Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

10. kapitola: Štěstí vs. Povinnost

Kapitola je dlouuuuuuuuuuhá. Kvůli tomu, že jsme tak dlouho nenapsala. Tak se pohodlně usadtě a začínáme!

 

Kapitola je věnována Sirince, Fufikovi, Ellion, Lusi, Enel a Prongsovi, že si ji prostě přáli XD Jestli ji chtěl ještě někdo tak se tam domyslete XD

 

Pozn.aut.: Tahle kapitola bude hlavně o Harrym a jak se cítí. Taky se mnohé vyřeší a vy nebudete tak bádat ^^ Jo a tohle je docela dlouhý jako náhrada za to, že jsme tak dlouho nenapsala.

 

Povídka: Pro tebe vše, drahoušku

 

10. kapitola: Štěstí vs. Povinnost

 

Harry se lehce odtáhl a se slovy: „Dobrou noc,“ zaplul do pokoje a poslední co viděl byl Voldemortův překvapený obličej. Zavřel dveře a opřel se o ně. Lehce se červenal a pravou rukou se dotkl svých rtů. Cítil tenhle polibek a ještě ty další. Zavrtěl hlavou a rozhlédl se po pokoji. Najednou si uvědomil, že má v ruce tu nádhernou rudou růži. Lehce k ní přivoněl. Voněla opojnou vůní. Sladkou. Lehce přivřel oči a pohladil se s tou růží po tváři. Tak jemné okvětní plátky...

Z lehce opojného dojmu ho probudil až Neji. Otíral se mu o nohy a vrněl. Harry se usmál. Někdy mu připadal jako malé ztracené kotě. Asi je to tím, že jsme ho tak našel... Pomyslel si a pohladil Nejiho. Puma zavrněla o něco hlasitěji. Chtěla se mazlit... Harry usedl u nejbližšího křesla a Neji mu dal hlavu na kolena. Už konečně pochopil, že mu prostě nemůže vyskočit na klín jak to dělával. Chlapec se pomořil do vzpomínek jak svou pumu našel....

 

Chtěl se jen projít po okraji místního lesa v Kvíkalkově. Zrovna myslel jaké to bude tenhle rok v Bradavicích. Zakázal si myslet na Síriusovu smrt. Tím nic nespraví a jeho kmotr by to taky nerad viděl. Vítr lehce zafoukal a lehce mu pocuchal vlasy, které měl teď na ramena.

Nechal si je tak narůst z části z nedbalosti, z části, že tím šíleně štve Vernona a Petunii a taky, že se mu to líbí. Sice vypadá jak holka ale co na tom, že.

Opřel se o strom a zaposlouchal se do šumění lesa. Na to, že bylo léto foukal studený větřík a horko zrovna taky nebylo (pozn. Aut. Moje maminka by řekla: Český léto ^^). Zavřel oči a vnímal svět kolem sebe...

Najednou uslyšel mňouknutí. Jako nějakého koťátka. Zatřásl hlavou. Kde  by se tady vzalo kotě. Ale nedalo mu to. Za chvíli se ozvalo zase ale tentokrát žalostněji. Harry se tedy otočil a vydal se za tim urputným mňoukáním. Došel až k nějaké krabici.

Krabice se lehce třásla.

To kotě bylo 100% uvnitř. Harry natáhl ruku a otevřel víko krabice. Nahnul se a...

Na dně krabice leželo zubožené malé kotě, které na něj upíralo své zářivě jantarové oči. Lehce mňouklo a pokusilo se vstát. Nedokázalo to. Bylo hrozně podvyživené. Bylo v té krabici asi nějaký ten pátek.

Harrymu se kotěte ihned zželelo. Kdo by proboha dokázal opustit tak krásné stvoření...

Lehce ho vzal z té hrozné krabice a vzal ho do náručí. Asi nikdy nezapomene ten výraz v těch malých očích. Důvěra, která se mísila s radostí, že konečně někdo dostal. Lehce do Harryho zaseklo drápky jako by se bálo, že chlapec je jen sen a zase se probudí ve tmě úplně samotné.

Harry ho pohladil po hlavičce a mírně s ním zahoupal. Jako s dítětem. Kotě lehce zavrnělo a schoulilo se mu do náruče. Harry se všiml, že usnulo...

Rozhlédl se kolem sebe. Byl sice na kraji lesa ale moc lidí sem nechodí. Prý je les strašidelný. Chlapec se ušklíbl. Tohle byl mírumilovný les s pár zvířátky oproti Zapovězenému lesu.

Shlédl na kotě v náručí. Rozhodl se. Vezme ho domů a bude se o něj starat. Nedovolí aby mu někdo ublížil. Jen to nějak musí zaonačit u příbuzných a pak i v Bradavicích. No... To vyřeší později. Teď je hlavní kotě.

Vykročil z lesa a namířil si to Durslayům (pozn.aut. jo já vim. Je to blbě napsaný). Opatrně vklouzl do vchodových dvří –nikdo si ho zatím nevšiml – potichounku vyšel schody s kotětem v náručí – pořád nikdo – už šahal ke klice od svých dveří když se najednou ozvalo... „Góóóóóól!!!! Já věděl, že vyhrajeme!!!“ Zozkřičel se Vernon a Harry si ZHLUBOKA oddechl a zmizel ve svém pokoji. Hedvika na něj pohlédla. „Ahoj Hedvi, podívej co jsme našel“ a přinesl jí ke kleci teď již zbuzené kotě, které na Hedviko zvědavě pomrkávalo stejně jako Hedvika na něj.Chlapec se vduchu zaradoval. Padly si do oka tak nebude problém!

Rozhlédl se po pokoji aby našel nějaký příbytek pro kotě. Zastavil se uprostřed pohybu a pohlédl na černé stvoření, které měl v náručí. „Jak ti budeme říkat?“ Optal se ho a přistihl se u toho, že čeká odpověď. Kotě jenom zavrnělo a začalo se lísta. Harry si se smíchem sedl na postel a začal kotě drbat. „Neji“ Kotě okamžitě přestalo a upřelo na Harryho své krásné oči. „Tak ti budeme říkat. Nevadí?“ Dodal pro jistotu ale kotěti se to jméno velmi zalíbilo a pokračovalo v lísaní....

 

Harry potřásl hlavou a obrátil svou pozornost na již dospělého Nejiho. Před příbuznými to utajil jen se pořád divili kam mizelo mlíko.... Když pro něj přišel řád, kotě schoval do košíku, který našel. Nikdo si toho nevšiml a Pošuk s nimi NAŠTĚSTÍ nebyl. Vše dopadlo v pohodě. Sice všichni byli zvědaví co v tom košíku má ale statečně se držel. Doletěli do domu jeho kmotra a Harrymu proběhla hlavou zpomínka na něj. Ale zaplašil jí. Teď se musí postarat o Nejiho.  Pak šli na Příčnou a tam si koupil spolu s učebnicemi i pořádný koš. Kotě totiž přelostlo normální velikost kotěte a Harry objevil, (z knihovny v domě) že se nestará o kotě nýbrž o pumu. Ale nepřestal mít Nejiho rád a dál se o něj pečvivě staral. Wesleyovi se sice bodivovali co to vezou na nádraží za zvíře v docela velkém koši ale nakonec je to přestalo bavit. Vlak už byl v pohodě a Bradavice taky. Pak musel Nejiho pustit ven, protože by se na to určitě přišlo kdyby mu uprostřed postele chrupkala puma. Vždy večer po večeři si Harry „vyzvedl“ u Zapovězeného lesa šel sním do kuchině – Dobby byl šťastný, že vidí Pana Harryho Pottera a ostatní zase, že mají vděčného strávníka. Nejiho – a pak projít. Obvykle skončili v Potřebné místnosti kde seděli u krbu a psali úkoly, pak do lesa. Tak jim to vycházelo do té doby než ho „unesli“ ti dva smrtijedi.

Harry si povzdechl a konečně se pořádně rozhlédl po místnosti, která, již byla jeho pokojem. S Nejim byli v něčem jako malém obývaku. Dvě křesla u krbu, který hořel. Byla chodba, ketrá měla zajímavou vlastnost. Ze dveří bylo vidět až do ložnice. Harry se zvedl a zamířil do ní. Byla dělaná to tmavě zelené barvy. Nebesa kolem postele byla na stranách. Chlapec se dotkl peřiny na postely. Krásné. Dal ji na stranu a dotkl se prostěradla. Bylo ze sametu. Postel byla dost velká asi tak pro tři lidi. A on v ní měl stát sám. Tedy sám... Byl tu i Neji.

Odtrhl oči od postele a zamířil k velkému francouzkému oknu. Ke svému překvapení jedno z toho byli dveře. Otevřel je a ovanul ho chladný noční vzduch.

Záclony ze zatřepotaly.

Chlapec vyšel na balkón a podíval se do noci. Dole pod ním byli určitě ty nádherné růže. Růže! Vzpoměl si opustil balkón a šel do „obýváku“ kde ji nechal ležet na křesle.

Vzal ji do ruky a pomyslel si, že by potřeboval vázu.

„Ano?“ Ozvalo se za ním jemně a on se s úlekem otočil. Za ním stála Mitsuki a v pravé ruce držela vázu, která podle všeho naplněna vodou.

Nijak nereagovala na Harryho překvapený výraz a položila krásnou vázu na stůl. Zdvihla k němu své rudé oči a v tu chvíli se zvedl vítr z otevřených dveří. Její stříbrné vlasy se zdvihly. Vypadala v tu chvíli jako nějaký démon.

Usmála se.

„Ano máte pravdu. Jsme démon. Ale to teď není důležité. Máte nějaké přání?“ Harry jen zaraženě stál a díval se na ní jak na mimozemšťana. Byl zvyklý, že na tohle se ho ptaly jen skřítci.  A teď se ho ptá...

„Ano.“ Nakonec ze sebe dostal. Mitsuki se narovnala, takže byli stejně vysocí.

„Pro mě kakao a pro Nejiho nějaké maso. Byl úplně sám a určitě hladový tak jestli můžete....“ Ale to se díval na prázdné místo. Někde v pasáži nějaké maso zmizela. Harry zatřepal hlavou. Svůj zrak obrátil na Nejiho, který se usadil na postely. ¨Chlapec si všiml pelíšku vedle ní ale to asi Neji zavrhl. Usmál se na něj. Když byl malý tak on ochraňoval jeho a teď on ochraňuje mě...

„Tady...“ Ozvalo se do tichého pokoje. Mitsuki se vrátila a v jedné ruce měla hrnek kouřícího kakaa a v druhé misku nějakého masa. Harry se usmál a s poděkováním přijal kakao. Neji bleskurychle vyskočil z postele a lísal se k bělovlásce. Ta se lehce usmála a dala mu misku na zem. Ten se do ní pustil.

S přáním dobré noci Mitsuki zmizela a nechala Harryho v pokoji s mlaskající pumou a rudou růží ve váze, kterou tam nakonec dala.

Chlapec přivoněl k hrníčku. Hmmm... Opravdové kakao.

Dopil ho a podíval se na Nejiho. Ten už misku vylízal do posledního soustíčka a teď se zvědavě díval na páníčka. Ten se usmál.

Zamířil k postely ale všiml, si že na ní je zelené pyžamo s stříbrnými okraji na límečku i rukávech. Usmál se. „Tady se opravdu myslí na vše.“ Dodal směr Neji a oblékl se do něj.

Spokojeně se zavrtal do nadýchaných peřin a poslední co vnímal bylo jak se mu Neji stočil u nohou...

 

Ráno

 

Harry se probudil tím, že uslyšel venku zpívat nějakého ptáka. Byl ochoten po něm hodit polštář ale najednou mu začalo docházet několik věcí...

Ležel v nádherné masivní postely na kterou viděl líp než včéra. Na vše viděl lépe. francouzskými okny do pokoje pronikali paprsky ranního slunce a ozařovali  celou ložnici. Někdo musel zavřít dveře. Najednou si všiml na nočním stolu kupičky oblečení a vzkazu. Natáhl se pro vzkaz a tím si zasloužil nespokojené zavrčení ze svých nohou, na kterých se uvelebil Neji. Rozložil lísteček a na něm stál vzkaz:

 

Mladý pane, až vstanete vstanete čekáme Vás na snídani dole. (Jděte po čuchu). Tam vás čekáme. Pán prosí, abyste si vzal připarvené oblečení. Vaše se právě pere.

Přeji dobré ráno

Mituki

 

Tak Neji jdeme na snídani“  Popadl oblečení a zaplul do dveří kde tušil koupelnu. Tušil dobře. Koupelna byla překrásná. Nádherný obklad z světle modrých dlaždiček. Koberec stejné barvy končil až kousek před vanou, která byla velká jako v prefecké koupelně. Harry se zasněně rozhlížel kolem sebe ale pak mu zakručelo v břiše. Lehce se zasmál a dal se do raní hygieny.

Za dvacet minut vyšel čistý a učesaný v těch nových šatech.

Musel uznat, že něco do sebe mají. Skládali se z černých kalhot, sněho bíle košile a černého sáčka. Podíval se do zrcadla, kterého si včera nevšiml a prohlédl se v něm.

Musel uznat, že vypadá lépe než v uniformě.

Poohlédl se po botách. Ty našel u nočního stolku dole. Když si je nazul, všiml si, že dole leží zelená stuha. Musela mu spadnou. Natáhl k ní ruku a následně si sní zavázal vlasy aby se mu pořád nepadali do očí.

Usmál se a obrátil se Nejiho ten jakoby pochopil a seskočil z poslele. Harry pozvedl obočí nad tím jak jeho mazlíček dokázal udělat kráter.

Uslyšel mňouknutí a usmál se jak se Neji snaží otevřít dveře do obývaku. Harry věnoval poslední pohled nádherné ložnici a otevřel dveře.

Na stolku byla ta nádherná růže, kterou dostal. Došel k ní a přičichl. Pořád stále opojná...

„Musíme si pospíšit ať na nás nečekají dlouho.“ Prohodil k Nejimu a všiml si jeho pohledu. Jakoby říkal: Já nevím kdo tady zdržuje...

Harry zatřásl hlavou a otevřel dveře i od pokoje. Dodržel je aby vyjít mohl i Neji a zavřel je.

Najednou ho ovanula vůně snídaně. Mitsuki měla pravdu. Mohli jít po čuchu. Tak se dety vydali dlouhou chodbou. Pak už se spoléhal jen na Nejiho, který cítil nějaký ten žvanec XD

Nakonec se ocitli u schodiště, ketré vedlo dolů do jídelny. Harry schlédl dolů.

U dlouhého stolu byl Severus, Mitsuki a.... Harrymu se rozbušilo srdce. A Voldemort. Tamvovlasý černokněžník, do kterého se zamiloval. A kdo, ne. Kladl si otázku v duchu. Nádherné tmavé vlasy, čokoládové oči a úžasná postava.... Lehce se začervenal, když si vzpoměl na včerejšek. Rukou si vystřel ke rtům.

Najednou si na něco vzpoměl... Věštba. Ta prokletá věštba.

Měl v plánu Voldemorta zabít ale teď, když se do děj zamiloval.... Nemohl to udělat.... Ale co ty životy zmařil. A tvoji rodiče! ZABIL je! Našeptával mu druhý hlásek.

Moc dobře věděl, že muž do, kterého se zamiloval je vrah. Ale mohl by ho předci přemluvi... Ale ta věštba... Moc dobře věděl, že teď si musí vybrat mezi štěstím a povinností. A on tak zoufale chtěl někoho kdo ho bude milovat!

Najednou se k němu otočil čokoladový pohled a on udělal tu nejhloupější věc, ketrá ho napadla....

 

Konec 10 kapitoly....

 

Uf! Řeknu Vám tahle kapitola mi dala zabrat!

Co délka. Líbí? A líbí se vám vůbec ta kapitola????

Poslední komentáře
18.07.2009 15:35:05: *má tik v oku* no většinou bych ti vyhrožovala smrtí za takovej konec, ale když to už je napsaný... ...
07.08.2007 11:43:09: Tato povídka se mi stráááášně líbí!!!smiley${1} A doufám, že další kapitolka bude brzo!!!
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo