Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

Naruto

Origami jeřába

Pár: Sasuke a Naruto
Žánr: shonen-ai
Příběh: Sasuke je v bezvědomí a Naruto skládá origami jeřába a doufá... Pokračování: možná...
Poděkování: Mojí kamarádce Ricknio. To ona mi řekla o těch jeřábech (však sami uvidíte). 

   Blonďatý chlapec si hluboce povzdechl a započal skládat dalšího jeřába. Seděl na židly u postele, na které mělce dýchal černovlasý mladík.  Na čele měl obklad, který máčel některé dlouhé pramínky jeho až tmavě modrých vlasů. Další jeřáb přibyl mezi své druhy na nočním stolku. Bylo jich tam přesně 990. Počítal je... Někde slyšel, že když někdo poskládá 1 000 jeřábů nemocnému tak se ten nemocný uzdraví. Tehdy se tomu vysmál. Teď v to doufal. Upřel svůj pohled na oddechujícího mladíka na postely. Zvedl se ze židle a obklad, který měl na čele vyměnil.    
   Pamatoval si na to jako by to bylo včera...

   Byli sice jen na začátku jejich vztahu. Pár letmých doteků a tajných polibků, ale přesto Naruto cítil, že by Sasukeho udělal cokoliv...

   Najednou za ním zašustilo v trávě. Naruto se otočil s tím, že narušitele spaří pěkně peprnou poznámkou, když strnul uprostřed pohybu.    Před ním stál zakrvácený Sasuke. Pramínky krve mu smáčeli jinak bílou košily a k boku si tiskl zraněnou ruku. Naruto cítil ve vzduchu krev. A to ne málo. Ale přeze vše.. Co když to byl jenom nějaký klon nebo jutsu? Udělal váhaví krok dopředu. „Sasuke?“ Jeho vlastní hlas se mu zdál slabý,  až se zdál jako šepot větru. Chlapec naproti němu se slabě usmál a zhroutil se na zem.

   Naruto neváhal, udělal sotva krok a byl u své lásky. Vzal ho za ruku. Zkrvácený chlapec se na něj usmál a přitáhl si ho blíž. Jeho rty se dotkli narutova čela a zašeptal co už dlouho, předlouho měl na srdci: „Miluji tě, Naruto Uzumaki.“ Pak se propadl do nekonečných hlubin temnoty.

 

 

   Zbytky si pamatoval jen rozmazaně. Tušil, že nějak zavolal Tsunade a ta Sasukeho uvedla do stavu, ve kterém byl teď. Dokonce zjistili proč je Sasuke v tomto stavu. Prý bojoval s Itachim. Ale přežili oba... Možná dobře a nožná ne. Těžko posoudit. Ale Naruto si byl něčím jist. Sasukeho už nikam nepustí.    Nikdy!

Těžce se nadechl a začal skládat 991 origami jeřába.    Ani si nevšiml, že někdo ťukal na dveře, a že dokonce ta osoba vstoupila. Zaregistroval jí až když se dotkla jeho ramene.

   „Naruto.“ Jméno jejího kamaráda jí tiše prošlo ústy. Chlapec zvedl pohled a na ne moc dobře hraným úsměvem se na ni usmál. „Sakuro...“ A vrátil se zpět ke skládaní. Růžovlasá dívka se podívala na noční stolek. Dobře věděla co tady ty 3 týdny dělá. A kdo ne. Nejdřív si všichni říkali, že ho to přejde... Jenže ono nepřešlo. Nechodil skoro oddut. Prosedával tu celé dny. Ani na ramen se nedal vylákat ven od Sasukeho v bezvědomí. Ať ho kdokoliv navštívil tak tu byl vždy Naruto, který na něj hleděl, skládal origami jeřába, koukal z okna nebo jen si tiše četl ve svitcích. Takový anděl strážný. Sakura cítila, že mezi Sasukem a Narutem bylo víc než ta soutěživost, nesnášenlivost nebo přátelství. Nechala to být. Ze všeho nejvíce chtěla, aby oba její kamarádi byli milovaní. A je jedno kým... Povzdechla si. Takhle to dál nejde. Naruto tu chřadnul jako květ sakury na hrobě padlých. „Nepůjdeš...“ Zkusila to ještě jednou a snad po tisícé. Ani nedořekla a už tu bylo to všemi známé zavrtění hlavou.  Dívka si povzdechla a stejně jako přišla tak také odešla.

   Naruto se dlouze zadíval na tvář spícího mladíka. Ne. Nemohl ho tu nechat samotného. Seč jen chvíli. Ani ramen mu nechutnal jako dřív. A to bylo co říct. Povzdech se odrazil od stěn a mladík se sklonil aby dodělal dalšího jeřába...

   Slunce se chýlilo ke konci své cesty na obloze. Mraky se kolem něj zbarvily do ruda a vytvořily červánky. Blonďatý chlapec, který se díval ven držel v dlaních papírového jeřába. by tisící... Od rudého slunce se podíval na chlapce, který byl zachumlaný v přikrývkách.  Sevře jeřába dlaněmi. ‚Možná to byla jen hloupá povídačka a on na to skočil...‘ Nabádal ho rozum. Odmítavě zavrtěl hlavou až se mu prameny žlutých vlasů rozlétly kolem obličeje. Z pod zavřených víček se vykutálelo pár zrádných slz. Otevřel své blankytné oči a zadíval se na jeřába v jeho dlaních. Trochu sevření povolil. Nechce přeci zničit tak křehké a krásné stvoření...

   Z postele a jeho zády se ozval zvuk podobný zašustění pokrývek. Chlapec u okna si toho nevšímal a dál tiše ronil slzy ze svých blankytných očí. Nevnímal, ani když chlapec na posteli se posadil. Nevnímal, neslyšel jak se dlouhé a bosé nohy dotkly podlahy. Zaznamenal ho, až když se hřejivá dlaň dotkla jeho ramene. Neodvážil se otočit snad pod dojmem toho, že už blouzní. Zůstal stát na stejném místě a svíral jeřába.

   Černé oči se dívali na chlapce držící jeřába. Nechápal... Poslední co viděl by Naruto jak se nad ním sklání a on mu mohl konečně říct co měl na mysli. Myslel si, že umře... Jen podvědomě vnímal, že sním někdo je... Zdál se mu i sen, jak jde a nic jiného než tmu kolem sebe nevidí. A pak... V dálce zahlédl ozářenou postavu. Vydal se za ní. Když jí byl na dosah poznal ji. Byl to Naruto. Stál tam ozářen světlem a natahoval k němu pomocnou ruku. Měl na tváři také ten bezstarostný úsměv a blankytné oči mu svítili láskou. Natáhl k Narutovi ruku a najednou tma zmizela a on viděl Naruto stát u okna. Když se ho těď dotýkal, věřil, že tohle už není sen, že je tohle skutečnost.

   Z myšlení ho vytrhla Narutova slova: „Měl by jsi se zase lehnout. Nejsi tak zdráv...“ A konečně, konečně se k němu otočil čelem. Z očí mu se mu vyhrkly slzy. Tentokrát ne smutku. Už ne. Tohle byli slzy radosti.

   Sasuke se zálibně díval na Narutovu tvář. Zvedl pravou ruku a hřbetem mu otřel slzy z líček. Blonďatý chlapec se usmál a přitiskl se k té ruce. O trochu vyšší chlapec vzal tvář své lásky do obou dlaní a zálibně se díval do očích barvy toho nejkrásnějšího nebe. Oba se na sebe usmáli. Jejich rty byli pár milimetrů od sebe.

   Naruto už to nemohl vydržet a tak se konečně dotkl rtů své lásky. Ze začátku jemný polibek ze změnil ve stále vášnivější a dravější. Sasukeho ruce už dávno nebyli na narutově tváři, ale kolem jeho pasu a snažíc si ho přitáhnout co nejušleji k sobě. Naruto ho objímal kolem krku a lehce musel stát na špičkách. Jeřáb spočíval na hromádce ostatních svých 999 bratříčku a sestřiček. Jakoby pozorovali dvojici chlapců, kteří se objímali a líbali. Vše dopadlo jak to dopadnout mělo, přání bylo splněno.

 

Konec!

 

 

 

Poslední komentáře
15.12.2008 17:53:38: Drahoušku, prosím, udělej pro mě jednu jedinou věc: příště než budeš psát povídku, vytáhni učebnici ...
14.12.2008 20:06:28: tak to bylo sladký jak lolipop!!! Takový smutný a procítěný... a ten komu se to nelíbí ať sem neleze...
31.05.2008 09:02:39: Yumi Kono Inue: Tak mi prosim tě řekni, co tu děláš?! smiley${1}
25.05.2008 19:58:21: To myslite vazne? takhla prznit dobrou mangu ....smiley${1}
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo