Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

22. Kapitola: Honba

Když se Harry ráno probudil a otočil se na druhou půlku postele byla prázdná. Zamrkla jako kdyby chtěl ten přelud odehnat ale Tom tam opravdu nebyl. Tak kde by mohl být? Jestli zase.... V tu chvíli se otevřeli dveře a v nich stál jeho Tom. V ruce tác se snídaní. „Dobré ráno zlato.“ Pozdraví a chvatně přejde k ležícímu milenci. Včerejší noc byla úžasná ale jen Harryho utvrdila, že on na rozdíl od svého partnera je mírně pozadu s... no prostě se sexuální výchovou. Ve škole ji sice začali brát ale došli jenom k tomu jak funguje jejich tělo ale v praxi mu to bylo... všichni víme na co. S Tomem je to úplně jiné, než popisují v těch knížkách. No. Ono se vždy tvrdilo, že teorie je jinčí než praxe. A v tomto to je dvojnásob. Tom s ním v postely jedná jako s dítětem. Jemně, křehce a....prostě tak, že si připadá jako v sedmém nebi...

 

Musí se někoho zeptat. Ale koho? Luciuse? Ne. To by bylo šíleně trapný. Samotného Temného Pána? No jasně. Bude vypadat jako úplný kretén před svým milovaným. Ani náhodou!

 

„Harry?“ Optal se Temný Pán. Jeho andílek koukal někam do zdi a vůbec ho nevnímal. Harry zatřásl hlavou a tím odehnal ostatní myšlenky. „Musím dnes na poradu smrtijedů ale zase nechci nechat tě samotného. A tak se s Mitsuki nějak zabavíte. Nejlepší bude, když proberete něco z učiva. Je jedno co. Hlavně abys byl zde na hradě. Souhlasíš?“ Optal se Tom a seznámil ho s plánem na dnešek. Harry pokýval hlavou a najednou dostal nápad. Mitsuki... Ta to předci nikomu neřekne, může se na ni spolehnout a je hlavně žena. Ty přece všem rozumí a poradí. Tedy. Alespoň pro Mitsuki to platilo. Vítězoslavně se usmál. Tom povitáhl jedno obočí ale jinak to nekomentoval. Raději. Položil tác se snídaní na noční stolek a dal svému andílkovi pusu na čelo. „Měj se dobře můj anděli.“ Zašeptal a odešel. Harry chvíli mrkal na prázdné místo, kde byl předtím Tom. Asi má hodně na spěch... Pokrčil rameny a pustil se do toastu a vajíček.

 

Za hodinu (hrad Salazara Zmijozela)

 

„Mitsuki?“ Vešel do místnosti kde by asi se měla zdržovat akki. Ta seděla v křesle a četla nějakou obrovskou knihu. Byla asi hodně stará, protože ji démon držel opatrně. Mitsuki zvedla hlavu od textu a zahleděla se na chlapce stojícího ve dveřích kapku nejistě. „Á pán dorazil tak můžeme začít.“ Mávla rukou a na zdi se objevila tabule. Dvoukřídlá. „Víš Mitsu já bych chtěl poradit...“ Démon se zarazil uprostřed kroku a zahleděl se na chlapce a jen kývl aby pokračoval. „Potřebuju něco říct o sexuologii, víš...“ Vykoktal chlapec a uhnul pohledem. Mitsuki se zahleděla na chlapce. „Budu s tebou dělat sexuologii jen pod podmínkou, že to na mě nikomu (!!!) neřekneš!“ Harry energicky pokýval hlavou. „Dobře“ usmála se úlevně Mitsuki a přešla k tabuli.

 

Odkašlala si  a začala výklad: "Ty a tvůj partner alias Tom by jste měl být asi takhle: Ty dole, že?“ Optala se a Harry znovu přikývl a posadil se do lavice, která se tam najednou objevila. „Takže ty dole a Tom nahoře....“ Začala kreslit na tabuli ty dva. Docela se jí to povedl až se Harry zalkl, že je spolu viděla. „Takže..“ Najednou se zastavila uprostřed pohybu a slova. Nastražila uši a najednou přibouchla dvě křídla tabule aby nebylo vidět co tam předtím kreslila.

 

Do místnosti vtrhl Temný Pán spolu s Luciusem a Severusem. Harry zas pro jednou musel obdivovat Mitsuki jak rychle uměla zareagovat.

 

Temný Pán se zahleděl na tabuli kde byla napsaná nějaká rovnice, která předtím byla otočená (byla na druhém křídle) a teď to vypadalo, že se opravdu učily nějaké rozumné věci.

 

„Co jste probírali?“ Optal se Tom a pozoroval střídavě tabuli, Mitsuki a Harryho. „Tady probíráme fyzikální rozprostření síly!!!!“  Harry se hrozně rozkašlal jak uslyšel Tom. Na to ale neměl čas.

 

Dozvěděl se totiž, že mají někde mezi smrtijedy zvěda a ten vše vyžvanil Brumbálovi. Tedy vše. Brumbál zatím neví o tom v jakém vztahu je s Harrym. Naštěstí. Musí doufat, že znovu se ten bláznivý stařec na hrad netroufne ale předci...

 

„Mitsuki. Vezmi Harryho na nakupování dárků. Určitě je ještě nemáš nakoupené, že ne zlato.“ Optal se a políbil svého miláčka do vlasů. Ten strnul jakmile se mluvilo o dárcích. To opravdu neměl. Ještě že ho Tom pustí jinak by nevěděl jak to udělat. Ach. Tom prostě myslí na vše. Hlavně na to aby on sám dostal dárek. Pomyslel si rošťácky a usmál se. Temný Pán dal ještě jednu pusu svému miláčku a už odcházel řešit toho starého páprdu. Otočil se na podpatku a se Severusem po boku odešel. Lucius se ještě zdržel aby zamával chlapci a odešel za svým Pánem. Harry Vstal a chystal se vyrazit, když ho po něm hodila Mitsuki. Byl to dlouhý kabát. Černý se stříbrným lemováním. Kapuci měl s černou kožešinou. Harry kabát zachytil a hned si ho oblíkl. „Tak můžem vyrazit?“ Zeptala se akki a zadívala se na chlapce v černém kabátu. Ten kývl. Mitsuki na sobě měla černé vysoké kozačky se šedivým kabátem. Vypadala moc dobře s bílými vlasy rozhozenými na zádech a červené oči schované pod bílou ofinou. Tentokrát černé kalhoty.

 

„Jdeme!“ Zavelela a to už mě držela kolem pasu a já cítil zase ten divný pocit...

 

Hlavní sál (porada smrtijedů)

 

Když to hlavního sálu přišel i Temný Pán porada mohla začít. Temný Pán si sedl do svého trůnu a Lucius se Severusem se zařadili tam, kde byla jejich místa mezi smrtijedy.

 

„Může mi někdo vysvětlit jak se jisté informace dostali k tomu senilnímu dědkovi do ruky?!“ Začal na ně zostra Temný Pán otázkou. Několik nejblíže stojících smrtijedů se lehce otřásli pod hněvem svého Pána a dva nejvěrnější smrtijedi se pro sebe usmáli.

 

„Tak nikdo?!“ Další otázka ale to už Temný Pán vstal ze svého milovaného trůnu a sešel schůdky, které ho dělili od jeho smrtijedů. Procházel výhružně mezi smrtijedy. Samozřejmě, že věděl který to byl ale chtěl to slyšet z jeho úst. Z jeho prolhaných a zrádcovských rtů. Procházel mezi smrtijedy a účinkoval na smrtijedy jako černé svědomí. Smrtijedi mladí i starší, muži či ženy si vybavili věci, z kterých měli černé svědomí. A jeden smrtijed si vybavil zradu teď již bývalého Pána.

 

Jeden smrtijed vystoupil z řady. Ten smrtijed....

 

Temný Pán se k němu tiše přiblížil. Jako kočka k myši.

 

„A máme vyníka.“ Zašeptal a vytáhl hůlku. Alespoň se dozví co vše řekl a hlavně jak. Jeho milovaný by to neschválil ale... To prostě udělat musí.

 

Nákupní středisko (něco si představte XD )

 

Bělovlasá dívka se opírala o košík a zamyšleně listovala nákupním letákem potravin. Už tu s Harrym byli nejméně 3 hodiny ale ani jednoho to nepřestalo bavit. A proč taky, že. Když měli moc tašek tak je Mitsuki popadla a odnesla do svého sídla s tím, že je pak přeberou. A že jich neměli málo. K Harrymu překvapení Mitsuki měla plnou peněženku mudlovských peněz a hodně oblíbených obchodů kde prostě museli něco koupit.

 

Teď zrovna byli v potravinách. Skřítkové sice uměli vařit, péct, uklízet i nakupovat v kouzelnických obchodech uměli ale Mitsuki je nějak vystrnadila od vaření. Se slovy: „Musíte uklidit sídlo, pozemky a jestli to stihnete tak i sklepení.“ A měli malý tvorečkové práce dost. Jak chlapec pochopil MItsuki milovala vaření a hlavně, že mohla péct. Mohl ochutnat při jejich „tůře“ pár kousků a ještě teď se olizoval.

 

Harry nahlédl do jejich nákupního košíku co tam vše měli.  Několik papírových tašek, v kterých byli nějaké krémy a CDéčka, které koupila Mitsuki a ještě je nestačila odnést. Ale zpět k potravinám...

 

Velká krůta (prý na svátky a kapr byl už doma), nějaké koření, jablka, citróny, pomeranče, brambory (na bramborovej salát), mouka, vajíčka, majolku, tatarku a to ještě neměli vše. Harry byl nesmírně šťastný, že je kouzelník jinak by nevěděl jak by to odsud dostali. Mitsuki zvedla oči od letáku a nakoukla do košíku. „To je vše. Tady.“ Mrkla na Harryho a rozjela se k pokladnám.

 

Zasedací místnost členů Fénixova řádu (schůze...taky :-) )

 

„Jak to myslíte ztratil?!“ Lehce rozzuřený Brumbál seděl v čele stolu a přejížděl pohledem po všech zúčastněných. 

 

Jeho druhý špeh u Voldemorta se záhadně ztratil. Měl se ozvat už před hodinou a to byl typ člověka, který se neopozdí ba naopak. Někdy přišel i dřív.

 

Vem to ďas! Severus se snažil ale nic kloudného prý nezjistil. Ale ten druhý špeh říkal něco jiného. Něco úplně jiného. A teď tady má... Všichni věděli co. Dvě prázdná místa. Jedno se už s určitostí nezaplní.

 

To Brumbál věděl.

 

Ale jednoho člověka obětovat mohl. Jeden člověk za život tisíce se dal.  Vlastně mu vůbec nezáleželo na životě jeho již bývalého špiona. Teď se spíž zajímal koho si najde jiného. Jen mezi řečí musel toho muže lehce vydírat aby svolil ale jak už řekl. Život jedince není důležitý pro život skupiny.

 

Nákupní centrum (před)

 

Mladík s uhlově černými vlasy si jemně foukl do ofiny, která mu jemně spadala do očí. V každé ruce nejméně držel 3 tašky z papíru a v něm dárky. Vedle něj stála dívka s bílými vlasy a něco pořád povídala. S taškami na tom byla podobně. Jen v nich měla potraviny. Náhodný kolemjdoucí by na nich neviděl nic zvláštního a naštěstí tu nebyl kouzelník. Ten by okamžitě zmerčil, že to nejsou dva obyčejní teenageři, kteří tu byli na předvánočním nákupě. Ale dva nejhledanější osoby.

 

Jeden z důvodů magie a domnělé vítězství nad temnou stranou a druhý z důvodů záhadnosti a nevyčerpatelném a nedoobjevené zdroje a účinky magie. 

 

„Musíme už jít balit, vařit a připravovat, Harry.“ Hodila mezi řečí a vydala se za obchodní dům. Chlapec jí bez námitky následoval. Předci nebude odporovat všemi uznávanému, nebezpečnému a démonovi, že.

 

A to ani jeden nevěděli co je čeká za tím rohem obchodního domu...

 

Konec 22. kapitoly!

 

 

Poslední komentáře
22.01.2013 00:00:29: If your written work is really difficult to implement, check here to save your precious time and cho...
17.01.2013 07:09:58: Quantities of students can complete usual research paper. Nonetheless, that's not so simple to manag...
17.01.2013 07:09:35: We are not lawbreakers! Plagiarized content suppose to be a felony. I generally strive to illuminate...
14.01.2013 10:22:51: Have no clue which organization to choose to receive assistance from? Glance over QualityEssay testi...
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo