Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

20. Kapitola: Na vlastní oči

 

   Harry se přitiskl k Tomovi ještě víc aby zahnal smutek z předešlých myšlenek. Temný Pán ještě zůstal v objetí se svým andílkem ale poté se chtě nechtě odtrhl. „Musím do hradu. Moc mě to mrzí ale musím dohlížet  na opravy. Ani nevíš jak moc bych u tebe chtěl být ale nejde to.“ Políbil ho na čelo, zvedl se a odešel ke dveřím. Naposledy se otočil na chlapce, poslal mu vzdušný polibek a zmizel za dubovými mohutnými dveřmi. Chlapec se začal mračit na zavřené dveře. Nevěděl proč, ale něco v něm říkalo, že odedneška si budou s Tomem daleko vzdálenější. Něco mu říkalo, že to bude vina ženy ale tohle odvála bezmoc proti své kletbě. Bouchnul do peřin a jelikož ho to uklidnilo bouchl si ještě jednou. Odfrkl si a vydal se na průzkum svého nového pokoje...

    Hrad Salazara Zmijozela (aneb co že to měl Harry za tušení)

 

 

 

 

 

 

 

Temný Pán se rozhlédl po polorozbořené hale. V podlaze byli díry jako kdyby tam vybuchl kráter. Odehnal myšlenku, že ty krátery má na starost většinou on. Obešel jeden opravdu velkej a naskytl se mu pohled na komandujícího blonďatého čaroděje. Vypadal jak generál uprostřed vojenské bitvy. Malfoy si ho všiml a slonil hlavu. Ostatní ho napodobili. Tak to má být. Lucius k němu okamžitě přišel. Věděl co Pánův příchod znamená. Harry byl dočasně v pořádku. Alespoň zatím... Temný Pán, Luciusovi pokynul ať přijde blíž. „Harrymu je zatím líp. Ale stejně se o něj bojí...“ Řekl zamyšleně Voldemort a zahleděl se na svého věrného stoupence. „Půjdeš a budeš na něj dávat pozor. Tebe jen předci zná a důvěřuje.“ Lucius se nevědomky nadmul nad tou „pýchou“, že mu mladý milenec Temného Pána důvěřuje. „Mám o něj starost.“  S tím se k Luciusovi otočil zády a začal vést opravné práce. Akorát když se otáčel a byl na odchodu všiml, si že Bell se nějak moc tulila k Temnému Pánovi. Ten ji sice odehnal ale předci... Lucius zakroutil hlavou a vydal se za Mitsuki a Harrym

 

 

 

 

Utajené místo (tam jsou Harry a Mitsuki) Když Lucius dorazil už byl Harry oblečený, upravená a měla ho ve svých spárech Mitsu. Harry seděl na vysoké židli a Mitsu kolem něj se jen otáčela. Ona ho totiž česala. Úplně se v tom vyžívala. Když za ním zapadly dveře tak se k němu oba (oběť i tyran) se k němu otočili. Harry k němu vyslal prosící pohled a démonka jenom zavrtěla hlavou. V pravé ruce měla velkej kartáč a v levé normální hřeben. Lucius musel uznat ale jedno. Učesala to Harrymu perfektně. Černé vlasy měl rozpuštěné a nadýchané. Několik zbloudilých pramínků chlapci spadali do nádherný smaragdových očí. Vypadal povzneseně a aristokratsky. Malfoy věděl, že kdyby to chlapci oznámil asi by ho uhodil něčím tvrdým. Tohle byl milenec lorda Voldemorta. Vznešený a vždy nad věcí. Vždy obdivovaný a kouzelný. Smrtijedi z něj musí mít autoritu ale zároveň ho musí milovat. 

 

Lucius věděl, že Harry vše splní s nadhledem a ještě něco přidá.

 

Mitsuki ho konečně pustila a Harry se ladně zvedl. Dojem jenom zkazilo, že démonka byla zároveň opřená, takže, když se zvedla byl efekt naprosto jasný. Harry nestačil ani vykřiknout, když slítl i se židlí dolů na indický koberec.

 

Z pod velké židle se ozvalo slabé zasténání. Lucius už už chtěl jít Harrymu na pomoc ale byl zastaven Mitsuki, která mu jasně pokynula rukou aby to nedělal. Harry se začal pomalu hrabat z bod židle. Když se konečně zvedl otočil se na démonku. Ta neváhala a začala utíkat ke stolu, který byl asi 3metry od Harryho u velké zimní zahrady. Celá místnost vypadala velmi vzdušná, prosvětlená a příjemná. U oken bylo několik květin v květináči. Byla tam nějaká popínavá rostlina, mini palma a ještě nějaké, které Lucius nedokázal pojmenovat.

 

Mitsuki doběhla ke stolu a dostala se do takové pozice, že mezí ní a naštvaným Harrym byl stůl s několika židlemi. Harry vyrazil a démonka začala zdrhat.

 

Lucius se opřel od dveře, které před chvíli zavřel. Tohle vypadalo zajímavě. Po chvilce pobíhání, zakopávání o židle se Mitsuki dostala na stůl a Harry se po ní začal natahovat. Mitsuki se rozesmála a zadupala nohama. Když ji Harry skoro chytl za okraj sukně (dlouhá bílá sukně s velkými rozparkami na boku a pod tím měla bílé kalhoty, takže mohla běhat) tak se Mitsuki rozesmála ještě víc a najednou zmizela.

 

Harry se polekaně rozhlédl kolem sebe, když ho někdo najednou zezadu přikradl a zakryl mu výhled svýma rukama.

 

„MITSUKI!“ Zakřičel chlapec. Lucius nevěděl jestli v rozčílení, překvapení nebo v povabení. Bylo to roztomilé takhle sledovat ty dva jak si hrajou. Člověk na chvíli zapomene co je tam venku...

 

„Co takhle se podívat na hrad?“ Navrhl chlapce po tom co se s Mitsuki vydováděli a teď jedli větrníky a jiné sladkosti. Mitsuki pokývala hlavou a podívala se na Luciuse. Ten taky kývl. Společně dojedli a vyrazili ke dveřím.

 

Harry sice stačil se porozhlédnout po svém pokoji ale po té co Mitsuki objevila, že už nespí ho zatáhla do koupelny dala věci s tím, že za chvíli se uviděj. Opravdu se za chvíli uviděli. Mitsuki zahájila útok na jeho vzhled. Nejdřív ho jemně nalíčila a pak si začala hrát s jeho vlasy. Nakonec ho přišel „zachránit“ Lucius. Cítil se s těmi dvěma naprosto úžasně. Dokonce si s Mitsuki občas připadal líp než s Ronem a Hermionou. Ale teď musel za svou láskou. Ta kledba ho zmáhala ale Mitsuki našla jednou kouzlo, které kledbu trochu zmírňovalo. I za to byl Harry vděčný, protože jakmile Lucius po příchodu kouzlo provedl Harry se cítil o něco líp. Pořád nechápal, proč démonka nemohla říct kouzlo ale ta to jen odmávla rukou s tim „Nemám hůlku, takže nemůžu dělat vaše kouzla“ Mitsuki se s tim spokojila a Harry tim musel taky.

 

 

 KONEC 20. KAPITOLY!

Dostaly se do větší místnosti, která byla podle Harryho velká hala. Na stranách dva krby a koberec uprostřed. Lucius bez varování obejmul chlapce kolem pasu. Ten se zahihňal a Mitsuki protočila oči v sloup. Společně se přemístili. Harry došel k závěru, že nesnáší ten pocit protažený trubkou. Společně „přístáli“ v druhém patře přímo před dveřmi Harryho a Temného Pána bytu. Harry se od Luciuse lehce odvinul a chtěl vykročil ke dveřím obývacích pokojů, když ho zastavilo tiché slovíčko: „Ne...“  Harry pomalu došel ke dveřím a lehce je otevřel. Mitsuki k němu také přišla. To co spatřila jí trochu vyvedlo z míry.  A to už se nestalo hodně dlouho. Temný Pán byl v objetí s Bellou. Ta ho líbala. Dost vášnivě a stejně se na něj tiskla. Voldemort lehce odporoval ale né dost na muže, který má milence, o kterém tvrdí, že je jeho jediná láska. Harry polk a potichu zavřel dveře. Otočil se  na Mitsuki a na Luciuse. „Půjdeme?“ Optal se a aniž by čekal na odpověď rozešel se pryč....
Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo