Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

16. Kapitola: Pokušení na dosah

Lucius provádí Harryho po hradě Salazara a přitom si snaží namluvit, že to vzrušení není z přítomnosti mladého oblíbence Temného Pána ale úplně z něčeho jiného. Není třeba dodávat, že si to namlouvá úplně zbytečně. Jak se říká Luciusi. Co mít nemůžeš nejvíc chceš. A myslím, že u tebe to platí dvojnásob.

16. Kapitola:  Pokušení na dosah

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Jakmile vyšli z pokoje a vyrazili dlouhou chodbou kde bylo jen poskromnu oken, tudíž tíživé šero uvědomil si Lucius, že andílek vládce Zla není k zahození ani ze zadu. Harry, totiž šel asi dva kroky před ním a zastavoval se jen aby se vždy na něco Luciuse zeptal. Takže. Pohled zezadu na zadek milence Temného Pána byl úchvatný. Ruce, které  měl spojené za zády to jen dokreslovali. Luciusovi se z toho pohledu zatočila mírně hlava. Lehce se musel opřít o zeď. Není třeba dodávat, že se Harry ihned otočil za zvukem trhavého nádechu a výdechu. Otočil se tak prudce, že za ním nádherné vlasy zavláli a to moc Luciusovi nepomohlo. Smaragdy plné obav se na něj zahleděli a postava k nim náležící byla hned u něj. Anižby si Lucius uvědomil už měl na čele ruku, kterou chlapec kontroloval jestli jeho opatrovník nemá teplotu. „Jsi si jistý, Luciusi, že ti opravdu nic není? Jsou hrozně bledý ale horečku nemáš. Já klidně počkám s prohlídkou hradu do té doby dokud se neuzdravíš.“ Pronesl starostlivě mladý čaroděj a dál si Luciuse měřil pohledem plných obav. Lucius si znovu připomněl, že se na mladého Pottera nesmí vrhnout jako na kohokoliv jiného. No nebyla tohle ironie?! Jediný po kom Lucius toužil byl nedostižný! Narcisu si musel vzít jen proto aby mu dala (nejlépe hned napoprvé) syna alias dědice. Potom byla pro něj jen hračkou a na oko věrnou manželkou. Oba měli milenců, že kdyby je měli spočítat obě ruce by jim nestačili... Na veřejnosti byli dokonalý párem a v soukromém životě dokonalým nevěrným párem. Narcisa (stejně jako on sám) měli na koho si ukázali. A teď? K čemu mu je proslulý Malfoyovský šarm? Dokonalé svádění? Úžasná postava nad kterou slintá nejedna žena, dívka, muž či chlapec? Na nic. Protože jediný objev, jediný člověk, který v něm zažehl takovou touhu, že ji nedovede popsat je milence Temného Pána! A nejen to. Vypadá to, že ten chlapec Voldemorta miluje! Och Bože! Co jsem komu udělal! Posteskl si Lucius. Zvedl oči k chlapci, který byl až nebezpečně blízko. Ale jak mu to sdělit? Najednou mu myslí svitla myšlenka. Myšlenka, která by mohla alespoň na chvíli zachránit situaci. „Opravdu se necítím moc dobře....“ A snažím se ignorovat to vzrušení, které ve mě vyvoláváš! Dodá sám pro sebe v duchu. „A tak by jsme mohli jít do jídelny. Co ty na to?“ Optal se a díval se na chlapcův výraz. Ten se projasnil jako obloha po dešti. „Rád. Mitsuki mě tam chtěla vzít ale nějak....nás něco zdrželo.“ Nedodá co. To si Lucius musí domyslet sám nebo nedomyslet. Lucius raději nedomyslí. Nechce. Nemá zájem. Teď je jen on a tenhle půvobný chlapec....a Temný Pán rozzuřený na maximum s hordou poslušných smrtijedů. Dodá v duchu. „Takže tudy.“ Ukáže na konec chodby. Projdou jí a zahnou za roh...další roh...po schodech dolů....po kamenné dlažbě, na které si chlapec všiml podivný ornamentů – asi runy – a hadů. Najednou jsou před nimi obrovské železné dveře.  Vypadají spíš jako venkovní než jako dveře do jídelny. Harry se s otázkou jak v očích tak na jazyku obrátí na Luciuse. Ten se na něj usměje a odpoví na nevyřčenou otázku. „Jsou to dveře do ... no...eee...jak Vám to vysvětlit? No prostě tyhle dveře vedou do jídelny,  ubikací, vnitřní zahrady tam je taky terasa z jídelny, když je teplo a Temný Pán chce být na čerstvé vzduchu, skleník a tudy...“ Otočí se na druhou stranu, takže koukají na další bránu tentokrát daleko mohutnější a pobytou obrovskými závorami, páčkami a vším dalším zabezpečovacím zařízením. „ To jsou dveře ven. Kdyby ste tam chtěl je to složité se těmi dveřmi dostat ven. Raději používáme krby, které jsou taky zaheslované. Přemístit oddut ze dá jen ze dvou míst, které jsou pečlivě hlídané a do druhé místnosti se jen tak někdo nedostane. První. Je trůnní sál. Tam jsou pořád smrtijedi ale musíme se ohlásit, než se přemístíme. Druhé...“ Lucius se ušklíbne ale pokračuje. „Je pracovna samotného Pána Zla. Musím přiznat, že ještě neznám smrtijeda, který dostal povolení aby se rovnou tam mohl přemístit. Nikdo přesně neví kam se člověk, nebo někdo jiný přemístí. Jediný kdo toho místa využívají je jen Temný Pán a akki*. I když akki se může přemístit odkudkoliv. Už dlouho uvažujeme s ostatními jestli se vůbec přemísťuje...“  Zauvažoval Lucius. „Akki?“ Optá se zvědavě Harry. Lucius se na něj překvapeně podíval. „Ano akki. Tak Mitsuki říkáme. Prý ji mohou jménem oslovovat jen tomu komu to dovolí. Patří mezině Temný Pán = zachránil jí, Severus = jí totiž baví lektvary a černá magie a já, protože, když jsou všichni pryč tak jsem tu jediný ‚normální‘ člověk a jsem pravá ruka lorda Voldemorta. A jak vidím ty mezi ně taky už patříš.“ Dodal na vysvětlenou a znovu se otočil na velké dveře, před kterými stáli. Naklonil se k nim a dal na ně ruku. Harry povytáhl obočí. Dveře se otevřeli a Lucius se usmál. „Je několik možností jak se dostat dovnitř. Vlastně je jich nekonečně mnoho ale zrovna dnes je to tenhle. Zabezpečení pro vstup se mění každé 3 hodiny. Jednoduché a prosté zařízení ale mnohokrát v dějinám zachránilo obyvatelům tohoto hradu život. Nikdo se sem nedostane bez hesla a bez vědomostí.“ Vysvětlil blonďatý čaroděj a vešel dovnitř. Chlapec vešel dovnitř a vydechl. To že mi vždy do hlavy vtloukali, že temná strana je hnusná, celá zabalená do pavučin a prorostlá temnou. Když teď vešel na dvůr hradu vydechl částečně s úlevou a také nadšením. Jestli dvůr je tak velký tak je asi velký hrad.... Byl daleko věčí než dvůr v Bradavicích! Dvůr byl dlážděný nádhernými mramorovými dlaždičkami. Po obvodu zdí hradu bylo několik laviček, na který nikdo neseděl. Uprostřed dvoru byl obrovský sekvoj.  Sekvoj byl obstaven bílým mramorem, z kterého byla podlaha (taková ohrádka kolem, ju pozn.aut.). Celé místo bylo prosluněné a stěny hradu na něj hleděli z výšky s temným nádechem a jemně mu z nich přejížděl mráz po zádech. Až teď si uvědomoval, že smrtijedi jsou taky lidi. A ne lidi, kteří milují vraždění (no...možná trochu) ale kteří chtějí žít také normálně a někde mít klid a alespoň malý pocit bezpečí. A to jim zaručovala (podle strany dobra) to nejnebezpečnější místo na Zemi. Hrad Salazara Zmijozela...tedy...vlastně teď hrad lorda Voldemorta temného černokněžníka a člověka, do kterého je zamilovaný. To je šílené! Pomyslel si a obrátil se na Luciuse. Ten si sedl na nejbližší lavičku a zasněně ho pozoroval. Popošel k němu a Lucius se vrátil do reality. Vstal a pokynul rukou k jedněm dveřím blízko té lavičky, na které seděl. Byli nádherné. Jako vše tady... Oboukřídlé, prosklené a velké asi 2 metry. Za nimi byl vidět dlouhý stůl se židlemi podél.  Lucius otevřel a galatně nechal Harryho projít první. V jídelně nikdo nebyl. Než stačil chlapec položit další otázku odpověděl Lucius. „Nikdo tu není, protože jsou všichni na misích.“ Harry pokýval hlavou, že rozumí a přešel blíže ke stolu. „Kam si mám sednout?“ Optal se a sledoval Luciuse. Ten se usmál. „Kam chceš.“ Chlapec kývl a usadil se na židli, na kterou stál. Byla uprostřed... „A co bys sis dal?“ Naklonil se přes okraj židle, jak to často dělával, když pomáhal Temnému Pánovi. Mladý čaroděj k němu zvedl oči. Zářící oči. Lucius polkl. Den a půl mu stačí na to aby si dokázal, že s přítomnosti andílka Pána Zla nedokáže vyjít bez pořádné nadrženosti a permanentního stavu vzrušení. „Něco sladkého se šlehačkou!“ Blonďatý čaroděj zaúpí. Tak to bude něco! Ihned se před Harrym objevil skřítek a na tácu měl...obrovský zmrzlinový pohár se šlehačkou, čokoládovou polevou a posypaný vlašskými oříšky. Chlapec – anižby si uvědomil – pokyne rukou smrtijedovi aby se sednul naproti němu. Ten pozvedl obočí ale učinil jak jeho ‚chráněnec‘ káže. Musel přelézt stůl (což se na Malfoye nesluší) a konečně se mohl usadit na židli naproti němu. Obrázek, který uviděl ho nadchl. Harry si z nějakého nevysvětlitelného důvodu dokázal umazat pusu od čokolády a šlehačky a prsty na pravé ruce, které si od těch dvou olizoval... Lucius cítil jak jeho pohlaví nabírá v kalhotách věčí rozměry, každým nejen okamžikem ale také dalším prstem, který chlapec olízl. Nevydrží to! Ne.... Pomalu se k chlapci naklonil a pravou rukou mu zvedl bradu. Chlapec se na něj zmateně podíval a Lucius vstal. Pomalu se začal naklánět.... Najednou se rozletěli dveře. Nečekaně. Kdo mohl přijít do hradu lorda Voldemorta, naprosto nepozván a neočekáván? No kdo asi... (ano, správně. Dám vám nápovědy) Jsou v hradu lorda Voldemorta, v jeho síni, za jeho stolem a jeho milencem se skoro oblizuje.... No samozřejmě, že to byla jediná osoba, ketrá přicházela v úvahu. A ta teď na ně koukala jak na zjevení a chystala se k velmi peprné nadávce.... Ach... To mi přijde draho... To bylo poslední co Luciuse souvislého napadlo. 

 

 

 

 

 

~

 

 

KONEC 16. KAPITOLY!

 

 

 

  

* Akki. Japonsky démon, evil spirit devil. Pokračo bude až napíšete 16 komntářů XD Doufám, že se líbilo.  

 

 

Poslední komentáře
24.07.2009 12:28:32: aaa chudinka lucius XD toho týpka mám upřímně ráda, no sem zvědavá co s ním Voldy provede XDD...
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo