Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

11. Kapitola: Nebe, peklo, ráj

Co si Harry myslí a cítí... Jak se zachová k Temnému Pánovi? Pochopí co mu chce říct? Proč, kde je ráj musí být i peklo ale přesto zbývá kousek nebe...
11. Kapitola: Nebe, peklo, ráj

 

Otočil se na patě a utekl. Ani nevěděl kudy to běží jen jednu věc věděl naprosto přesně. Musí co nejdále od toho nádherného a láskyplného pohledu...

 

Jen podvědomě vnímal, že běží chodbou pak ze schodů dolů. Začal vnímat, až  když ho lehce pohladil studený vánek a on zjistil, že je na zahradě a přímo před ním nějaký altánek s draky. Byl kouzelný. Celý s tmavého dřeva s okenicemi červenými a draci byli provedeni do zelenočervenozlaté. Harry naklonil hlavu a zaužoval, že kdyby byl někde jinde tak je to japonský altánek. Ale podle toho jak vypadal hrádek La Fangig tak vůbec netušil jak se sem altán dostal. No co... Teď se přímo vybízí k tomu, k čemu byl vytvořen. K odpočinku a přemyšlení. Chtěl se otočit na Nejiho jestli ho bude hřát, protože mu začínalo být trochu chladno ale pak si vzpomněl, že tady přece není. Asi zůstal daleko za ním. Harry si povzdechl. A vstoupil do altánu.

 

Překvapeně vydechl, protože ho okamžitě obklopilo teplo. Hm... Asi nějaké zahřívací kouzlo... Ale pak mu na povrch vytanula jiná myšlenka. Úžasné rty, kterého líbají. Měkká slova a tom, že je anděl. A pak hnusná a všudypřítomná pravda.

 

Miliony těl, které zabil a mezi nimi i jeho rodiče, mudlové a další kouzelníci bez tváří a jmen, která se mu míhala hlavou. A uprostřed ten tísíckrát proklínaný černokněžník.

 

S hnědými vlasy si pohrával vánek, krásné čokoládové oči se na něj smějí a rty, též s úsměvem.

 

Natáhl k němu ruku jakoby ho vybízel k tomu a by mu šel k němu. A najednou... Všude krev a ti mrtvý jako by vstávali a ukazovali na něho. Člověka, který je zabil, a kterého Harry miluje.

 

Pán Zla se nepřestane usmívat a jak se zdá ani nevnímá ty mrtvé...

 

Pro něj jsou to jen mále zbytečnosti, které musel odstranit aby mohl být nejobávanějším černokněžníkem na Zemi...

 

Do černokněžníků se člověk nezamilovává. Těm se buď klaní nebo jím bývají zabiti. Ale láska? Vždyť ještě před měsícem by řekl, že kdyby ho Voldemort nesl v náručí a tak fantasticky líbal tak má nějaké fantas magorie ale teď je to skutečnost. Hořká skutečnost. Nemyslel, si že by někdo jako Temný Pán může milovat... A je to vůbec láska? Nebude jen hračičkou v jeho rukách, která oddaně poslouchá a bude plnit požadavky svého pána, kdykoliv se mu zachce? Harrymu stekla po lící slza a on ji otřel hřbetem ruky. Najednou si uvědomil, že nestojí... Ne on se někde uprostřed svého monologu sesul na zem a teď si objímá kolena. Přesto, že bylo v altánu teplo on se cítil,  jak je mu zima na Severním pólu.

 

Otřásl se aby zahnal takové myšlenky ale ty se ho nechtěli vzdát...

 

Znovu se mu před očima promítl obrázek Temného Pána mezi mrtvými, kteří ožívají a krev je kolem. Najednou je vše v plamenech. Rudých nekonečných, spalujících plamenech.

 

Peklo.

 

To jediné vypadá snad takto.  A on ho tam láká. Na stranu zla. Temnou, černou magií prolezlou ale přesto tak lákavou... Znovu obličej, který si zamiloval.

 

Uslyšel tichý zvlik. Pak mu došlo, že je to on...

 

Slz mu v potůčcích stékaly z očí k bradě a tam kapaly na kolena.

 

Najednou ucítil jak ho někdo zezadu objel. Trhl sebou a polekaně se obrátil. Byl to Tom...

 

Hluboké čokoládové oči byli smutné jako kdyby tušily o čem přemýšlí...

 

Harry začal mírně panikařit. Snažil se mu vytrhnout ale bez úspěchu...

 

Temný Pán si ho k sobě přivinul a dal si ho na klín. Jemně jím hýčkal jako malé dítě a až po chvíli promluvil.

 

„Vím nad čím přemýšlíš,“ začal a přitom si Harryho posunul tak aby mu viděl do očí. „Zabil jsem mnoho lidí a nevím jestli dokážu cítit víc než přízeň pro dobré výsledky svých smrtijedů a ostatních lidí nebo mudlů. Ten kdo mě zklame toho potrestám...“ Znovu odmlka a Harry se na něj začal dívat nedůvěřivě. Tak předci jsem hračka? Jeho úvahu přerušil Tom. „Ale ty... Ty jsi něco úžasného. Cítím k tobě něco co jsem k nikomu v životě necítil. Si můj anděl.“ Jemně ho políbil do vlasů. „Anděl a já si s tebou připadám jako v ráji. Jenom můžu tě mít blízko sebe. Stačí mi to. Ale promiň. Já chci víc. Jsi to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy potkal. Nehodlá se tě vzdát. Za nic na světě. Ani kdyby nám nebe spadlo na hlavu.“ Jemně se usmál a znovu ho políbil do vlasů. „Já si počkám. Jak dlouho budeš chtít. Doufám, že někdy budeš chtít se mnou někdy mít bližší kontakt než polibek. Ani nevíš jak po tobě toužím. Máš nádherné vlasy, černé jako uhel,“ další polibek do vlasů, „čelo o tom se nedá pochybovat a ta jizva,“ polibek na jizvu, „máš ten nejkrásnější nosík, který jsem směl políbit.“ Splnil a jemně políbil Harryho na nos. Chlapec se pod jeho slovy červenal. Nikdo ho takto „neopjevoval“.  Leda, že má hezkou postavu ale tohle... Jak to Tom říkal pomalu si myslel, že se jedná o něco překrásného a né o něj...

 

Tom ale rozhodně nehodlal skončil o tom jak krásný a úžasný je...

 

„A ty tvoje oči... Dva nádherné smaragdy. Ikdyž každé smaragdy blednou v porovnání s krásou tvých oči,“ jemně mu nadzdvihl hlavu dvě prsty a začal šeptat potichoučku do Harryho ucha, „tvoje uši jsou dokonale tvarované...“ a kousl do ušního lolůčku. Harry vyjekl spíš překvapením než znechucením. Pán Zla kolem jeho pasu pevně ovinul ruku a svými rty se přiblížil ke rtům chlapce. „A to co mě svádí. Dnes se mi o nich i zdálo. Tvé rty... Nádherné plné. A ta chuť...“ Nedokončil a plně se ponořil do rtů překvapeného a růžolícího chlapce...

 

Polibek byl úžasný...

 

Hluboký, láskyplný ale přesto vášnivý...

 

„Jsem peklo. Přiznávám... Ale ty jsi můj ráj.“ Řekl Tom po polibku. Harry se usmál a přitulil se k Temnému Pánovi blíž. „Každý člověk má kousek nebe. A my ho máme spolu“ Řekl Harry. Tom se usmál a začal vstávat a Harryho vytáhl sebou. Objal ho a žašeptal mu do ucha: „Hrál si někdy Nebe, peklo, ráj?“

 

Najednou se u nich objevila Mitsuki. Vypadala vystrašeně? Ale neměli čas dál přemýšlet protože Mitsuki začala: „Pane! Máme problém!“

 

KONEC 11. kapitoly!!!

 


Pls! Komenty! Líbí se Vám to vůbec ještě?

 

Poslední komentáře
18.07.2009 15:54:38: Sákryš kleo! to se dělá toto?! >_
23.09.2007 13:03:17: Je to super moc se mi to líbí...doufam že budeš pokračovatsmiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo