Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

18. Kapitola: Krásný princ na černém koni

18. Kapitola: Krásný princ na černém koni

 

(narážka na předchozí kapitolu)

 

 

Harry a Tom se dlouze a vášnivě líbali.

 

 

O ty prokleté dvě patra níže (se konečně dozvíte, co že se tam vlastně děj)

 

 

     „Tohle nezvládneme!“ Vykřikl jeden smrtijed, když ho o kousek minula nějaká dost zlá kletba.  Slavili, že pochytali nějaké ‚hodné‘ kouzelníky a zatímco se jejich pán bavil tak, že mučil jichž zmíněné členy Fén. Řádu, posmíval se jim, hodoval se svými smrtijedy, po tisící opakoval Belle, že o ní OPRAVDU nemá zájem a nakonec se (lehce podnapilí) zdejchnul. Teď tady stáli proti těm úžasným zastáncům dobra a ti na ně útočili. Nikdo nedokáže pochopit jak se sem vlastně dostali ale to je jedno. Pronikli jen vchodovými dveřmi a do jádra hradu se nedostanou.

 

Nejdůležitější bylo zavolat Temného Pána aby alespoň trochu zachránil situaci.

 

Jenže...

 

To obsahovalo několik problémů v jednom. Nikdo pořádně ani nevěděl kde je a také se proslýchalo, že Temný Pán má nový objev a ten je VELMI přitažliví, krásný no prostě přesně na míru lorda Voldemorta a v nejbližších dnech budoucí modla smrtijedů. Vypadá to tak, že on tajný milenec Temného Pána ho bude moc alespoň trošičku uklidnit a rozptýlit toho obávaného černokněžníka.  Prý ho zná jenom Mitsuki (z ní to nevydolují ani jadernou bombou), Severus (pořád zalezlej v laboratořích a míchá svoje dryáky) a Lucius (ten zbytek dne - co odešel Pán za svým milencem – bloudil po chodbách a broukal si nějakou zamilovanou písničku) takže, když se to vezme kolem a kolem tak ten kouzelník pomotal hlavu už dvou smrtijedům a obávanému černokněžníkovi tak to musí být pořádný kus. 

 

A tak, vyrušovat svého Pána v ošemetné chvilce...

 

To by nevyžehlil ani jeho milenec....

 

Najednou kolem jednoho smrtijeda se mihli několik stříbrných pramínků vlasů.

 

Mitsuki...

 

 

 

 

 

Nahoře o dvě patra výše (njn. Pořád pendlujem nahoru a dolů)

 

 

 

 

Tom se Harry přitáhne co nejblíže to jde.

 

Chce ho.

 

Teď hned.

 

Bolestně se vzruší, když si vzpomene na jejich první a zatím poslední milování.

 

Začne Harrymu pomalu rozepínat košily a chlapec ho napodobí. Přisaje se chlapci na krk a mírně skousne. Odměnou je mu slastný sten.

 

Z milostného opojení je vyruší lehké, naléhavé zaklepání. Voldemort to chce přejít bez zájmu ale ta osoba co klepala vpadne do vnitř a rozeběhne se ke skříni. Oba zahlédnou jen konečky stříbrných vlasů a pak jim výhled zakryje jedno křídlo skříně. Odněkud uslyší dutou ránu. Kufr dopadl na podlahu. Harry se – k nelibosti Voldemorta – zvedl a došel ke skříni. „Co to...“ Chtěl se zeptat. Mitsuki aby ale rychlejší. „Utočí ti barbaři dobra nebo jak si vlastně říkají a útočí na sídlo. Musíš pryč. A to rychle. Tak ti balím.“ Pokrčila rameny a začala balit. Ale najednou si na něco vzpomněla  a otočila se k Voldemortovi. „A ty budeš muset dolů. Smrtijedi se snaží ale jde jim to kapku ztuha.“ A zabrala se plně do balení.

 

 

Tom byl chvíli zaražený ale pak mu začalo docházet co mu Mitsuki řekla. Přitáhl si Harryho k sobě a políbil ho na ty úžasné rty. „Mistu má pravdu.“ Zpoza jednoho křídla skříně se ozvalo odfrknutí. „Musíš pryč...“ Chlapec energicky zatřepal hlavou a Tomovi se z toho gesta zastavilo srdce. Asi jeho andílek nevěděl jak úžasně vypadá v každém okamžiku.... „Ne! Ne teď“ – chytl Toma za ruku a naléhavě jí stiskl – „Ne teď, když jsme si konečně vyjasnili kde oba stojíme a sme konečně spolu!“ Vykřikl naléhavě chlapec ale Voldemort jen zavrtěl hlavou. „Ne Harry. Nechci tě vystavovat nebezpečí, když vím, že mu dokážu zabránit. Pojedeš... Ale. Nechám to na tobě Mitsuki kam Harryho ukryješ. Hlavně mi to pak řekni, jo?“ Zpoza skříně se ozvalo jen souhlasné zavrčení. Temný Pán vstal a mávnul hůlkou. By opět v černo černém hábitu a jeho – předtím čokoládové – oči byli teď krvavě červené. Harrymu přeběhl mráz po zádech. Tohle už nebyl jeho laskavý, milující milenec. Tohle by Temný Pán ten nejhorší černokněžník všech dob.

 

Tom se usmál na svého andílka. Moc dobře teď viděl jak působí na Harryho. A to chlapec věděl, že mu nic neudělá...

 

Spokojen sám sebou už chtěl odejít, když si včas uvědomil jak vypadá Harry. Mávl k němu hůlkou a chlapec najednou seděl na postely taky v černém hábitu jen se zelenými okraji. Chlapec se úsměvem plný díků vstal a přešel ke skříni. Voldemort kývl a přemístil se ke svým smrtijedům.

 

 

Harry a Mitsuki osaměli. Démonka zavřela skříň a v pravé ruce držela kufr. Usmála se na něj. „Kam mě vezmeš?“ Optal se Harry smířený se svým osudem. „To je tajem!“ Odpověděla zvesela a otočila se ke dveřím z místnost. Chlapec jen pokrčil rameny a následoval jí. Uprostřed chodby se na Harryho Mitsuki otočila a řekla mu: „Skoro mi to vaše loučení připadalo, jako když se krásný princ loučí se svou láskou. A pak vyráží do boje... Krásný princ na černém koni....“ Její oči se koukali na Harryho ale přitom jakoby ho vůbec nevnímala. Harry k ní přešel a mávnul jí pravdou rukou před obličej. Mitsuki ihned zaostřila a usmála se na princovu lásku. „Tak jdeme ne?“ A otočila se a šla dál jakoby se nic nestalo. Harry se za ní vydal a hlavou mu pořád vrtalo to s tím krásným princem na černém koni.

 

 

 

 

Teď jichž o patro níže (aneb a...je...tu...BOJ!!!)   XD

 

 

Kolem Luciuse právě proletěl zelený paprsek. Uhnul mu a poslal směrem, kterým vyšel stejný nebezpečný. Uslyšel řev a tušil, že kouzlo zasáhlo cíl... Tedy, že kouzlo zasáhlo někoho z řad jejich nepřítele. Přešel to naprosto bez povšimnutí. Teď se nemůže radovat a oslavovat. Až je zničí všechny nebo až je oddut nějak dostanou. Vedle něho se ozvalo tiché lup a objevil se na tom místě Voldemort. Vypadal opravdu hrozivě. Lucius slonil hlavu ve znamení pokory. Nejbližší smrtijedi, kteří si ho také všimli udělali to samé. Temný Pán se hrozivě usmál a vyslal první kledbu směrem k nepříteli. Výsledek byl okamžitý. Byl to výbuch a nejbližších 10 členů F. řádu přišlo o končetiny. Luciusovi se jen mihlo hlavou, že tohle by se Harrymu nebílilo. Vyslal další kouzlo na protivníka, který stál až příliš blízko. Protivník se svezl na zem v bolestné křeči a z úst se mu začala řinout krev. Lucius se hořce usmál a vrh se na dalšího protivníka.

 

Ozvala se rána a smrtijedi se ani nemuseli otáčet. Věděli co to je. Jejich mistr to kouzlo vymýšlel měsíc a teď ho konečně použil v boji... Výsledkem bylo několik dalších protivníků na zemi a sténajíc bolestí.

 

 

 

O patro výše (chjo...)

 

 

Harry šel za Mitsuki, když se proti nim ozvaly kroky....

 

Démonka ho strčila do jednoho z četných výklenků v této chodbě a sama se schovala do protějšího. Kroky byli slyšet stále znatelněji a bylo poznat, že jejich tvůrce běží. Občas se krok zpomalil nebo zastavil úplně. Bylo poznat, že něco hledá. Pak se ozvaly hlasy. Bylo jich víc...

 

Na konci chodby se vynořilo 5 postav. Bylo na první pohled poznat, že to nejsou smrtijedi. Ti měli černé smrtijedské pláště. Skupinka pěti lidí vyšla jejich směrem. Akorát, když míjeli okno tak mohl chlapec uvidět jejich tváře. Zalapal po dechu. Bohužel tak hlasitě, že si toho všimla i ta skupinka. Byl/a v ní: Lupin, Weasley Artur, Minerva McGonagallová a dva další dva, které Harry neznal. Skupinka vyšla jejich směrem a Harry zatajil dech...

 

Jestli je teď na ně přijdou neumí se bránit a jim by se ani neubránil... Hlavu otočil směrem tam kde byla démonka. Ta se tvářila jako na trní. Očividně věděla kdo proti nim stojí.

 

„Vylez!“ Zavelel jeden z neznámých a vyšel do předu. Lupin ho sledoval pohledem a pak se otočil směrem tam kde byl Harry. Měl vlasy černé propletené stříbrnými pramínky. Harry zaváhal ale přeci jen vyšel. Na protější s téže chvilku vyšla i Mitsuki. Stoupla si před něj a skupinka tedy neviděla tvář Harryho. Mitsuki vyplázla rozjařeně jazyk na protivníky a chytla chlapce za ruku a začala utíkat druhým směrem. Kufr měla bůh-ví-kde a než se jejich nepřátelé vzpamatovali tak už byli za rohem další chodby. Zaslechli za sebou rychlé kroky těch pěti ale to už utíkali se schodů dolů.

 

Doběhli na konec a Harry zalapal hrůzou. Na zemi byla krev a proti sobě bojovali stoupenci dobra i zla. Posílali na sebe ty nejhorší kledby jaké mohli. Tohle nebyl už rozdíl  mezi dobrem a zlem. Tady teď byli všichni ti zlí....

 

Mitsuki ho zatáhla ať běží dál ale v tu chvíli Harry ucítil na svém krku ledovou čepel nože... Měli ho a on nemohl nic dělat...

 

 

 

 

KONEC 18. kapitoly!

 

 

Wau! Takže další kapitola bude za 18 komentářů.

 

Doufám, že se líbilo ^.-
Žádné komentáře
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo