Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

15. Kapitola: Smír mezi námi 2/2

Harry a Voldemort vědí na čem spolu jsou. Mitsuki odjíždí pryč na chůzku se svým synem. Lucius přichází na scénu a pomalu se poddává kouzlu Harryho. Voldemort odjíždí, takže tím pádem Harryho ochranou poručil Luciusovi. Jen kdyby Lucius nepropadl (stejně jako Voldemort) kouzlu mladého milence Temného Pána....
2/2

 

Další nádech, tentokrát z obou stran. Harrymu přes rty přeběhl malý úsměv a pak zvážněl.

 

„Takže jak víš tak jsem se rozhodl, kterou stranu mám raději, v oblibě nebo jak tomu chceš říkat.“ Voldemort ještě zbystřil svou pozornost.

 

„Rozhodl jsem se pro stranu, která je ve mě. Kde mám něco co nikde jinde nemám. Strana, která není zrovna podle mích měřítek jednoduchá a jednostranná. Ale doufám, že se ‚neutopím‘ v názorech té strany a né vždy budu dělat to co po mě budou chtít.“ Dlouhý a složitý monolog ale vidět jak se tvář Pána Zla projasňuje jak si pomalu uvědomoval co mu řekl, bylo nezapomenutelné.

 

„Takže to znamená...“ Nedořekl, protože mu chlapec položil ukazováček na rty aby ho umlčel.

 

„Takže to znamená, že je mezi námi smír...“ Dopověděl za něj chlapec a sundal svůj ukazováček ze rtů Pána Zla. Vzápětí byl uvězněn ve vášnivém polibku. Polibek byl žhaví ale zároveň milující a plný něhy...

 

Jen dosvěcoval, že se rozhodoval správně.  

 

„Složím ti k nohám celý svět!“ Vykřikl rozjařeně Temný Pán a začal líbat svého andílka na krk. Harry se jen usmál a víc nastavil svoje hrdlo...

 

Mírné zaklepání na dveře je vyrušilo ze šťastného opojení.

 

Voldemort tušil kdo to může být tak beze všeho si nechal Harryho v náručí a dál ho hladil po vlasech.

 

Dovnitř vkročila jako kolikrát předtím Mitsuki. Byla na ní jen jediná změna. Jiné oblečení. Drdol si nechala. Protentokrát zvolila kalhoty a košili. Oboje v červeném a na pravé nohavici měla vyšitého černého draka. Buď se to Harrymu zdálo nebo se drak doopravdy trochu pohnul... Z pod okrajů nohavic čouhali vysoké černé kozačky s vysokým podpatkem. Zapínání košile nebo co to bylo, bylo šito na stranu. Působila celkem divokým dojmem. Tomu také dopomáhali oči, které jí blýskali ještě o něco více než normálně. Meč měla pověšený u boku.

 

Zdálo, se že někam pospíchá. Také, že ano. Než se Voldemort nebo Harry na něco stihli zeptat odpověděla jim sama: „Jdu na...eee...důležitou...eee...schůzku s Gabrielem. Má problém.“ Lehce se zakoktávala jakoby nevěděla jak to má říct. Když viděla Harryho nechápaví výraz obratně mu vysvětlila: „Gabriel (Jikatu)*  je můj mladší syn a můj starší je Max (Rinkana)*. A nekoukej se tak na mě! Tohle je moje podoba v které se cítím dobře! Ne podoba jak skutečně vypadám!“ Okamžitě reagovala na chlapcův překvapený obličej. „Takže já se loučim a vrátím se za...den nebo dva. Pá-á!“ S tim najednou zmizela tím svím podivný způsobem.

 

Harry s povytaženým obočím zahleděl na Temného Pána, který ho měl pořád v náručí. Ten se jen usmál a pohladil ho po vlasech. „Některé věci prostě musí ukázat sám majitel. Teď je to kupříkladu Mitsu...“ Vysvětlil Temný Pán ale pak se začal zajímat o chlapcův krk.  Harry zavzdychal. Ale pak si uvědomil, že tu jsou ještě věci na dořešení a to nepočká.

 

„Eh...Tome.“ Lehce ho od sebe odstrčí ale ne tak moc aby se přestali objímat. Temný Pán si povzdechne ale „poslušně“ čeká na to co mu jeho andílek chce zdělit.

 

„Tím, že jsem si vybral tebe nám vyvstává problém. A né jeden. Je jich víc ale nejaktuálnější jsou dva. První“ Zdvihne jeden prst. „Je ten kam budu chodit do školy. Dobře oba víme, že do Bradavic se vrátit nemůžu. Brumbál by mě spolu s ostatními buď využili proti tobě nebo ukamenovali.“ Temný Pán přikývl. Moc dobře o tom věděl a měl čas si to promyslet, když byl Harry v bezvědomí. „Vím. O tom jsem přemýšlel a mám vyřešené. Teď ten druhý problém?“ Harry naklonil hlavu jakoby přemýšlel a Voldemort si musel připustit, že tak vypadá nesmírně roztomile. Znovu pocítil touhu ho se vší vášnivostí, kterou v něm probouzel políbit. Už se nakláněl nad ty svůdné rty, když je vyrušilo další zaklepání.

 

Temný Pán si povzdech. Tak. Teď končí ty chvíle, které chceme aby nikdy neskončily...

 

S vyzváním, aby dotyčný vstoupil dál se mezi dveřmi objevil jeho druhý nejvěrnější smrtijed. Tedy... Né druhý v pořadníku oblíbenosti ale v pořádníku početním. Byl totiž Severus a právě teď stojící ve dveřích Lucius. Byl oblečený v ‚normálním‘ oblečení. Černé sako, které mu sahalo někam pod zadek, kalhoty stejné barvy a košile temně zelená. Na tváři lehce rozpočitý výraz. Vždyť právě ‚nachytal‘ svého Pána s okouzlujícím chlapcem v postely. Celkovým dojmem vypadal elegantně. Přesně takhle měl vypadat společník pro milence Temného Pána.

 

Voldemort se obrátil na Harryho. Ten si prohlížel Malfoye kapku zvědavým a trochu nevyspitatelným pohledem.

 

„Harry.“ Oslovil jemně Pán Zla svého andílka a přitom mu nadzvedl bradu tak aby se dívali navzájem do očí. „Na nějaký čas je neuvidíme...“ Už teď ho zraňoval pohled těch smaragdových očí. „A já nechci aby si tu byl sám, když Mitsuko odjela. Bude tě....“ Temný Pán se zarazil nad vhodnou formulací nového Luciusova postu. „doprovázet a radit a takové věci, Lucius. Je to můj nejlepší smrtijed, kterého mám a já chci aby jsi byl v maximálním bezpečí, víš? Nechci teď o tebe přijít. Ne teď kdy jsem získal tvou náklonnost, duši i srdce.“  Lehce ho políbil na čelo a zvedl se. Otočil se k Luciusovi a tichým hlasem mu zdělil: „Pokud se mu něco stane...Byť jen zadřená tříska budeš nemilosrdně potrestán, rozumíš?“ Lucius se zmohl jen na kývnutí.

 

Místo Temného Pána vnímal Harryho.

 

Ten se zrovna protahoval a hrabal se z peřin. Vypadal naprosto úžasně. Dlouhé vlasy měl mírně rozhárané.

 

Konečně začal rozumět vládci Zla. Opravdu to byl anděl. Ale pak si Lucius uvědomil, že v něm bude také temná stránky, když je teď na straně zla.

 

Tedy.

 

Strana zla. On se rozhodl být s Temný Pánem a né se stranou zla. Dalo by se taky říct ďábel v andělím těle. Vlk v rouše beránčím... Jak jinak by byl schopen upoutat nejen pozornost ale také srdce Pána Zla za tak krátkou chvilku? Na tuto otázku znal odpověď jen Pán všeho Zla a toho se ptát Lucius zrovna nechtěl.

 

Voldemort se znovu otočil na svého andílka a mávnul na něj hůlkou. V tu chvíli byl chlapec oblečený do normálního černého trička – která až hříšně obepínalo svaly na mladém těle – a černých pohodlných kalhot. Chlapec si ještě svázal vlasy gumičkou a s úsměvem plný díku obdaroval Voldemorta. Ten ho naposledy políbil do vlasů a už zmizel neznámo kam a neznámo s kým zrovna plenit, ničit nebo dělat jiné aktivity a obyčeje na stranu zla.

 

Lucius pozoroval ostražitě mladého chlapce. Ten se na luciuse usmál. „Co hodláte dělat?“ Optal se mladý chlapec a pozoroval Malfoye nevinným pohledem. Lucius si byl jistý, že tak nevinný pohled nevykouzlí ani to nejlepší zaklínadlo, lektvar nebo dětská tvářička bez hříchu a poskvrny.

 

„No já nevím. Co by ste tu chtěl vidět?“ Položil též otázku a zatajil se mu dech, když pozoroval jak si chlapec hryže ret jak usilovně promýšlel cože by to tu chtěl vidět... Najednou se mu oči vítězoslavně rozjasní a zatřpytí. Lucius se přiměje nadechnout. Sice roztřeseně ale nadechnout...

 

„Co kdyby jsme to vzali od shora dolů?“ Optal se s jiskřičkami v očích a Lucius se přistihl, že by neputoval po chladném hradě ale prozkoumával by od shora dolů něco zajímavějšího a určitě záživnějšího. Třeba tělo svého ‚svěřence‘.

 

Ani si nevšiml kdy se Harry ocitl před ním a mává mu rukou před obličejem. „Je Vám něco pane Malfoy?“ Otázka byla položena ve starostlivém duchu.

 

Lucius už už chtěl  říct, že za jeho stav může jen on ale udržel se a odpověděl správně, v mezích zákona, estetiky a svých kompetencích. „Dobře. Projdeme hrad jak si přejete. A prosím. Říkejte mi Lucius.“ Z nepochopitelných důvodů mu vytanulo na mysl, že se nechodí aby když budou spolu v postely ho oslovoval příjmením... Když si uvědomil nad čím přemýšlí měl chuť se něčím tvrdým uhodit nebo alespoň si vrazit facku. Pane. Bože... Kam to spěje... Je v jeho přítomnosti ani né půl hodiny a už ho napadají takové myšlenky...

 

Chlapec přikývl a na oplátku mu navrhl: „A mě říkejte Harry. Aby to bylo vyrovnané...Luciusi.“

 

Oslovenému se málem podlomila kolena, když uslyšel své jméno z těch úžasných rtů. 

 

No to bude zajímavé jak těch několik dní vydržím ovládat. Pomyslel si Lucius a nechal se odtáhnout z pokoje na prohlídku hradu.

 

Snad ho nevtlačí do jednoho z výklenků, pokojů a nebo jí místnosti hradu....

 

Konec 15. Kapitoly!

 

Takže. Další kapitola bude za 15. komentářů takže vám zbývají jen 2 ^^.

 

* Gabriel se japonsky jmenuje Jikatu, kdyby ste se s v tom opravdu rejpali tak je to zkratka Gab a stejně tak Max (Rinkana).

 

 

 

 

Poslední komentáře
24.07.2009 12:13:01: jéé lucius na scéně! XDDD jááj, já se dneska fakt asi nenajím! XD
29.10.2007 16:03:16: Konečně jsm se dokopala a dalo to i sem. smiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo