Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

17. Kapitola: Láska si poručit nedá

Lásce si halt nedá poručit... A to neplatí jen směr Voldemort a Lucius.... Jeden nadrženej smrtijed, jedna nespokojená matka a jeden páreček hrdliček
Pozn.aut: Mám čas a psací náladu. Takže to znamená, že budu schopná (snad) dát kapitolu skoro hned co dáte 17 komentářů ( limit ). Mělo by vás to kapku potěšit, ne? XD

 

17. Kapitola: Láska si poručit nedá

 

Ten kdo stál ve dveřích jim obou až moc povědomí...

 

„Co to děláš Luciusi?!“ Přišla na něj zostra Mitsuki (pozn.aut. ano vážení dámy a pánové!!!). „Neměl si bejt Luciusi na namačkanej na něj jen při útoku, když ho ochraňuješ?!“ Pomalu se k nim blížila a nezapomněla třísknout dveřmi. „Co-co se děje?“ Optal se Lucius a moc se snažil aby se mu netřásl hlas.

 

„Coby!“ Sedla si vedle Harryho a nějakým cizím jazykem něco poručila skřítkovy a ten ze za chvíli vrátil s velkým talířem a tam bylo velké kuřecí, obalované stehno, hranolky s kečupem a další skřítek (který se objevil vedle prvního) s velkým pohárem čokoládové zmrzliny a hrnkem čokolády, z kterého ještě stoupala pára a objemově asi 1 litr.

 

Lucius povytáhl obočí a Harry (kterému starostlivost právě jela na maximum) se zeptal. „Copak se stalo?“ Zeptal se jemně a Mitsuki se mezitím pořádně kousla do toho kuřecího stehna.

 

Dokousala a otočila se na chlapce. „Můj syn si našel osobu, kterou je uchvácený. Je to muž. To mi nevadí v žádném případě. Ale on je to...“ Potřásla hlavou až se jí několik pramínků vysmeklo z účesu a ukousla si velký kousek z kuřete. Dožvýkala a položila stehno. „On...“ Pohlédla na chlapce a svýma červenýma očima plnýma vzteku a beznaděje. Odvrátila zrak a vzala si několik hranolek a namočila si ho do kečupu a následně je snědla. „Je vlkodláááááááááááák!“ Vyrazila ze sebe vzlykem a znovu ze stehna servala další kousek masa.

 

Harry se na chvíli zamyslel a znovu položil otázku: „A to ti vadí? Že je vlkodlak. Vždyť ty jsi démon a....“ Nestačil doříct Harry, protože ho přerušila démonka. „To není v tom! Mě nevadí vlkodlak, rarach upír, vampír nebo cokoliv co by si vybral!“ Zahodila ohryzanou kost za sebe, odstrčila talíř a vrhla se na pohár čokoládové zmrzliny. Házela to do sebe jako o závod, ale zajímavé bylo, že nebila umazaná nebo si někam nekápla. Dlouholetá prakse.... „A co tedy?“ Zeptal se opatrně černovlasý čaroděj a sledoval Mitsuki.

 

Ta si nabrala pořádnou lžíci a otočila se na Harryho. „On je....on...je na té ‚dobré‘ straně!!!!“ Zavzlykala znovu a hodila do sebe zbytek poháru a další na řadě byla horká čokoláda. Tam musela zpomalit kvůli horkosti jichž zmíněné čokolády. Harrymu zatrnulo. Znal jen jediného vlkodlaka, který byl na té ‚dobré‘ straně. A to byl... „Ano!“ Ozvala se démonka jako by mu četla myšlenky. „Je to ten prokletý Remus Lupin!“ *bééééééé* „A co jako?“ Poprvé promluvil Lucius.

 

Mitsuki k němu zvedla své rudé oči. Sledovala ho jako největšího idiota na světě. A opravdu. Lucius se tak i začal cítit.

 

 „Voldemort dnes uspořádal útok na Fénixův řád“ – Harrymu zatrnulo a Lucius se ušklíbl – „A přitom chytili toho vlkodlaka jednoho prašivého! Samozřejmě, že se každou chvíli zde Temný Pán objeví“ – sledovala Harryho, který se usmál, ale Luciusovi připadalo, že ta slova spíše patří jemu než milenci Temného Pána – „A samozřejmě, že zajatce si vezme sebou! Pak to budu muset zase žehlit....“ Zesmutnila akki a foukla do obláčku, který stoupal z čokolády.

 

Najednou se zarazila uprostřed pohybu a na rtech se jí objevil nebezpečný úsměv. Harry hodil rychlí pohled po Luciusovi. Ten se tvářil jako by to bylo na denním pořádku. Zřejmě tady ano...

 

Mitsuki se na Harryho pomalu otočila a její pohled se z vychytralého proměnil na lehce prosící. „Harry...?“ Oslovila ho a chlapec se k ní víc naklonil. „Mohl by jsi... Přemluvit svého ‚prince na černém koni‘ s hromadou vran kolem a sem tam mrtvolou aby propustil nějak šikovně toho...Rems...Remuse(!!!) propustil, nebo aby utekl? Mooooc tě prosím!“ Sepnula ruce jako k modlení a udělala velké psí oči. „Já....“ – Mitsuki natáhla neexistující nudli do nosu- „já...já se pokusím, ano?“ Když démonka vypadala, že bouchne šampáňo tak ji ještě Harry ubezpečil. „Ale nic ti neslibuji. Nevím jak hluboké city ke mně Tom chová a v jakých mezích mi ustoupí.“ Mitsuki nad tím jen mávla rukou. „Temný Pán je do tebe beznadějně zamilovaný a složí ti k nohám celý svět! Kolikrát ti to mám opakovat? A ustoupí ti. V tomto myslím ano. Nechceš přece po něm aby skončil válku. Jen propustit jednoho člověka. A tak šikovně aby si ten člověk myslel, že to dokázal sám.“ Políbila chlapce na čelo na znamení díků a vstala.

 

Čokoláda v ní zmizela a Lucius nebo Harry nevěděli ani kdy.

 

Mitsuki vstala od stolu a už byla u dveří, když se otočila na ty dva zamilované čaroděje. Jen škoda, že jeden byl zamilovaný do Temného Pána a druhý do milence Temného Pána. „Jak jsem řekla. Voldemort se tady objeví co by nevidět. Luciusi, já bych bejt tebou tak bych Harryho odsut dostala. Smrtijedi nevědí, že je tady a vůbec, že je na straně zla. Můžou mu něco provést a to nejhorší na konec, že. Přivedou sem toho Pošuka nebo jak se jmenuje. Je možnost, že mu sebrali to oko ale má ještě druhé... A jestli se Brumbálovi teď donese, že v tomhle hradě má jak své pomocníčky ale také svého zlatého chlapce tak nechci být v tvojí kůži Luciusi...“ S tím se otočila se a zmizela za zavřenými dveřmi.

 

Lucius chvíli koukal na zavřené dveře než mu došlo co mu Mistsuki sdělila. Zabloudil pohledem na chlapce, který překvapivě už stál na nohou a protahoval se. Luciusovi při tom pohledu zajiskřili oči a pocítil mírný tlak v kalhotách. Prohrábl si rukou nervózně vlasy. Ještě ani né půl hodinka a bude u sebe v komnatách a Harryho u sebe jen v myšlenkách. Vstal také a pokynul objektu své touhy aby šla za ním. Došel k velké tapiserii, na které byl vyobrazen lov. Postavy na koních i zvířata se samozřejmě hýbali.

 

Lucius odtrhl na okraji tapiserii a tam byli dveře. Jednoduché dřevěné. Dokonalé ke schování za tisíciletou tapiserii. Lucius pustil Harryho první a právě, když chtěl vejít za nim tak se obrovské dveře od jídelny otevřeli a tam stál lord Voldemort a za sebou hordu smrtijedů.

 

Lucius se šíleně vyděsil, jakoby ho přistihli při něčem zakázaném. Také, že ano. Ty myšlenky, které se týkali jedné jediné osoby. Zavřel dveře a tím Harryho nechal v druhém pokoji samotného.

 

Rychle urovnal tapiserii a poodstoupil od ní. Naštěstí se smrtijedi dobře bavili a jejich pán též. Zaplať Pán Bůh! Pomyslel si Lucius a vykročil ke svému pánovi. „Můj pane. Tak brzo?“ Otázal se a snažil se aby mu pohled nejezdil k zakrytým dveřím za tapiserií. „Lov se vydařil Luciusi!“ Řekl rozjařeně Temný Pán a sedl si ke stolu (do čela samozřejmě) a mávnutím ruky dal pokyn aby se smrtijedi usadili také. Všechny místa kromě tří byla obsazena.

 

Jedno místo po Voldemortově pravici, levici a poslední vedle Severuse. Lucius na těmi dvěma místy jen povytáhl obočí. Mitsuki s nimi přece nikdy nejí a...

 

Najednou si uvědomil. Temný Pán se nemohl rozhodnout jestli bude Harry jen jeho partner a milenec (levá ať je to od srdce) a nebo taky mu bude zasahovat do vlády (pravá). A tak raději nechal obě místa volná ať si rozhodne sám Harry.

 

Kolem smrtijedů a jejich pána se začali motat skřítci a podávat oběd (nejdříve prostřeli a dali ubrus). Smrtijedi se rozkecali a Temný Pán se zarazil uprostřed komandování skřítků. Vždyť přikázal Luciusovi aby hlídal Harryho.... Rychle pokynul své pravé ruce aby přišla blíž. Lucius bez rozmyslu vykonal. „On je...“ „Za tapiserií můj pane. Stačil jsem ho schovat ale ne vydat se za ním.“ Odpověděl na nedokončenou otázku. Voldemort kývl a řekl smrtijedovi. „Jdi hned za ním a ať na mě počká v našem pokoji asi za 5 hodin se za nim vydám. Dokud neuplyne těch 5 hodin může si dělat co bude chtít ale ty půjdeš za ním.“ Lucius kývl uklonil se a vydal se k tapiserii, odkryl ji a otevřel dveře.

 

Poslední co viděl bylo jak skřítci rozdávají jídlo a Bella se nakláněla k Temnému Pánovi. Když Lucius zavřel dveře a otočil se čelem k místnosti uviděl jako první Harryho, který seděl v křesle, kolena u brady a koukal teď již na Luciuse.

 

Když smrtijed vešel tak Harry vstal a otázal se. „Nepůjdeme do knihovny?“ Lucius kývl a vyrazili chodbou do překrásné a staré knihovny.

 

O 5 hodin později

 

Harry seděl na své postely a četl si knížku o kouzelných zvířatech. Byl tak začtený až přeslechl jak se dveře zlehka otevřeli a dovnitř věšela jeho láska. Ta se potichu vkradla a objela chlapce kolem pasu a dal mu polibek na krk. Harry se zavrtěl a otočil se na Toma.

 

Najednou mu do nosu praštila pach vína a ještě nějakého alkoholu. Vyskočil z postele a Voldemort nad tím rychlím pohybem ztratil rovnováhu. Ale když se opřel o pelest tak i vstal. Sice vrávoravě ale vstal.

 

„Ty jsi opilí!“ Vykřikl rozhořčeně Harry. „Mno... Možná trošku.“ Lehce připustil Temný Pán a doklopýtal ke svému milenci a pokusil se ho políbit.

 

Harry byl ale tak svým milencem znechucený, že mu vrazil facku až to Voldemortem zacloumalo. „Miluji tě z celého srdce, ale že se vrátíš do našeho pokoje opilí. Promiň ale nechci mít něco s někým kdo se chová jako prase!!!“

Skončil a tím třískl dveřmi.

 

 

(Teď bych to měla skončit, že? Alé. Ještě né.... XD )

 

Voldemort zůstal uprostřed pokoje a pravou ruku měl na tváři, kterou měl jako v ohni.

Povzdechl si.

 

Svému andílku složí k nohám celý svět ale vypadá, že si nejdříve musí lehnout a vyspat se a pak se omlouvat Harrymu.

 

O 3 hodiny později

Harry se vplížil do pokoje, který sdílel společně s Voldemortem.

 

Ten seděl na postely a měl hlavu v dlaních a tiše sténal. Chlapec se tiše připlížil ke své lásce a lehce ho pohladil po vlasech.

 

Ten ihned zvedl hlavu a už se chtěl omlouvat ale Harrymu mu položil ukazováček přes rty a utišil ho. „je mi to líto, že jsem se tak choval. Neměl jsem právo a podívej co pro tebe mám.“ Řekl chlapec a ukázal Temnému Pánovi malou lahvičku. Byl v něm protikocovinový lektvar.

 

Když vypochodoval z pokoje tak potkal Mitsuki. Vili si u ní srdce a ta mu dala tenhle úžasný lektvar.

 

Otevřel lahvičku a nabídl mu ji a Temný Pán si jí vzal a vypil najednou. Ihned se po jeho tváři vytvořil spokojený výraz a podíval se na Harryho, který pořád stál vedle postele. Usmál se a stáhl si svého andílka na klín.

 

Ten se zasmál zvonivým smíchem, který si Temný Pán zamiloval. Lehce andílka políbil na čelo a poté na rty.

 

„Složím...“ Nedokončil, protože ho Harry políbil na rty. „Já vím. Složím ti k nohám celý svět.“ Voldemort se usmál. „Mám otázku. Tedy spíš prosbu...“ Harry naklonil hlavu na stranu a snažil se zformulovat otázku, kterou měl vyřídit od Mitsuki. Voldemort se usmál. „Splním ti každé přání.“ Harry pokýval hlavou a nakonec po vyřkl: „ Mohl by jsi nějak nenápadně propustil Remuse Lupina? Prosím! Moc! Ale hlavně nějak nenápadně!“ Prosil Voldemorta a přitiskl se k němu blíž. Ten si povzdechl. „Tvé přání je mi rozkazem. A víš. Že tě miluji?“ Otázal se a také odpověděl na otázku a vášnivě ho políbil. Jen oba netušili co se vlastně děje od dvě patra níž.

 

 

~

KONEC 17. KAPITOLY!

Další kapitola bude za....hm... 17. komentářů XD

Doufám, že se kapitolka líbila a chcete další.

Poslední komentáře
24.07.2009 19:08:39: koukám, že máš hodně v oblibě usekávat kapitoly! ty jsi jako já! XD ale krása, jen mě mrzí že na dal...
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo