Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

19. Kapitola: Honey!

Pozn.aut: Novou kapitolu jste si vynindali už teď. Tak ji tady máte. Jo a na konci je „foto“ Mitsuki. XD

 

Jo a překlad názvu kapitoly: Miláčku!

 

Tak přeju hezký počteníčko.

 

19. Kapitola: Honey!

 

Harry si koutkem oka všiml, že to byl jeden z těch neznámých. Ten co na něj zakřičel ať vyjde. Až teď si ho mohl lépe prohlédnout. Černé vlasy s pramínky bílých měl sestříhané na ramena. Oblečený byl do černé košile a kalhoty měl bílé. Nevšední kombinace... Ale na to se moc soustředit nemohl. Dost mu vadil ten nůž na krku.

 

Najednou se vedle nich ozvalo odkašlání.

 

Jedno...

 

Druhé...

 

Mladého muže konečně napadlo, že se má podívat na tu osobu, která se snaží upoutat jeho pozornost. Otočil se tam a ztuhl. Harry udělal to samé.

 

Stála tam Mitsuki, ruce v bok a  klepala nohou s vysokým podpatkem. Nic na ni nebylo jiného. Harry si nejdříve myslel, že mladík ztuhl kvůli tomu, že nikdy neviděl démona. Ale pak mu něco začalo docházet...

 

„Co-tu-děláš?!!!?!!!“ Vyjela na něj démonka a muž okamžitě odendal nůž z Nebelvírova krku. „No víš....já...“ Začal koktak a Harrymu to došlo úplně. Tohle musel být Gabriel. Nejmladší syn démonky. Ten který chodí s profesorem Lupinem. Nevypadal špatně ale Tom byl hezčí. Mitsuki jakoby věděla na co myslí se na něj hezky usmála ale jakmile se otočila na muže její rysi ztvrdly. „Je od tebe hezký, že si jdeš zachránit lásku ale...“ Znovu se otočila na Nebelvíra a na muže. „Harry tohle je můj nejmladší syn Gabriel“ Ukázala na něj. „A tohle Gabrieli“ Přešla k Harrymu a zezadu mu položila ruce na ramena a koukala na Gabriela přes pravé rameno. „Tohle je teď můj svěřenec. Takže pokud mu něco uděláš je z tebe placka. Kapišto amígo?“ Harry nemohl vidět její výraz ale stačil mu ten Gabrielův. Měl také rudé oči jako jeho mamka a ty teď měli výraz, který byl vážný. Přikývl. Mitsuki obešla Harryho a objala démona. Byla menší ale to teď nehrálo roli. Bylo to objetí matky a syna.

 

„Tak už běž.“ Šeptla. Démon přikývl a najednou se ztratil. Úplně jako Mitsuki.

 

Démonka se otočila k chlapci. „Teď musíme RYCHLE vypadnout.“ Popadla Harryho za ruku a vlekla ho k velkým dveřím. Byly skoro u nich, když se blízko nich ozval výbuch.

 

Mitsuki se tam ohlédla a vyplázla jazyk.

 

Vzala Harryho za ruku a táhla ho ke dveřím. Nedaleko nich se ozval další výbuch. Zdálo se to nebo ty výbuchy byli čím dál blíž?! 

 

Velké dveře byli zamčeny. Mitsuki do nich naštvaně praštila rukou až to zadunělo. Otočila se do boje. Harryho šoupla za sebe.

 

Rozhlížela jako by někoho hledala. A našla...

 

Harry ji opět neviděl do tváře ale najednou se mu zdálo jako by z démonky vyzařovalo bleděmodré světlo. Najednou se dveře otevřeli. Mitsuki strčila chlapce ven a sama taky vyšla. Dveře za nimi zabouchli až to zadunělo.

 

Misuki objala Harryho kolem pasu a vše najednou zčernalo.

 

O tři hodiny později

 

Harrymu se zdálo jakoby mu někdo utíral čelo mokrou žínkou. Zavrtěl hlavou a snažil se zvednou pravou ruku. Nešlo to. Zasténal. Ten někdo kdo se o něj staral mu dal chladivou ruku na čelo a následně ho políbil do vlasů. Polibek byl jemný a milující. Harry se snažil zbudit. Opravdu se snažil ale poslední pokus vzdal a padl do milosrdných mdlob.

 

O hodinku později

 

Harry už konečně ztěžka otevřel oči. Koukal se do rudých nebes postele. Po pravé straně cítil něčí váhu. Ztěžka tam otočil hlavu a uviděl Toma. Spal na kraji postele a držel ho za ruku. Koukl e na noční stolek. Byla tam mísa s vodou a namočený kapesník. Tak to byl Tom kdo se o něj staral... Usmál se a zvedl levou ruku a jemně Toma pohladil po vlasech. Ten se jen zavrtěl a spal dál. Musí být chudák vyčerpaný z boje... Pomyslel si chlapec a namáhavě se posadil. Neunikl mu sten, který probudil Temného Pána. Ten byl ihned na nohou. Když uviděl Harryho, který se snaží vysoukat do sedu jemně se usmál a pomohl mu.

 

„Jak se cítíš?“ Optal se starostlivě a sáhl svému andílku na čelo jestli nemá teplotu. Neměl... „Docela to jde. Co se vůbec stalo?“ Optal se unaveně. I mluvení mu působilo problémy...

 

„Vteřinku před tím než ses s Mitsuki ‚přemístil‘ pryč zasáhlo tě kouzlo. Nevíme, které to bylo ale kvůli němu se tak cítíš. Je mi to líto...“ Sedl si k němu a políbil ho na čelo. Chlapec se usmál. Tohle byl jeho starostlivý, milý a okouzlující milenec. Tom se na něj kouzelně usmál a optal se: „Nemáš hlad?“  Harry se zamyslel. „Jen když si dáš se mnou.“ Ten se usmál a mávl hůlkou a objevilo se před nimi snídaně pro dva. „Snídaně?“ Optal se chlapec překvapeně. „Ano. Spal si dlouho, miláčku.“ Ale to už si sedal na postel do tureckého sedu a snídani si dal na klín. Byla to ovesná kaša s Grankem (pozn.aut. Žádná reklama ale tohle prostě miluju XD ), ovoce, kakao.

 

Začal Harryho pomalu krmit. Nejdřív kaši ofoukal a pak ji strčil do pusy svému andílkovi. Sám sem tam uždíbl ovoce. Byli v polovině talíře, když se Harrymu začala strašně točit hlava.

 

Tom okamžitě odložil jídlo a snažil se všemocně pomoct své lásce. Ale vše co zkoušel nepomáhalo. Harry opět dostal horečku a začal se třást. To poslední co si uvědomoval bylo jak Tom zoufale volá Mitsuki....

 

Propadal se do černo černé tmy...

 

Najednou se zastavil. Byl uprostřed ničeho. Pod nohama najednou ucítil podlahu.

 

Najednou se před ním objevila osoba, která na sobě měla zeleno stříbrný hábit. Vedle té osoby se objevila další. Tentokrát postava s červeno zlatým hábitem. O něčem se bavili. Ne o něčem...

 

O něm...

 

Vše se mu začalo rozostřovat a jakoby z dálku slyšel: „Miláčku!“ Pak další a daleko zoufalejší: „Miláčku! No tak vrať se mi! Prosím! Miláčku!“

 

Ten hlas znal... Ale odkud? Najednou se mu začalo objevovat světlo. Světlo na konci tunelu. Umírám? Problesklo mu hlavou. Najednou nad sebou uviděl dva obličeje. Kde je jen viděl...?

 

Najednou se mu vše začalo vybavovat. Stáli nad ním Tom a Mitsuky. Ta když viděla, že chlapec přichází k sobě vypařila se. A to doslova.

 

„Harry!“ Vykřikl Temný Pán a objal ho. Harry měl pocit, že se udusí ale byl rád, že mu jeho milenec ukázal, že ještě pořád žije. „Myslel jsem, že tě ztratím! Tohle mi miláčku už nikdy nesmíš udělat!“ Objal ho Voldemort a políbil ho čelo, špičku nosu, tváře a zakončil to rty.

 

Harry tušil, že to slíbit nemohl. Tohle se může opakovat kdykoliv. Tedy. Dokud se té kledby nezbaví. Musí s tím něco udělat nebo se zblázní. Bylo sice příjemné mít vedle sebe milého  a příjemného vraždícího maniaka ale jak dlouho ho to ještě bude bavit se starat o něco takového z něho zbylo? Měsíc? Nebo míň? Zatímco cítil na svém krku dech Temného Pána myslí mu probíhali takové myšlenkové pochody. Najednou si vzpomněl na ty dvě osoby. Kdo to asi byl? Ale teď má jiné starosti. Starosti jak dlouho svou lásku bude ještě bavit...

 

KONEC 19. KAPITOLY!

 

Padam ~

 

Příští kapča bude za 19 komentářů.

 

Jo a řekněte/napište číslo od 17-22 jo? Co to bude je překvápko ^^

 

Doufám, jinak, že se vám kapitola líbila.

Jo a děkuji všem co se vyjádřili do spříspěvku sněžiíííííííí!. Můžete se tam vyjadřovat vesele dál. Budu vám odpovídat.

 

 

Tady je ta slíbená Mitsuki... 


Qynine Snow by =Lokklyn on deviantART

Poslední komentáře
14.06.2008 23:38:00: muhehe jsem novej člobrda na těhle stránkách. Jinak super povídka takže plsky kůli mě honem dál xD...
27.01.2008 15:48:11: moc moc pěkný, chtělo by to další ;) jinak 21 smiley${1}
02.01.2008 21:21:48: Tak to je KAWAI doufám že brzo přibude další....smiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo