Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Naruto

Sakury

Pár: SasuNaru
žánr: shounen-ai, lehounké yaoi
věkové omezení: +15ct let
Děj: Naruto přemýšlí (ano...opravdu přemýšlí) v áleji plné rozkvetlých sakur o svém partnerovi.
 

 

V příjemném jarním větříku se vznášelo pár sakurových lístků. Blonďatý mladík se zhluboka nadechl. Sakury kvetly jenom týden a on to zrovna chytl. Normálně by mohl dostat misi nebo něco takového, ale naštěstí Hokage byl v dobré náladě. Když mu to bylo oznámeno rozjařil se tak moc, že málem misi dostal. Ale prosil, prosil a sliboval – a tak teď byl v sakurové aleji a měl ‚rande‘. Ono to ani tak rande nebylo. Byla to schůzka. Oba měli volno a dohodli se.

Naruto se rozesmál. Ano. Byl zamilovaný – bláznivě zamilovaný. Jeho protějšek byl dokonalý – tak jako vždy.

Když byl na dohled největší ze sakur, spatřil na jedné z mohutných větví postavu. Už z dálky rozeznal dlouhé černé vlasy. Bílou košili, černé kalhoty, žádnou zelenou vestu. Nenosil jí – říkal, že sice je užitečná, ale jemu je nepohodlná a překáží. Kdo by se divil. Mistrně ovládal meč a další zbraně. Jeho ohnivá jutsu byla úžasná. Co by člověk čekal od Uchihy.

Teď ale neměl meč vytažený a ruce neměl složené v jutsu.

V rukou držel svitek a něco na něj psal. Ale z uvolněného výrazu bylo poznat, že to není budoucí jutsu, ale něco obyčejného.

Vlasy se pod vlivem větru zavlnily. Dlouhé vlasy... Má je kvůli Itachimu.

Naruto přivřel své modré oči. Ta bolest co spatřil v tváři svého protějšku, když mu svěřil pravdu, byla nesmírná. Nikdy nic takového neviděl. Tehdy ho objal a šeptal mu do ucha, že je tu pro něj – jen pro něj. A že udělá vše, aby ho utěšil. Hluboké černé oči se na něj zahleděly. Třpytily se v nich slzy. Jemně je setřel.

Tehdy se poprvé políbili. Polibek byl osolený slzami, ale oddaný.

 

Postava na větvi zpozorněla a odložila svitek i s perem. Naruto se rozběhl.

Od toho večera uplynula spousta času a oni si vyměnili mnoho polibků. A nejen polibků...

 

„Sasuke!“ Vykřikl a vyskočil k němu na větev. Ten k němu zvedl oči a naklonil hlavu. Vypadal úžasně. „Naruto...“ Zašeptal jemně a natáhl ruku. Naruto  porozuměl. Sednul si Sasukemu mezi nohy a vtiskl mu na rty polibek. Sasuke se lépe opřel o kmen, aby se Naruto mohl lépe posadit.

Dopadli tak, že se Naruto šťastně tulil Sasukemu v objetí na jedné z rozkvétajících sakur. Chlapec cítil na svých zádech jemnou, teplou dlaň, a bylo mu dobře...

 

Vítr lehce ševelil a sakury se mírně pohupovaly do neznámého rytmu. Klid a mír. Co teď znamenala válka, boje, umírající, bolest. Teď byl mír. Alespoň v jejich srdcích. Na chvilku. Na tak kratičkou chvilku, že by pro někoho jiného nebylo ani podstatné. Ale pro tyhle dva to byl pevný bod, o který se mohli opřít, až zabíjí dalšího nepřítele a uvidí padnout dalšího z přátel.

 

„A co jsi měl dnes vůbec v plánu, že jsi tak naléhal, abych nic nepřinesl?“ Zeptal se melodický hlas. Naruto se zavrtěl. „Ale. Chtěl jsem s tebou chvilku být, tomu věř!“ Nad sebou uslyšel těžký výdech. Sasuke nesnášel, když tohle říkal. Přesněji: tomu věř! Svěřil se mu, že když byli malí, chtěl ho vždy uhodit nebo něčím praštit, když to řekl. Ale pak dodal, že mu to potom chybělo.

Jejich vztah nebyl nikdy jednoduchý a nikdy nebude, ale kdyby byl, neměl by cenu. Oba toho druhého milovali pro jeho samotného.

 

„Tak ty jsi se mnou chtěl jenom chvilku být, jo?“ Posměšný tón. Ach. Jak ten Naruta vytáčel. Zvedl se na rukou, aby to Sasukemu připomněl, ale ten ho umlčel polibkem. Naruto s mírným zavrčením polibek přijal a vpustil Sasukeho do svých úst.

Polibek byl pomalý. Nebylo kam spěchat.

Přejetí po patrech, jemné kousnutí do spodního rtu.

Dvě těla, ve kterých se pomalu rozhořívala touha.

Dvě ruce, které se ovinuly kolem krku a pasu.

Těžké nádechy po polibku, který skončil.

Zatahání za oděv, který teď překážel.

Ústa na krku, která mírně koušou, konejší místo úhony a pak líbají.

Nespokojené steny, když si chlapci uvědomí, kde jsou.

 

Dvojí shovívavý úsměv. „Promiň – já nechtěl.“ Omluva, která byla dána, aby se neřeklo. „Ale já nechci abys ses omlouval! Já chci abys...“ Ruka navedená do klína, který se probudil. „Ach ták...“ Protáhlý výraz. Blonďatý mladík se lišácky usmál. Co takhle k tobě? Máš to přeci jen blíž!“ Černovlasý mladík si odfrkl. „Nezapomínej, že bydlíme spolu!“ Naruto se zavrtěl na Sasukeho klínu. „O to lepší, ne?“

 

Místo spěšně opustili, slibujíc tomu druhému, že spěch je na místě.

Na větvi zůstal jen batoh a svitek s napsaným textem...

 

 

 

Můžeme vše, nesmíme nic.

Můžeme se milovat, smíme se nenávidět.

Můžeme bojovat, smíme si spolu hrát.

Můžeme být spolu, nesmíme být zvlášť, jsme jedna polovina duše a dýše se mi těžce,

Když se nademnou nakláníš.

 

----

N/A: V Japonsku kvetou Sakury (třešně). Japonci si berou dokonce dovolenou, aby se mohli projít alejí, ve které kvetou.
Sakury bohužel kvetou jen týden - a za ten týden to musí stihnout.
Řekla jsem si, že něco napíšu v tomto termínu, abych měla taky něco se sakurami, když kvetou jen jednou za rok.


Beta-reader: Redmoony - moc děkuji.  


Serenity III -Sakura- by =WindyLife on deviantART

Poslední komentáře
03.04.2009 14:03:44: :) Podobne je to aj v Amerike, presnejšie v DC, kde bolo kedysi dávno privezených niekoľko sto sakúr...
02.04.2009 23:55:41: docela tě chápu. i já miluju sakury. každyý rok se těšim až rozkvetou, máme jimi lemovanou celou naš...
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo