Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Tactics

Vyznání 1/2

JNázev: Vyznání

Anime/Manga: Tactics

Páry: Katara and Haruka

Žánr: shonen-ai

Upozornění: Jsou tam chyby. Nedala jsem to beta-redovy ^^

Datum napsáni: 26.5. 2007

--------------------- Popisuje Katara -----------------------------------------

     Katara si unaveně sedl na svou postel. Za dnešek toho měl dost. Nejdřív papírování pak jak dovnitř vtrhl ten straší muž a dožadoval se aby mu Katara pomohl zabavit se jednoho ducha.

Prý nebezpečného. Jinak ho zabijí. Tak to raději Katara souhlasil, protože nemohl dopustit aby nějaký démon umřel jen proto, že se ostatním nelíbí.

Šel s mužem až k jeho domu. Byl to docela velký dům ale žádný palác to také nebyl. Muž mu řekl, že ten démon je prý v komíně.

Nad tím je Katara zakroutil hlavou. Podle něho, žádný nebezpečný démon nežil v komíně. Kdyby řekl na půdě, dobrá na střeše dobrá ale v komíně? Musel do domu, protože s ním nebyl Haruka aby ho dostal na střechu. Včera odešel s tím, že na nic a nikoho nemá náladu a až bude chtít tak se objeví. Jako vždy.

Katara si povzdechl.

 Z nebezpečného démona se vyklubal Moo-chan. Byl asi v půlce kománu, když ho objevil. Asi tam něco hledal a nějak se tam šprajcl nebo prostě chtěl vytočit Sugina, který ho už určitě zoufale hledá. Se slovy: „Moo-chan, pojď ke mně“. Mu stvořeníčko vletělo do náruče. Malé, zelené a stále se lísající ho Katara dostal z komína. Pak muži, který čekal dole aby mu zaplatil, že už je vše v pořádku a, že se může vrátit do domu. Muž mu zaplatil a s radostí mu poděkoval.

S Moo-chan v náručí se vydal pomalu domů. Akorát se blížil čas oběda. Moo-chan se ho urputně držel jako by se ho nikdy snad nechtěl pustit. Přitom žužlal červené korále, které měl Katara na krku.

Katara si šáhl rukou na korále. Ještě teď je má trochu oslintané.

Při cestě domů potkal také potkal Sugina, který všude volal – jak se dalo předpokládat – Moo-chan. Ten jak je uviděl hned předvedl žárlivou scénu na téma: Jak mi to můžeš Moo-chan udělat. Jak to, že se tak tiskneš ke Katarovi! …atd. Přemlouval Moo-chan aby se vrátil s ním domů, že už má udělanou svačinku…. Nic. Se zeleným tvorečkem to ani nehlo. Katara ho musle dát na zem aby se ho konečně zbavil. Moo-chan se na něj podíval lehce vyčítavě ale pak už šel – k velkému nadšení – s Supinem domů. Tvoreček se ještě naposledy otočil a zamával Katarovi. Samozřejmě k nelibosti Sugina. A tak nějak vypadal Katarův den. Ještě zapomněl na to papírování.

novu si povzdechl a podíval se oknem ven.

Haruka ještě nedorazil. Začal si o něj dělat starosti. Mohlo se mu něco stát mohl se zranit nebo úplně něco jiného. Věděl, že Haruka je velmi silný démon ale starosti si o něj může dělat, ne? Už dávno si přestal namlouvat, že to co cítí k Harukovi je jen přátelství.

Byl do něj zamilovaný.

A kdo by se taky divil. Každá holka nebo žena v okruhu kam Haruka šlápl se do něj zamilovala.

Tak proč né on? Jenže on byl kluk. A Haruka také. A problém byl na světě.

Nevěděl jestli má se má Harukovi přiznat co k němu cítí a připravit se na to jestli ztratí svou lásku a nebo ji získá.

Lehce se opřel o stěnu a dál pozoroval měsíc na obloze. Nebylo na ni jediného mráčku. Úplně vymetená. Jen měsíc, který teď ukazoval celou svou krásu. Přivřel oči. Najednou uslyšel jak někdo otevřel dveře do jeho pokoje a pak je někdo zavřel. Možná to byla liška a koukla se jestli už spí. Ale pak uslyšel jak si k němu někdo zezadu sedá na postel.

Otočil se a v měsíčním světle uviděl ….. Haraku.

Překvapeně vydechl a odtáhl se. Byly sobě až moc blízko. Haruka se mírně ošil.

„Kataro…“ Rozhodl se nakonec Haruka. „Ano?“ Katara neměl ani páru co po něm jeho tajná láska chce.

„Přemýšlel jsem.“

„O čem?“

„…“

 „No tak. Haruko. O čem jsi přemýšlel,“ začal naléhat Katara.

„No… O…….“

„?“

„Nás dvou,“ vymáčkl se nakonec Haruka.

„Co má být?“ Pořád nechápal ale někde v hloubi srdce už věděl co chce Haruka říct.

„…“

„No tak Haruku…“ Začal nenápadně prosit Katara.

 „Eeee“

 „…“ *začínající psí oči*

„Miluji tě, Kan-chan!“ Vykřikl Haruka a vyskočil z postele a běžel pryč. Katara zůstal překvapeně sedět na své postely. Řekl mu Haruka opravdu, že ho, že …… že ho miluje nebo se jen přeslechl? Musel si to vyjasnit. Prostě musel….

 ------------------------------ Na střeše – Haruka -----------------------------------

Co to udělal?! Vždyť teď Kataru ztratí. Přitáhl si kolena k bradě.

„Miluji ho. Chci s ním být. A když se konečně odhodlám mu to říct tak…. Smutně se zadíval do tmy. Najednou si ale přestal být tak jistý. „Odmítl mě vůbec „můj“ Kan-chan? Vždyť ani nestačil nic říct. Možná dobře, Jinak bych se opravdu dozvěděl, že to co ke mně cítí je jen přátelství a nic víc.“

Zoufal si Haruka. Dál upíral své oči na hvězdy…

 

„Tak tady jsi.“ Zaznělo za Harukou a ten okamžitě poznal milovaný hlas. Otočil se za ním.

Katara stál asi metr od něj a díval se na něj tím svým laskavým pohledem. Červené oči ve tmě zářily jako dva diamanty. Bíle krátké vlasy se ve větru lehce cuchali. Ve svém bílém úboru vypadal jak bytost z jiného světa. Vždyť také ano. Vypadá tak křehce až má Haruka pocit, že ho musí stále chránit. Ale během okamžiku se promění v někoho tak chladnokrevného až to děsí.

„Hledal’s mě?“ Otázal se Haruka a dál sledoval osobu pro kterou už dva měsíce žil. Kataru jen pokýval hlavou a přišel blíž. Dokonce se posadil blízko Haruky. Ale né tak blízko jak by si přál. Dotýkali se nanejvíš koleny.

 „Než si utekl, něco jsi mi řekl,“ začal Katara, protože Hakura nevypadal, že by něco řekl. „…“ *pokývání hlavou* „Pokud jsem ti dobře rozuměl“ odmlčel se Katara ale pokračoval: „Tak jsi řekl, že mě…“ „Ano řekl jsem, že tě miluji,“ dopověděl za něj Hakura a dál své tmavé oči upíral na oblohu, která začínala svítit nejen měsícem ale také hvězdami.

„Ani si nepočkal co ti odpovím.“ Začal Kan-chan trochu káravým hlase. „Co když jsem to ani nechtě vědět?“ Obořil se na něj Hakura trochu naštvaně. „Co když jsem nechtěl slyšet ani nechci, že mě nemiluješ?“ Dořekl a upřel své tmavé oči na Katara. Ten měl pocit, že se v těch tmavých očích ztratí. Tak hluboké… Přitom jak se na něj Hakura otočil překonal tu vzdálenost a s Katarou se skoro dotýkali nosy. A ústa měli jen pár centimetrů od sebe…

 
Poslední komentáře
03.02.2012 02:01:45: Skvělá povídka jen není to Katara ale Kantarou ;)
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo