Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

21. Kapitola: Odpusť, prosím...

   Harry se otočil a šel tou chodbou co přišly. Lehce se třásl. Lucius si myslel, že za to může pláč. Chtěl jít chlapce utěšit ale Mitsuki udělala něco co absolutně nečekal. Hodila ho na zeť a sama se postavila vedle něj. Lucius nechápal dokud se neozvalo výbuch a tříštění skla. Mitsuki rychle pochopila, že nezůstane klidný donekonečna a taky dá průchod své zlobě. Nebo lépe řečeno magii. Oknem podél chodby se otřásali, následně bouchali a drobné střípky skla padali na zem. Harry stál uprostřed té zkázy. Nic nedělal. Jenom Lucius cítil jak z něho proudí obrovské množství nahromaděné energie. Najednou vše přestalo a všude se rozléhalo hrobové ticho.

 

Na zem cinkla slza. Rozhodně né poslední ale určitě první... Chlapec se objal a s pláčem se sesul k zemi. Lucius neváhal. Ihned doběhl ke klečícímu, vzlykajícímu chlapci uprostřed spouště střepů. Jemně ho objal a chtěl ho odtud dostat pryč ale chlapec ho vší odstrčil. Lucius už chtěl se zpět vrátit k chlapci vrzly dveře.

 

Byl to Temný Pán. Lehce rozhárané vlasy a zloba v očích, která ale ihned vyprchala, když uviděl Harryho.Ten pořád seděl na zemi Ihned přišel ke svému andílkovi.

 

„Harry...“ Oslovil ho jemně Tom a lehce se ho dotkl. Harry ho ihned přes tu ruku plácl a rozkřikl se na něj: „Nesahej na mě!!! Ty...ty...ty!“ Rozkřikl se Harry a úplně zapomenul na své slzy a vstal. Tom vstal spolu s ním. „Harry! Ona to udělala úplně nečekaně! Opravdu!“ Začal se překotně omlouvat. Harry po něm hodil jenom zlým pohledem a odsekl mu: „A to se ti říká Temný Pán nebo Pán všeho Zla a nedokážeš se ubránit jedné své smrtijedce!!!!“ Harry byl úplně nepříčetný a Tom úplně zoufalý.“Harry...“ Zašeptal Tom ale chlapec ho přerušil. „Neříkej mi tak ty...lháři!“ Po tvářích mu opět začali stékat slzy. Lucius se na to jen bezmocně díval. On chlapci může být oporou a rádcem ale v této chvíli si musí poradit sám. Mitsuki byla pořád opřená o stěnu a rudé oči se jí blýskali jako dva drahokamy.

 

„Lhář, Harry?“ Optal se zklamaně Temný Pán. „Ano!“ Dostal překotnou odpověď a bolestný pohled zelených hlubin plných bolesti. „Lhal si že mě miluješ! Lhal si mi...“ Zavzlykal a otočil se od svého „lháře“. Tomovi se bolestně blýsklo v očích. „Harry.“ Otočil ho zpět k tobě. Chlapec to asi čekal a šlehl Temnému Pánovi facku. „Řekl jsem NEŠAHEJ na mě!“ Tomovi na tváři zůstal rudý otisk půvabné ručky, který ještě před 24 hodinami směl líbat. Ale 24 hodin je pryč a on je v současnosti a se svou rozzlobenou polovičkou.

 

Lucius musel přiznat, že Harry má páru. A také, že vůbec nezávidí Temnému Pánovi. Jemu samotnému to úplně stačí ty dva metry a stejně cítí jak to v Harrym vře. Sopka je prskavka je to docela.... To ale už jeho tok myšlenek přerušila sama sopka.

 

„Mitsuki!?“ Zakřičel nepříčetně chlapec a těžce oddychoval. Démon byl okamžitě u něj. „Ano?“ Optala se jako by nic. Možná pro ní normální, když už žije ty stovky let. „Vezmeš mě odtut?“ Optal se ale pořád nespouštěl pohled z Temného Pána. „Samo.“ Odpověděla a objala chlapce kolem pasu. Ten jen zavřel oči. Mitsuki udělala nějaký posunek na Temného Pána a najednou byli oba v trapu.

 

„Tak... A já měl v plánu oslavit Vánoce v pohodě.“ Oznámil si pro sebe Temný Pán a povzdechl si. „Luciusi?“ Blonďatý aristokrat k němu okamžitě popošel. „Nějak dostaň Bellu z mých komnat dolů do temný kopek. A je mi jedno jak. S tím odešel a nechal Luciuse uprostřed chodby plné střepů, smutku a bolesti.

  

  V sídle Mitsuki

  

 

  „Harry, uklidni se.“ Zašeptala do havraních vlasů a sledovala jak se mladý muž krmí zmrzlinou. „Ne-ne-nehodlám se uklidnit!“ Oznámil s podtónem zoufalství a bezmoci. „Jo a dík za zmrzlinu. Je úžasná. Čokoládová...“ Ještě poděkoval a znovu se pustil do kýblu zmrzliny, kterou měl v klíně. Akki se jen usmála. Moc dobře věděla co Harry potřebuje. Tedy... Co potřebují všichni co si to chtějí přiznat. Teď jenom čekala kdy se objeví Temný Pán s kyticí růží a milionem omluvný slovíček. Nemuseli čekat dlouho. Někdo zaťukal na dveře. Lehce a nervózně. Byl to 100% Temný Pán. Na to Mitsuki mohla vsadit své nejlepší botičky. „Dále“ Oznámila nonšalantně a stihla Harrymu sebrat zmrzlinu, utřít pusu a jednoduchý kouzlem upravit do normální podoby. Jen stopy po slzách nechala. Musí přece vypadat zoufale na duši (což je)  ale ne zoufale na těle (což byl). Do pokoje vešel Temný Pán v černém hábitu i košily a o kalhotách ani nemluvě. V levé ruce měl kytici nádherných růží a na rtech 101 omluvných slovíček a frázích. Ale když teď uviděl jaké zoufalství koluje v těch jindy krásných a veselých očích píchlo ho u srdce. Tohle se nemělo stát...

 

„Harry já se moc omlouvám.“ Sedl si k chlapci na postel a květiny položil na noční stolek. Mitsuki je okamžitě dala do vázy, kterou vzala bůh ví odkud. Byla křišťálově průhledná a růže se v ní kouzelně vyjímaly.

 

Harry Toma sice poslouchal ale nedíval se na něj. Díval se z okna. Venku se schylovalo k první vánici... Vánice... Tu právě měl uvnitř sebe. Nevyznal se v sobě. Neviděl na krok na své myšlenky, připadal si sám a všude bylo bílo. Jen doufal, že nezmrzne s tím i jeho srdce. Toma hluboce miloval ale to neznamená, že ho miluje zaslepeně. Nechce být jeho hračkou, a když ho přestane bavit tak ji odhodí. To raději nechce nic. Přitiskl se ještě víc ke svým pokrčeným kolenům, o které si opírá hlavu. Temný Pán ho nešťastně pozoroval. Chtěl se otočit na Mitsuki ale ta tam již nebyla. Zbyla po ní jen křišťálová váza a lehká vůně parfému s vůní růží. Tom se opět otočil na chlapce. S překvapením zjistil, že chlapce již nesedí u něj ale je u okna a hledí ven.

 

Tom vstal také a lehce, tiše k němu došel. Nedotkl se ho. Jen u něj stál a hleděl na něj odrazem v okenní tabulce. Harry se díval do tmy, která panovala venku. Pak sjel pohledem na Toma, který se také odrážel ve skle. Povzdechl si. „Nenávidím tě. Víš to?“ Optal se chlapec a otočil se na svého milence. Naklonil hlavu na stranu a čekal na odpověď. „Vím to a také si to zasloužím ale dej mi ještě jednu šanci Harry, prosím.“ Zašeptal Tom  naléhavě. Harry si zhluboka povzdechl. To by chtěl každý. Ještě jednu šanci... Jenže někteří už nemůžou mít druhou šanci.Druhá šance je prostě nedostatkové zboží. Někomu nejde odpustit. Prostě ne. Jenže. Tom do této skupiny nepatří ať chce nebo ne. A on konečně pochopil, že mu může odpustit cokoliv. Samozřejmě s hádkou ale... Miluje ho. A to je hlavní, ne? A budou předci Vánoce. A dokonce chápe i Bellu ač trochu s trpkostí. Tom je opravdu kus chlapa. Sebevěodmí, mocný, inteligentní a .... Mnoho dalších důvodů proč ho milovat, sloužit mu, obdivovat ale i nenávidět. Chápe i Toma. Byl příliš nesoustředěný než aby ji odstrčil a on příliš brzy na místě aby to spatřil. Tady nebude cesty zpět... Ale on ji možná ani nechce. Zvedl oči k Tomovi.

  

  Kdo všechno pochopí, všechno odpustí. (sv. Tomáš Akvinský)

 

 

 

 

  

  A plaše se usmál a Tomovi se rozbušilo srdce. Takže mu předci jenom mu odpustí? „Já... Odpuštěno Tome.“ Usmál se jemně Harry s nádechem červené na tvářích. Tom nemohl věřit svým uším. Harry mu odpustil! Radostně popadl chlapce  a roztočil s ním ve vzduchu a oba se smáli jako blázni. Až když byli oba příliš udýchaní a v Tomově případě už trošku unavení tak Temný Pán postavil svého miláčka na  zem. Chvilku si podržel chlapcův obličej v dlaních a kochal se pohledem na tu nejkrásnější a nejmilejší tvář kterou mohl kdy spatřit. Ne. O Harry nebude nepřijde. Ať se stane cokoliv. Harry mu zůstane. Jeho andílek... Jemně se naklonil a chlapec se také trochu přiblížil. Jejich rty se střetli v milujícím polibku. Ani jeden i nevšiml, že akorát, když se jejich rty střetli spadla z oblohy první vločka. Na nádvoří (pořád u Mitsuki) Bělovlasý démon stál uprostřed velkého nádvoří a právě jemu na hlavu dopadla první vločka. Usmála se. Byla by zlá, kdyby těm dvou prozradila už předem, že se stejně usmíří. Předci nemůže vykecat věše, ne? Zaklonila hlavu aby se dívala na oblohu, z které i již sypal sníh. Vánice si to rozmyslela a uklidnila se někde v té nadmořské výšce. Z hradu se ozval veselý smích. Ale protentokrát nepatřil Tomovi ani Harrymu ale Maxovi a Gabrielovi. Určitě dováděli jak malé děti. Ale to asi všichni před Vánoci. Mitsuki se otočila ke svému domavu. Co si to jen vpustila dovnitř?! A rozběhla se za svýma dvěma syny.     Harry a Tom (v pokoji, drahouškové u Mitsuki)

 

 

Harry se podíval za okno kde již padal sníh. Co by jen bez té Mitsuki dělali to nevěděl. Ale možná to vědět ani nechce. Z myšlenkových pochodů ho vyrušil Tom svou touhou. Líbal ho totiž na krk. Velmi žhavými polibky a někdy i kousanci pokrýval krk svého miláčka. Harry se zasmál. Takon přišel se usmiřovat s skončí v postely?! No proč ne, že? Ale přeci jen. Tady? Jemně se Tomovi otočil  v náručí a otočil se k němu čelem. „Tady ne.“ Zašeptal tiše a dal cudnou pusu Tomovi na nos. Ten už chtěl Harrymu něco odpovědět ale když uviděl ty velké prosící oči nemohl odolat a přikývl. Vzal si svého andílka do náruče a přemýstil se s ním na hrad S.Z. Než se přemýstili Harryho jen napadlo, že ho čeká rušná noc.

 

 

 


 

 

KONEC 21. Kapitoly!

 

Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo