasů. „Co dáš Mitsuki k Vánocům?“ Chlapec byl na výsost zvědavý. Sám pro démona něco připraveného, ale když měl příležitost do vydloubat i ze svého partnera, nedal si utéct příležitost.  Temný Pán se usmál a zavrtěl hlavou. „Ne. Neřeknu ti to. A to ze dvou důvodů. 1. Ty by si mi musel, říct ten svůj a za 2. Mitsuki má uši všude. Určitě by to slyšela, jak jí znám. A to by potom nebylo překvapení, ne?“ ‚Tak tohle byla podpásovka!‘ Pomyslel si chlapec a zatvářil se naoko uraženě.

 

Temný Pán se musel pro sebe usmát. Harry takhle s nosáčkem nahoru, našpulenými rtíky a přivřenými víčky moc slušelo. Byl k zulíbání. A samozřejmě by to  ne byl Pán všeho Zla na Zemi, kdyby toho nevyužil.

 

Nejdřív chlapce políbil do vlasů, pak na krk a do něj lehce kousl. Harry se na něj – pořád s uraženým výrazem – otočil a jemně ho bouchl po paže. Tomovi se v očích rozhořely ohníčky, které byli divoké a nezkrotné. S těmito ohníčky začal přímo ďábelsky začal lechtat svého partnera. Harry se za chvíli pod ním začal kroutit jako užovka a oba se při tom bláznivě smály.

 

 

 

acacac

 

Vchod do hradu Mitsuki

 

Démon stál u velkého stromečku, který přitáhli její oba synové. Byl překrásná. Tedy. Překrásná. Byla to jedlička. Velká asi přes 3 metry. Oba synátoři ji svorně tvrdili, že je i pěkně košatá a rovná. Takhle na zemi to nebylo vidět. Max stál u jedné z větví, která se mu snažila znemožnit útok na svého mladšího bratra. Gabriel byl na druhé straně stromu a vyplazoval na Maxe jazyk. Jak dospělé...

 

No. Teď ji zbívá jen nějak dostat Toma a Harryho z obývací haly aby tam moli dát stromeček, ozdobit a dotáhnout tam tu hromadu dárků. Toť konec k operaci stromeček. 

 

Nadechla se a zaklepala na dveře.

 

Nic.

 

Další zaklepání a její citlivý  sluch zachytil tiché hihňání (Harryho) a uklidňující nádech a výdech (Toma).

 

Zaklepala potřetí a vstoupila.

 

Nepřekvapilo ji ani v nejmenším, že černovlásek se usadil na břiše nejmocnějšího muže planety, který ležel pod nám. Podle toho jak byli oba rozcuchaní to byl asi dlouhý zápas. No. Přece se říká, že mladí vždy zvítězí, ne?

 

„Milý pánové, budu vás od sut muset vyhodit. Tedy. Jen jednoho z vás. A tím šťastlivcem jste vy Pane. Čekají Vás na poradě.“ S tím upřela pohled na Temného Pána a udělala krok stranou aby bylo místo na průchod tohoto velkého černokněžníka. Temný Pán si povzdechl a poslal omluvný pohled směrem k nádherným hlubinám nad sebou. Chlapec stále s růžovým nádechem na tváři se odkulil stranou. Po tom co Temný Pán se zvedl tak se natáhl pro svého andílka a dal mu cudný polibek na čelo a posléze i nos. Když míjel démona tak naznačil pohlavek. Mitsuki se tomu zahihňala a obrátila se k chlapci, který koukal do plamenů a seděl na kožešině.

 

Démon si povzdechl a došel k chlapci na zemi. Dal mu ruce na ramena. „Chceš mi pomoct zdobit stoneček a nebo si dobalíš dárky?“ Chlapci se rozzářili oči nad vidinou vánočního stromečku a dárků. Odpověděl tak jak démon očekával: „No. Důležitější je zabalit dárky, ne? Pak ti pomůžu se stromečkem. Souhlasíš?“  Podíval se na ni nahoru. Mitsuki kývla na souhlas a dvakrát tleskla. Na pohovce, která stále u krbu a byla dost velká, že by se na ni posadilo 5 lidí se objevili krabice. Když chlapec trochu nechápavě koukal na krabice, Mitsuki mu to vysvětlila: „Jsou v nic ozdoby na stromek.“  S tím odešla někam pryč. Harryho svrběli prsty se tam podívat. Nebylo divu. Od první generace jsou Potterové zvídavý. Nakonec nad tím mávl rukou s tím, že Mitsuki mu to stejně ukáže. Teď začalo vážnější dilema. Když usínal měl nezabalené dárky kolem sebe. Když se probudil tak u něj byl jenom zabalené a samozřejmě Tom. Takže...

 

Chlapec se postavil a začal se rozhlížet kolem sebe. Nic. Takže musí na to jinou taktikou... Kdyby byl nezabalený dárek. Kam by se schoval?

 

Najednou ucítil jak ho něco zatahalo za rukáv košile, kterou měl na sobě. Když se otočil nikdo tam nebyl, ale zato tam byli jeho nezabalené dárky. Chlapec jen uznale kývl hlavou. Mitsuki to má vymakané se služebnictvem. Pobral vše co unesl a donesl je do druhého – sice menšího – křesla u krbu. Také posbíral balící papíry kolem a neopomněl ani na mašle. Posadil se na zem před křeslo a započal balit. Za chvíli se ozvalo sekýrování. Nebylo pochyb kdo koho sekýruje... Mitsuki se zlobila na oba své syny. Toho mladší rozbil vázu. Nic příšerného. Dokázala jí spravit, ale i přes to... A staršího, že se tomu tak blbě smál až se za břicho popadal a jak se hrozně smál šáhnul po gobelínu na stěně aby se o něj opřel. Gobelín nevydržel a sletěl na mladého démona. Ten se přestal smát a začal se vymotávat zpod gobelínu. Mladší zachoval takt a jen se hihňal. Aspoň něco.

 

Harry zvedl hlavu akorát ve chvíli kdy se jedle vznášela asi půl metru nad zemí pomocí levitace. Za ní šla Mitsuki a jako poslední šel Max s Gabrielem. Gabriela už Harry znal. Ten ho asi také poznal, protože mu zvesela zamával a vydal se k němu. Při cestě čapl svého staršího sourozence a vlekl ho sebou za chlapcem. Teprve teď Harry uviděl Maxe zblízka. Nechal se dobrovolně táhnout bratrem. Oba měli bílé košile a Gabriel měl černé kalhoty a Max šedivé. Zastavili se před chlapce a Gabriel se ujal představováním. „Tak Maxi tohle je svěřenec mamky a jak jsem se dozvěděl od svého  zdroje, Harry Potter. Harry“ obrátil se na chlapce. „Tohle je můj starší bratr Maxmilián nebo taky Rinkata.“ S tím se starší lehce uklonil. Rudé oči, které měl stejné jako Mitsuki i Gabriel mu blýskaly. Delší vlasy měl sepnuté do copu, který měl přehozený přes rameno. Náušnice v levém uchu ve tvaru meče prozrazovala, že je opravdu starší. Byl také skoro o půl hlavy vyšší než jeho bratr. Měl též černé vlasy ale stříbrné pramínky byli častější než u své bratra.  Gabriel se na svého big brothera ( XD ) culil. Max si toho nemohl nevšimnout a tak než se Harry nadál schytal mladší démon pohlavek. Ten to asi nečekal a lehce zakolísal. Max na sobě nedal nic znát. Uchopil jen chlapcovu ruku do své a lehce ji políbil. „Těší mě že se poznáváme, pane Pottere.“ Oznámil. Hlas měl krásný sametový podtón a Harry si byl jist, že kdyby nebyl zamilovaný do Toma tak by si nemohl vybrat mezi těmito dvěmi. Ale. Byl zamilovaný do Toma a Gabriel do Remuse. Takže teoreticky je volný jen Max ale i to není jisté. Zatímco takto mladý kouzelník přemýšlel, démoni se začali  honit kolem pohovky s ozdobičkami. Mitsuki se snažila umístit strom do stojanu, aby stál rovně. Všem se to povedlo. Harry nad svým uvažováním mávl rukou. Max chytil Gabriela a Mitski postavila jedličku rovně. Pak se paní domu otočila na ně a zavelela jak starý generál. „Maxi, ta ozdobíš vršek stromečku a ty Gabrieli připrav stůl na večeři. A ty Harry dopal ty dárky.“ Všem rozdala pokyny a ona sama se vydala do kuchyně dělat kapra, kuřecí řízky a bramborový salát. Rybí polívka se jí už vařila.

 

Max se vrhnul ke krabicím na pohovce a přenesl si je ke stromu. Něco tiše zašeptal a stál tam i žebřík. Gabriel zmizel chvilku po své matce připravovat stůl. Harrymu nezbylo nic jiného než balit dárky. Myslel si že to bude horší. Nikdy se v blízkosti cizího člověka necítil dobře, ale s Maxem takový problém neměl. A to se znali jen pár minut. Asi to bylo tím, že znal Mitsuki. Ale také si uvědomil, že se cítí  dobře jak když je s Mitsuki tak s jejími syny. Měli kolem sebe něco jako auru pohodlí. Možná to bylo pro to že žili tísíce let nebo jednoduše proto, že se tak i skutečně cítili. Zatímco balil dárky pomocí lepenky do barevných papíru na různé motivy – právě měl v ruce s malými zelenočervenými dárky ne červeném podkladě – tak poslouchal jak si Max tiše brouká nějakou koledu. takhle si nějak jako malý představoval přípravy na Vánoce. Rodina v jednom domě a každý má nějakou práci. U Dursleyů tohle nikdy nezažil a v Bradavicích byl odloučen od příprav. Vždy přišel k hotovému. Byl to opojný pocit pomáhat něčemu z čeho se nebude těšit jen o sám, ale také ostatní. Najednou ho něco napadlo. Přestal balit dárky a podíval se na Maxe, ten se přestal snažit pověsit jednu kouličku na větvičku a pokynul hlavou aby chlapce vyklopil co měl na srdci. Harry si odkašlal a začal: „Mě teď začalo vrtat hlavou... Kde je vlastně váš otec? „ Optal se nakonec a bedlivě sledoval výraz a gesta staršího syna své ‚vychovatelky‘. Ten nakrčil lehce obočí a pak teprve odpověděl. „Pokud vím tak je někde na severu. V Norsku nebo ve Finsku. Nevim přesně. Ale vždy když ho potřebujeme nebo chce tak přijede. Je tu vždy vítán. Jen se občas s mamkou trochu rafne kvůli té její nastávající podobě. Vždy si připadá jako otec a ne jako manžel. Ty jejich hádky... Vždy se s bráškou smějeme až skončíme pod stole. Nakonec to vždy končí tím, že tatík spí v pokoji pro hosty a v mamčiných komnatách si nesmí ohřát ani prstíček. Tenhle rok by měl zase přijet, tak ho poznáš. A myslím, že i ti smrtijedi a Temný Pán. ti otce ještě neviděli. Víš. Nemá rád cizí lidi, ale když tobě důvěřuje mamka brácha, já a dokonce tě s Pánem Zla pozvali sem. Myslím, že nebude mít co proti. Ale abych odpověděl na tvoji původní otázku. Otec je naživu.“  S tím skončil a konečně pověsil zelenou kouličku na nejvzdálenější větev jedle. Harry se usmál a taky se vrátil k balení.

 

 

 

acacac

 

Hrad Salazara – Hlavní síň.

 

 

Všemocný Pán Zla seděl na svém vyvýšeném trůně a hleděl na své smrtijedi, kteří si mezi sebou povídali vše možné, od zpráv až ke klepům týkající se samotného Pána Zla. Pán všeho Zla si dovolil úšklebek. To jeho osobního života jim nic není. Stejně tak on jim nečuchá do jejich. Tedy. Jen někdy, opravdu. Bez dalších okolků k sobě zavolal nejbližšího smrtijeda ať podává hlášení. Ten začal něco kecat o tom že narazil na nějaké bystrozory a jak jim utekl. Tak to pokračovalo nejméně hodinu.

Po schůzi poslal pryč všechny smrtijedy a zůstal v hlavní síni sám. Na chvíli se zadumal.          

    Snad se Harymu ten dárek bude líbit. A když ne...Sám nevěděl.

 

acacac

 

Hl. štáb Fénixova řádu

 

Brumbál svými blankytně modrýma očima projížděl řady svých ‚věrných‘ kolegů. před chvílí dorazili ostatky pana Traitora. Všichni se chtěli pomstít té ‚zlé‘ temné straně. Ae byli také trochu vděční i za ty ostatky. Někdy se nevrátilo nic. Jediný kdo zůstal mimo rozhovor byl Remus. Celou dobu působil nerozhodně. Jako by si ani neuvědomoval, že je na poradě. Pořad seděl nad něčím zadumaný, ale dělal si poznámky co měl udělat. A i to se cení, ne? Brumbál od něho odvrátil oči a zapojil se do čím dál žhavějšího rozhovoru.

 

acacac

  

Jídelna – hrad Mitsuki

 

Gabriel a Mitsuki dodělávali poslední drobnosti na stole. Trochu poodešli a podívali se na něj z dálka. Vypadal skvostně. Prostě tak jak měl. Rudý sváteční ubrus, bílé ostrůvky krajkovaných ubrousků, zlaté ubrousky postaveny uprostřed stolu a by každý měl svůj. Místo na nádobu s polévkou, hlavním chodem a už zde bylo cukroví. Mitsuki se usmála a ještě jednou přepočítala místa u stolu. Gabriel ji pozoroval s nervózním úsměvem na rtech. Démon se na něj otočil a nedalo mu aby se nezeptal: „My čekáme ještě někoho jiného?“ Optala se ale už dobře tušila odpověď. „Ano mami. Pozval jsem Remuse... Tedy pokud to nevadí...“ Konec nechal vyznít do ztracena. Mitsuki na něj chvíli hleděla a pak si povzdechla. „Když tě to udělá šťastným, tak ať příjde.“ Kapitulovala. Akorát se chtěla vypařit do kuchyně zamíchat polévku, ale zabránil jí v tom Gabriel, který radostně výskl a zatočil s Mitsuki ve vzduchu.

 

Vánoční večer – hrad Mitsuki

 

Postava se přemístila do vstupní haly a začala si rozepínat černý kožešinový kabát. Už ho měl skoro rozepnutý, když uslyšel jak na něj někdo volá. Otočil se tím směrem a uviděl překrásného černovlasého mladíka v bílé košili se stříbrným lemováním, tmavě zeleným sáčkem a černýma kalhotami. Byl to Harry Potter, kterého hledalo celé Ministerstvo kouzel. Ale to je teď nepoctatné. Vždyť jsou Vánoc.

„Remusi!!!“ Zavolal na něj mladík rozjařeně a skočil mu do náruče. Ten ho chytil a jednou s ním zatočil ve vzduchu. Oba se smáli a nakonec starší kouzelník postavil toho mladšího na zem. To už se na nově příchozího přišlo podívat i ostatní. Mezi dveřmi stál Max a opíral se o jejich rám. Vedle něj stál Gabriel, který radostí přímo zářil. Už chtěl něco říct, když se ode dveří ozval ženský hlas. „Vítej Remusi Lupine.“ Oznámila Mitsuki a objevila se dole v červených šatech bez rukávů jen s ramínky. Měla je až na zem. Na levé straně kde měla srdce měla připíchnutou diamantovou brož ve tvaru mašle.  Kolem pasu měla zelenou stuhu svázanou vzadu do mašle. Vlasy měl sčesané nahoru a dolu jí spadalo jen pár pramínků. Vypadal úchvatně. Ale kdo o vánočním večeru, ne? Gabriel přiskočil k Remusovi a pomohl mu z kabátu. Když mu akorát Gabriel upravoval límec něco mu zašeptal do ucha. Ten jen kývl na souhlas. Mitsuki pokynula všem aby ji následovali do jídelny na večeři.

Akorát když i Harry opustil Vstupní halu tak se dveře otevřeli s takovou prudkostí, že narazily do zdi do které byli přibudované. Všichni se polekaně otočili. Dokonce i Temný Pán, který si objevil po Harryho boku. Uprostřed rozrazených dveří stál vysoký muž v bílé kožichu a stříbrnými vlasy protkané stříbrem nebylo pochyb. Otec Maxe a Gabriela a manžel Mitsuki dorazil.

„Jak se vede ve spolek?“ Optal se muž hlubokým melodickým hlasem.

Nikdo mu nebyl schopen odpovědět až na jednu osobu. „Po tvém příchodu? Na to je jen jedna odpověď Ansgare, špatně!!!“ Samozřejmě. Byla to Mitsuki. Ten ji odpověděl zářivým úsměvem. „Ale no tak...“ Mitsuki kývla na jejich nejstaršího syna a ten pomohl Ansgaremu z kožešinového kabátu. Mitski si ho dál už nevšímala a pokynula dukou do jídelny

 

Temný Pán se usadil v čele stolu (nejmocnější kouzelník) po své pravici Mitsuki (rádkyně) po levici Harryho (milenec), Vedle Mitsuku seděl Ansgare a vedle něj Remus. Vedle Harryho seděl Max a ten měl po levici taky Gabriela. Pak seděl Lucius se Severusem.

Na stole hořeli svíce a už se podával druhý chod obalovaný kuřecí řízek nebo kapr s bramborovým salátem. Všichni byli spokojení. Nikomu zatím nezaskočila kost takže vše v pohodě.

 

Konečně došlo na okamžik kdy se začali dávat dárky a hlavně rozbalovat. Všichni se posadili na zem do takového šišatějšího kruhu. Harry byl u Temného Pána ale zároveň měl u sebe i Remuse. Ten seděl vedle Gabriela, který se opíral o své bratra. Nedaleko seděla Mitsuki s Ansgarem, kteří se tiše o něčem dohadovali. A ‚kruh‘ uzavíral Lucius se Severusem, kteří si povídali se svým Pánem. Mitsuki se zvedla a donesla Harrymu jeho dárek. Chlapec jí poděkoval a na oplátku ji dal svůj. Balíček byl zabalen v tmavě zeleném papíře se zlatou stužkou. Harry nejdříve rozvázal krásnou mašli na vrchu a tak se mustil do balícího papíru. Když ho konečně odstranil (rozcupoval) uviděl krabici s výkem. Otevřel ji a na dně uviděl nádherný mahagonový kartáč se stříbrozelenou stužkou. Chlapec věnoval Mitsuki pohled plný díků a vyndal kartáč na světlo. Tmavé štětiny byli jemné, takže na česání jeho vlasů dokonalé. Zadíval se na Mitsuki, která už dávno neřešila problém papíru či krabice ale zkoumala lahvičku s voňavkou. „Je to levandulová vůně.“ Dodal jako by si nebyl jist jestli nevybral správně. Démon se na něj jen usmál a vlepil mu polibek na tvář a usmála se na něj. Harry si oddechl.

Tom Harrymu lehce poklepal na rameno aby si získal jeho pozornost. Kolem se dávali a rozbalovali dárky. Teď chtěl Tom dát ten svůj. Opatrně před Harryho postavil velkou krabici, která byla opatřena jen stužkou. Harry za ní jemně zatáhl a odklopil víko. To co dole uviděl mu vyrazilo dech. Dole se krčilo malinkaté koťátko. Harry se nahrnuli slzy do očí. Neji byl přesně takhle malý, když ho našel. Neji...  poslední dobou se o něj vůbec nestrachoval a... Vyndal koťátko ven a podrbal ho po hlavičce. To spokojeně zapředlo. Najednou se za chlapcem ozvalo zavrčení hodné velké kočkovité šelmy. A také že ano. Kousek za chlapcem totiž ve stínu seděl obrovská puma. Harry vyjeknul a málem upustil kotě, které bylo černé jako uhel. Neji k němu důstojně nakráčel – lehce zavrčel na Toma – a olízl chlapci tvář. Harry se rozesmál a malé kotě se zájmem očuchávalo pumu. Chlapec se otočil na Mitsuki, ale ta mu odpověděla i bez otázky: „Byl tady. Pořád byl zde na panství. A když si přijel ty tak se plížil ve stínech a hlídal každý tvůj krok aby se ti něco nestalo. Je to neobyčejné zvíře. Tak ho opatruj,“ Usmála se na něj démon a obrátila se na Maxe s balíčkem.

   

acacac

 

 

   Vzpomínky se vrátili zpět do jeho nejlepších Vánoc. Všichni dostali co si přáli. Severus dostal prý hrozně vzácné přísady do lektvaru  (Temný Pán), zapomenuté recepty (Lucius) a lektvary, který byli dávno ztraceny (Mitsuki). Lucius dostal vycházkovou hůl (Mitsuki) a stuhu do vlasů (Harry) a ještě několik srepetiček kolem. Gabriel prý dostal nový hi-fi a dost Cdček a Max notebook a hry na Play Stacion 2. Mitsuki dostala šperky a zmíněný parfém. Ansgare prý dostal novej kožich a pohlavek od Mitski. Remus dostal knihu o démonech, vlkodlacích, 1 001 rada jak zatočit s blechami vašeho mazlíčka a lektvar proti úplné přeměně. A Tom dostal  náremek ze stříbra, který má prý tvořit barieru. A jak dodala vístižně Mitski: „A když nebude fungovat tak pomůže proti vlkodlakům na ‚dobré‘ straně! Pořád se nemohla přenést přes to kde je přítel jejího syna. Což překvapilo hlavně Remuse samotného. Vždy ho odsuzovali za to co je a ne kde. Ale přece v rodině kde jsou všichni démoni se to dalo čekat. Harry ke zmíněnému kotěti dostal  ještě prstýnek na řetízku, knihu černé magie, lektvarů a mašli pro Nejiho. Samo, že zelenou.

Nejlepší Vánoce. Pomyslel si Harry a pomalu propadal do spánku. ‚A doufám, že né poslední... Už se moc těšil na Silvestr. Sice je až za pár dní, ale...‘  Přitiskl k sobě kotě trochu víc a on sám se přitulil k Tomovi.

Neví co by mohl zítřek přinést. Tak raděj nemyslet a spát a to už se propadl do říše snů.

 

 

 


 

 

 

 

·     * Traitor = zrádce. Já si prostě nemohla pomoc. Nedokázala jsem vymyslet nějaké jiné jména, takže jsem se s tím nepatlala a dala jsem tak originál.

 

Konec 23. kapitoly!    Když Harry ležel v postely na hradě Zmijozela v náručí zmijozela. Když se vrátili tak postel okamžitě obsadil Neji a nakonec na ni vzal i kotě, které musel přenášet v zubech, protože na postel prostě nevyskočilo. Tom nejdřív protestoval, ale když mu Harry oznámil, že kotě ani Neji prostě nemůžou spát na podlaze, protože nemají pelíšky.  Nepomohlo to. Tom chtěl svou postel jenom s Harrym. Chlapce nakonec musel nasadit prosící pohled. Až ten pomohl. Osobně neví, co na tom pohledu všichni vidí a měknou. Takže to nakonec dopadlo tak, že v rohu postele spal Neji – Harryho levá půlka – na pravé půlce postele spal Temný Pán s rukou položenou kolem pasu svého milence a ten měl v náručí to krásné malé kotě. Zítra mu musí vymyslet jméno...
Poslední komentáře
05.10.2016 22:48:33: dnešek je plodným dnem, mám v hlavě mnoho slov do komentáře. Za prvé si myslím, že by to mohla být c...
09.04.2008 23:07:25: smiley${1} super. kdy bude další?
09.04.2008 12:15:31: moc roztomilá XD
29.02.2008 08:39:46: Dalšíííííííííísmiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo