Slash and Shonen-ai

Tam kde se snoubí země s nebem

KHReborn!

Plná vana

Hahahaha.
Parning TYL8059

Já je zbožňuju! *3*

Dveře malého bytu se rozlétly dokořán a dovnitř vběhli dva mladíci. „Grrrr! Ten déšť tak proklatě studí!“ Nadával menší z nich a zuřivě ze sebe strhával kabát a boty. „Já myslel, že déšť miluješ.“ smál se o poznání vyšší mládenec s krátce střiženými černými vlasy. První se ani neotočil. „Ano, miluju! Jen ne tento studený, vlezlý! Jsem promrzlý na kost!“ S tím odběhl někam do útrob bytu a nechal tam druhého stát.

Černovláskovi se na rtech objevil lehký úsměv. Jemu déšť nevadil. Přímo naopak. Dělal mu dobře – miloval déšť. Možná proto, že byl jeho Strážcem.
Déšť ho vždy dokázal ukonejšit.

Ale jeho drahá polovička na tom byla jinak. Déšť jí sice nevadil – spíše ji uklidňoval, ale že by jej milovala tak moc, aby i v těchto podzimních studených lijácích courala venku, to se říct nedalo.
Bouřka byla něco jiného. To se jeho láska rozvalila u okna a naslouchala…

Jeho myšlenkové pochody přetrhl zvuk z koupelny.
Voda.
Kapky.

Když dorazil do koupelny jen v tričku a kalhotách, našel Hayato, jak se rozvaluje se ve vaně plné horké vody – dosud se z ní kouřilo.
Hlava se stříbrnými vlasy odpočívala na kraji vany. Ramena byla zahalena v nadýchaných bublinkách, které praskaly při každém pohybu. A na druhé straně vykukovaly nohy. Dlouhé, štíhlé a dokonalé.
Takeshi cítil, jak mu trne rozkrok. Ano. Tohle miloval. Jeho partner ponořený do vody – naprosto klidný, omámený.
Tohle byl jeho partner. Vzteklý, náladový, vzpurný, výbušný. A ve všech svých náladách – dobrých i zlých - dokonale sexy.

„Takeshi…“ Dokonale svůdný hlas. Hlava se zvedla z okraje vany a z pěny se vynořila štíhlá ruka, která ho gestem lákala blíž k tomu dokonalému tělu.
Usmál se.

Tričko zmizelo společně s kalhotami a spodním prádlem.
Sedal si ve vaně zásadně za Hayata, měl rád, když se o něj opíral. Když se nořil do vany, neunikl mu lehký ruměnec na tváři jeho partnera. I po tolika letech vedle něho jej tento ruměnec naprosto okouzloval. Hayato se asi bude červenat vždy, jen se na něj podívá.

Vklouznutí do vany způsobilo, že trocha vody vyšplíchla ven na podlahu. To se uklidí. Spíš mu vadila teplota vody.
„Proč máš vždycky tak horkou?“  Upřený pohled kočičích očí. „Protože jsem zmrzlý na kost. Je mi zima. Potřebuju se nějak zahřát a ty moc dobře víš, jak mám rád teplo.“ Odpověď, která byla naprosto typická pro Hayata Gokuderu. Dělal z lidí idioty. Ale on si už zvykl a určitě by mu to chybělo.

Zasmál se a přitáhl si štíhlé tělo k sobě. Přičichl k vlasům. Hmm. Máta. „Víš, že tě dokážu zahřát i jinak…“ Temné zavrčení.
„Pokud si dobře vzpomínám, ještě před chvílí jsem tu byl sám…“ Prameny vlasů ho zašimraly na nose.
„Ale už nejsi…“ Chytl Hayata za bradu, otočil ho k sobě a ponořil se do hlubokého polibku.

Jemně se otřel o rty, které se jako na povel otevřely a pozvaly ho do ráje. Milostný tanec započal. Takeshi něžně přejížděl jazykem po řadách zubů, po patře. Hayatova chuť byla nezapomenutelná.
Miloval, když mohl líbat Hayato. Bylo v tom něco kouzelného, něco, co s nikým jiným nezažil.
Jazyky se o sebe znovu otřely a oba cítili, že jim dochází vzduch.
Odtrhli se od sebe. Pomalu.
Otevřel oči a vychutnával si pohled na zarudlé tváře jeho polovičky. Ano.

Dvě zelené oči se na něj vyčkávavě zahleděly.
Úsměv a další dlouhý polibek.

Kdy zjistil, že ho Gokudera přitahuje nejen tělem?
Bude to pomalu deset let…
Kdy zjistil, že o něj má Gokudera taky zájem?
Bude to pomalu deset let…
Kdy sakra zjistil, že bez Hayata Gokuderi by nepřežil ani jediný den? Bez jeho pohlavků, nadávek, výbuchů… a polibků?
Bude to pomalu deset let… Jsi ztracený případ, Yamamoto.

Ovinul ruku kolem štíhlého pasu a přitáhl si ho k sobě. Tenhle pocit – mít Hayata na sobě s jeho celou vahou - byl k nezaplacení. Hayato byl lehký jako pírko – sice tvrdil opak – ale on si nemohl pomoci. Jednou ho nařkl, že se chová majetnicky…
Možná ano. A proč ne? Tohle byl jeden z tisíce pocitů, které se točily kolem Hayata a on se jej nehodlal vzdát.

Ne teď a rozhodně nikdy v budoucnu.

Ucítil ve vlasech ruku, která si ho přitahovala blíž.
Blíž k těm žádoucím a horkým ústům. Rád splnil její přání.

 

Dvě horká těla se o sebe otřela.
Jejich polibky a doteky v nich jen rozvířily neutišitelný oheň po tom druhém.

Tiché zasténání: „Chci tě.“ Je něco, co ho nikdy neomrzí poslouchat.
Kývl na souhlas a něžně pohladil mokrý zadeček.
Sten. Rudé rty, skousnuté bílými zuby.
„Dělej – chci tě!“ Zavrčení.

Důkaz, že ho chtěl tak moc jako on jeho, měl přímo před sebou.
Jemně zatlačil do úzké díry a hlava Hayata se mu opřela o rameno.

Díky vodě to bylo snadnější a on sám se musel ovládat, když Hayata připravoval. Jeho steny ho dováděli k šílenství a vzpomínky přiváděly na vrchol jen samotnou svou existencí.

Kolem jeho přirození se ovinuly dlouhé prsty a začaly ho jemně zpracovávat. Ach. Není nad ruce klavíristy.

Když narazil na prostatu, štíhlé tělo se celé rozechvělo a přirazilo k jeho klínu, který se snad ještě více probudil.
„Sakra! Ty baseballový idiote! Dělej! Kolikrát ti to mám ještě ří-„ Slovo se změnilo ve sten, když ještě víc zatlačil na malou vybouleninu.
„Nechci tě nějak zranit…“ Pravda. Nejraději by všechna Hayatova zranění přenesl na sebe.
„Ser na to. Chci tě. Nejsem ze skla – nerozsypu se ti tady!“ Kéž by to byla pravda. Alespoň by měl důvod ho opečovávat a nosit na rukou.

Ruka na jeho chloubě zmizela a Yamamoto blaženě přivřel oči. Věděl, co bude následovat...
Hayato pomalu dosedal.
Pár tmavě hnědých očí ho bedlivě pozoroval.
Takeshi nehodlal připustit, aby jeho partnera cokoliv zabolelo…

Marně. Když Hayato dosedl, tiše syknul a kousl se do rtu.
Yamamoto chtěl už už něco namítnout, když se Hayato náhle pohnul.

Bože…

Nejdřív nechal Hayata pracovat samotného.
Ale s postupem času…
Se tempo zrychlovalo…
A on chytil Hayata za boky a pomáhal mu nadzvedávat se.

Ach ano…

Jeho tělo se zachvělo v očekávání vyvrcholení a pevněji stiskl Hayatovy boky
Bude tam mít modřiny…
Ruka pevněji stiskla jeho penis.

Hayato cuknul koleny k sobě, celý se napjal a vykřikl ve víru vyvrcholení.

Voda z vany se převalila přes okraj a dopadla v mohutné vlně na podlahu.

Takashiho samotného to poslalo nahoru do nebeských výšin.
Slyšel pouze takové ty nesmyslné zvonečky štěstí a blaženosti… a… ano. Hayatovy přerývané nádechy a výdechy.

Když konečně rozlepil oči, spatřil to, co je skoro stejné úžasné jako samotný orgasmus.

Hayato – ještě v trochu extázi z vyvrcholení.
Stříbrné vlasy rozcuchané.
Ruměnec ve tvářích.
Rudé rty, nádherně napuchlé od polibků.
A oči… oči, které se leskly spokojeností a štěstím.

Ano – tohle je na tom též to úžasné.
Přivést někoho jako Hayato Gokudera do takového stavu je naprosto úžasné a on se dmul pýchou, že je jediný kdo toho může dosáhnout.

Konec

Dodatek:

„Ar! To je vody, probůh!“ Nadával nakvašeně Hayato, když se vyhrabali z vany, otřeli se ručníky a vysušili si vlasy.
Takeshi jen pokrčil rameny a usmál se.
„Neusmívej se tak, ty baseballový idiote! Víš co?! Padej! Padej něco uvařit! Mám hlad, ale někdo to uklidit musí a ty, ty bys tu udělal ještě větší bordel!“ Odsekával Hayato, zatímco si navlékal triko a džíny, které předtím odložil na pračku.
Takeshi pokrčil rameny a tiše zmizel směrem ke kuchyni.

Vařil, poslouchaje, jak Hayato nadává. Ne zrovna potichu, ale alespoň v italštině.

 

KONEC… ale teď už doopravdy J

 

 

Poznámka autorky:

Tohle mě napadlo večer, když jsem seděla u počítače, psala si s Moony a měla mokré vlasy zabalené v ručníku.
Ok. Trochu bláznivé, ale je to tak.
K ději. Padam.
Zbožňuji pár YamaGoku (nebo 8059, nebo Yamamoto a Gokudera – vyberte si). Ale jen v málokteré povídce co jsem četla se oslovovali svými křestními jmény. Což mi přijde trošku na hlavu (ok. Někde ne, ale zrovna u TYL! je to divné…). A tak jsem udělala změnu.
Jo kdyby někdo nerozuměl zkratce TYL!, tak to je Ten year old… ehm. Nelamte si s tím hlavu
ten, kdo neviděl KHReborn anime nebo nečetl mangu
J
Doufám, že se to někomu líbilo, protože mě se to líbí moc xD Hahahaha.

Za beta-read děkuji Redmoony :-*


Když jsem psala, poslouchala jsem písničku  

Epik High - Love Love Love. Moc hezká xD Ale víc se mi líbí video, který je k tomu udělaný.
   
Poslední komentáře
25.12.2009 00:27:28: ach... na tenhle serial jsem nadevno narazila ale celkem malokdo dela na KHR povidky :( ale taky mam...
 
Každý z nás je anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. - L. de Crescenzo