Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

12. Kapitola: Nezvaní hosté

Vše krásné není věčné... Host do domu, bůh do domu? V tomto případě nikoliv.
12. Kapitola: Nezvaní hosté

 

 

Svoje krásné bílé vlasy měla na čele slepené potem. Asi celou cestu sem běžela a ještě hledala někde jinde.

 

Pán Zla si ji změřil od hlavy až k patě něž se zeptal: „Co se děje?“ Zeptal se klidně a jemně sevřel Harryho ruku, kterou měl pořád ve své.

 

Mitsuki se nadechla ale pořád se dechem nestačila a tak se předklonila a zhluboka dýchala. Mezi hlasitými nádechy začala vysvětlovat. „Po tom co jste oděšli tak jsme se Severusem dosnídaly a najednou se to stalo.“ Narovnala se a rozhodila rukama. „Přišli krbem! Bez ohlášení nebo čehokoliv jiného! Najednou se ti....eh...lidi vynořili uprostřed přijímacího sálu a s nimi ten důchodce (pozn.aut. Nemohla jsem si odpustit XD )! Začali po nás metat kouzla a najednou se rozprchli po celým hrádku! Jako potkani! A ten nechutnej důchotce se usadil do křesla se slovy: Mohu dostat trochu čaje?“ Mitsuki před jejich očima pěnila a oni pořád nevěděli o co jde. „Přitom si zavolal Severuse ať jde k němu. Najednou se ti lidi - asi doprovod toho stařečka – vrátili, že jim nejdou otevřít dveře do horních pater! Pochopitelně! Co čekali?!“ Mitsuki byla bez sebe vzteky a divoce rozhazovala rukama. „Pak se ten páprda konečně probudil ze snu al á já jsem tu králem a konečně se představil a tu svoji bandu taky!“ Mistsuki skoro nepopadala dech. „Jsem Albus Brumbál a hledám Harryho Jamse Pottera. Tohle (ukázal na lidi) je Fénixův řád a... Nenechala jsem ho ani domluvit a spěchala jsem za vámi Pane! Hledala jsem vás všude ale nakonec jsem našla.“ Skončila Mitsuki a vyčerpaně a složila se na lavičku v altánu.

 

Harry se podíval na Pána Zla, co že budou dělat.

 

Pán všeho zla měl přivřené oči a Harry vyděl jak postupně nabírají červenou barvu. Krvavě červenou. Chlapec od něj s hrůzou ucukl. Tohle bylo peklo, které bylo v jeho lásce. A teď se zjevně probudilo.

 

Nebelvír najednou ucítil ruce, kterého ze zadu objali. Otočil se a s povytaženým obořčím se podíval na Mitsuki. Tak už stála a červené oči ji žhnuly podobně jako Voldemortovi, bílé vlasy měla volně a tak jí poletovali kolem obličeje. Vypadala jako mýtická bytost. Dnes prozměnu měla bílé krajkové šatičky, které byli dlouhé po kolena. Vysoké, též bílé boty, byli šněrovací a dosahovali dobrostřed stehen.

 

„Pst!“ Sykla naléhavě a ještě pevněji ho sevřela kolem pasu. Rukávy měla dlouhé. Objímala chlapce kolem boků a společně pozorovali co se děje s vládcem všeho zla.

 

Oči měl už rudé jako krev a něco v jeho tváři se změnilo...

 

Jakoby...

 

Jakoby ten muž, se kterým před chvíli chlapec seděl na zemi zmizel. Přestal být.

 

Temný Pán se na ně otočil.

 

Teď již rudé oči mu žhnuly něčím co Harry nedokázal k ničemu přirovnat.

 

Temný Pán k nim udělal krok, Mitsukiho pustila a přistrčila blíž k Lordovi. Ten ho chytil do náručí a vášnivě se mu přisál na rty. Harry zalapal po dechu ale to byl vtažen do milostné hry jejich jazyků. Když skončili, oba udýchaní, řekl Voldemort: „Nikomu tě nechci dát. Nikdy. Jseš můj a tak to také zůstane.“ Chlapec už, už chtěl namítnout, že není hračka se kterou si může pohrát a hodit do kouta, když mu něco došlo. Otočil se na svého milovaného a zeptal se: „ A nebude to Brumbálovi divné, že nejdu s nimi, i když mě nechceš pustit?“ Temný Pán se zamyslel a dřív než vymyslel odpověď tak s ní přišla Mitsuki. „Pane. Můžetě tomu senilnímu stařečkovi říct, že Harryho Pottera vězníte a máte ho jako vězně. To by nemuselo být podezřelé. Vždyť předtím jste stáli proti sobě. Co takhle hrát to dál a bude.“ A otočila se k nim. Harry pokrčil rameny a přitulil se k Temnému Pánovi. Ten si zamyšleně opřel bradu a chlapcovu hlavu a dál svého andílka svíral kolem pasu.

 

Najednou se od hrádku ozvala hrozná rána jako z děla. A nebyli daleko od pravdy. Všichni tři vyšli ven z altánu a podívali se směr hrádek. Z jednoho okna se šíleně čoudilo.

 

Mitsuki zavřela oči a jakoby přemýšlela co jí udělalo. Najednou sebou trhla a začala běžet směrem k  La Fangiku. Harry už chtěl za ní zavolat, proč tam běží, když Mitsuki přes půl trávníku na ně začala kříčet: „Ty tupci, tupí a trollové za***** spustili ty děla co máme v hale.“ A dál se úprkem řítila k hrádku. Na to, že dnes už běžela měla rychlost slušnou.

 

Chlapec se chtěl vydat za ní, ale když si ho přitáhl Tom do náruče tak nikam nemohl. Temný Pán mu zašeptal do ucha: „My musíme teď pryč. Aby nás nechytili. A hlavně tebe,“ vzal si chlapcovu tvář do dlaní. „hlavně aby tebe nepodezřívali, že máš se mnou něco společného víc než nepřátelství. Odsoudili by tě. A to já nechci.“ Harry sklonil hlavu a podíval se na špičky svých bot. „Máš pravdu.“ Připustil ale pak si na něco vzpoměl. „Ale co Neji?! Nemůžu ho tady nechat!“ A snažil se vytrhnout z objetí. Temný Pán ho však držel pevně.

 

„Ten se o sebe dokáže postarat.“ Šeptal mu horoucně do nastaveného ouška zatímco mu bránil utéct. „Našel tě zde., Najde tě jinde.“ Harry se přestal zmítat ale byla to slabá útěcha. Nerad Nejiho nechával sám.

 

Povzdechl si a zadíval se do tváře své lásky. „A co hodláš dělat?“ Zeptal se a odevzdaně se na něj podíval.

 

Voldemort jen pokrčil rameny ale rudé oči prozrazovaly, že bych chtěl zaútočit a ukázat těm lidem, kteří měli tu drzost mu přerušit „námluvi“ co je naštvat Lorda Voldemorta.

 

„Musíš se odut dostat. To je hlavní. Pak vymyslíme zbytek, ano?“ Chlapec zavrtěl hlavou. „Bez tebe nikam nejdou!“ Protestoval a ještě více se přitiskl k Temnému Pánovi.

 

Ten si rezignovaně povzdechl.

 

„Tak dobře. Utečeme spolu.“ Harry mu věnoval úsměv ale Temný Pán přemýšlel jestli udělal dobře. Když budou dva. Snáze je chytí ale kdyby šel každý sám... Ale to už dostal motýlí polibek na rty. Tlumeně zasténal.

 

Nebýt to Harry tak by ho měl už dávno v postely. Ale nedokázal tomu sladkému stvoření byť je zničit jediný vlásek. Tak si alespoň vynutil přístup k těm úžasným rtům. Nikdy se jich nenabaží.

 

„Tak poť!“ Zašeptal horoucně Voldemort a začal chlapce táhnout do lesa, který byl nedaleko. Nakonec do něj doběhli a z hrádku se ozval další dělový výbuch.

 

Mitsuki se snaží ale asi to zastavit zatím nedokáže. Harry se otočil za Voldemortem. Narazil do něj. Když se ho chtěl zeptat, proč stojí strnul úplně stejně jako Tom. Před nimi nestál nikdo jiný než Albus Brumbál al á senilní důchodce jako ho nazvala Mitsuki.

 

Stál před nimi ve svém modrém dlouhém modrém plášti a v pravé ruce dřímal hůlku. Na hlavě špičatý klobouk. Bílé vousy i vlasy měl učesané a celkově vypadal dobře.

 

Než začal mluvit.

 

„Tome, to jsis myslel, že tu Harryho nechám? S tebou? Nebuď blázen.“ Při každé větě se o krok přiblížil. Teď od sebe stáli dva největší rivalové sotva 2m.

 

„Ta holčička, která za tebou běžela aby tě varovala, to bylo roztomílé a taky trochu hloupé. Sice mi neukázala kudy k tobě ale ukázala kudy ven. Věděl jsem, že budeš chtít odut nějak zmizet. A jak jinak než přes lez.“ Pokračoval dál Brumbál.

 

Temný Pán si zatím posunul Harryho tak aby ho Brumbál nezasáhl nebo moc neviděl. Nemůže mu vzít jeho poklad, který si tak pracně vydobyl. To nedovolí!

 

„Jste nezvaní hosté, Brumbále.“ Začal suveréně Temný Pán. „Pokud vím, nemáte tady co dělat tak vypadněte!“ Ředitel se usmál jedním ze svých úsměvů, který říkal: Klid já to vím. To Voldemorta  dopalovalo ještě víc. Ale věděl, že se ho ten senilní blázen snaží vyprovokovat. Jak z téhle kaše ven, aniž by se něco stalo Harrymu a byli oba živý? Nevěděl. Ale musí to za chvíli vědět.

 

„No když to víte Brumbále...“  Nechal nedokončenou větu a nedal vědět Brumbálovi, co že má vědět.

 

Brumbál chvíli dumal a lak pozvedl svou hůlku. Voldemort udělal to samé. Temný Pán cítil jak se mu Harry za zády chvěje.

 

„Osvobodí Harryho z tvé moci a černé magie, kterous ho přiměl ti dělat věci, které si přeješ“ Zasyčel Brumbál a chystal se použít kouzlo.

 

Voldemortovi jen blesklo hlavou, že to se jim hodí, aby si všichni myslely, že Harryho očaroval. Pravda však byla ta, že to bylo naopak.

 

To se však Brumbál nadechoval k kledbě.

 

Temný Pán ucítil jak se k němu tiskne tělo jeho lásky.

 

Ale bohužel ale Brumbál vyslovil kledbu...

 

„Avada....“


Pokračování příště. XD

Nechte se přkvapit jak to dopadne...

Zabije Brumbál Voldemorta nebo.... XD

Snad se Vám to líbilo...

 

Poslední komentáře
18.07.2009 16:26:04: *mega nosebleed* ach jo, tohle mě zabije!
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo