Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Pro tebe vše, drahoušku!

1. kapitola: Že by láska?

beta-read Redmoony
  1. kapitola: Že by láska?

    

Lord Voldemort seděl na svém trůnu, obklopený svými Smrtijedy. Severus mu přede dvěma dny dal na jeho žádost lektvar, jenž mu po vypití zajišťoval podobu věku, kterého bude chtít.

   No a on si vybral 21 – 22 let. V té tobě podle svého vypadal nejlépe. A jak to poznal? No kdo by neodolal pohledu na muže, který měl tmavě hnědé vlasy po ramena a hluboké hnědé oči, celý v černém…?

 Jak mu řekla jeho nejvěrnější: Jste, pane, prostě k sežrání. Právě čekal až mu přivedou jeho největšího soka. Harryho Pottera. Už půl roku ho neviděl…

   Dveře se najednou prudce otevřely a uhodily o stěnu. Okamžitě zvedl hlavu a podíval se na nově příchozí. Ano! Na tento okamžik čekal. Ve dveřích stála Belatrix a její manžel. Ten nesl Pottera. To je divné… Proč by ho proboha držel?

   Ale jak se ti dva (tři?) blížili k němu, pomalu začal chápat. Lestrange držel v rukou nádherného chlapce. Celého v černém. Jeho uhlově černé vlasy mu splývali až někam na lopatky. Zalapal po dechu. Něco tak kouzelného v životě neviděl! A on chtěl něco půvabného zabít?

   Mezitím došli až k němu. Opatrně, jakoby se báli ho položil k nohám svého Pána. Voldemort se podíval na manžele a pak na chlapce. „Kde jste ho našli?“ Jediná smysluplná otázka, kterou dokázal při pohledu na Harryho vyslovit. „U Zapovězeného lesa, pane. Toulal se tam, jako by něco hledal. Asi chtěl být chvíli sám.“ odpověděl po pravdě Lestrange.

   Oh. On se tam toulal úplně sám? Vždyť má své kamarádíčky. „Pane, on byl sám, protože se ti jeho „kamarádi“ někde muchlují.“ Začal vysvětlovat a Belatrix jen pokývala hlavou.

Chudáček, musel si připadat úplně sám a opuštěný! To už nedovolí! Nitrem se mu šířil podivný pocit. Snad láska, kterou náhle pocítil ke svému mladému sokovi?

Rozhodl se.

Bude se o něj starat. Nedovolí, aby mu někdo ublížil. Byť jen zkřivil vlásek. Podíval se na své Smrtijedy.

Stačilo jediné mávnutí ruky a všichni se poklonili a přemístili pryč. Pomalu sestoupil z trůnu. Jakoby se bál, že jakýkoliv prudký pohyb může Harrymu ublížit. Sklonil se nad ním.

Takto se zdál ještě krásnějším! Jeho plné rty byly červené jako čerstvé lesní jahody. Černé dlouhé řasy lemovaly víčka. Několik neposlušných pramínků vlasů spadalo Harrymu do obličeje. Voldemort natáhl ruku a lehounkým pohybem je smetl z tváře. Byly neskutečně  jemné. Jak se nad ním skláněl, ucítil lehkou vůni růží.    

Pomalu ho uchopil do náruče. Byl hrozně lehký. Přitiskl si ho na hruď. Otočil se ke skrytým dveřím. Zašeptal pár slov v hadím jazyce a objevila se potemnělá chodba, osvětlená jen zelenými pochodněmi. Pomalu a důstojně kráčel s Harrym v náručí chodbou. Konečně u cíle.

Před nimi se objevily další dveře. Dvoukřídlé a dřevěné, se zvláštními ornamenty. Kopnutím do nich je otevřel. Naskytl se mu pohled na svou, velice přepychovou, ložnici

   Velká postel uprostřed pokoje. Z tmavého, ebenového dřeva. Na ní bylo prostěradlo z černého saténu, smaragdově zelené polštáře i přikrývky. Stříbrná nebesa. Po pravé straně postele byly další dveře. Vedly do pracovny. Na opačné straně místnosti se nacházel krb a bílá kožešina.

Hmm. Asi bude potřeba, když o tom tak uvažoval.    

  Položil Harryho opatrně na postel. Samozřejmě nejdříve odrhnul peřinu. Asi by ho měl přikrýt. Najednou mu pohled padl na chlapcovi boty. Lehce se usmál.Sundal mu je a přikryl ho. Otočil se ke vstupu do místnosti. Mezi dveřmi se otočil zpět na Harryho. Vypadal tak sladce, když spal!

 

Poslední komentáře
17.07.2009 17:37:36: juj, tohle jsem už četla, ale nezanechala komentář, tak to jdu napravit! První kapitola je skvělá, š...
30.08.2008 23:14:41: Úžasné, takhle krásně popsat Harryho jsem snad nečetla. teda myslím popis v slash. Diky povídku...
14.04.2007 14:27:11: to je tak nádhernýýýýýýýýýýýýýýýý béééééééééééé já brečím
13.04.2007 21:54:46: to je tak nádhernýýýýýýýýýýýýýýýý béééééééééééé já brečím
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo